Zítra si to přečtu ještě jednou. Ale už i teď je to pěkné...

Ale jo..

Ne, nech mne, děsím se, že k víčku tajemství měl bych se okem stát,

kde nejsi sebou už, tam proroci jsou tví - mne nechej vát, jen vát.

Ne, nech mne, děsím se, že k lyře tajemství měl bych se rukou stát,

kde příliš sebou jsi, tam básníci jsou tví - mne nechej vát, jen vát.

Kdo ale v životě hledáš svou dětskou píď a chceš se teprv stát -

mezi dva cedry touhy mé zavěs mne jako síť, bych tě moh kolébat.

Ač velmi tence, neuškodí. I lehký přídech. Dekadence?