Hobo
Bylo to takový krásný páteční odpoledne, byl červen na přelomu jara a léta. Psal se rok 1984. Ve fabrice jsem měl padla, ranec sbalenej a přede mnou dva týdny dovolený. Chtěl jsem si vyrazit na "Hobo vandr" na Šumavu. Těšil jsem se jak malej kluk.
Pracoval jsem tenkrát v malé textilce na břehu řeky Jizery. Nad branou byla cedule "TIBA n.p. záv. Josefův Důl". Pracoval jsem tam jako matkař. Ano, čtete správně, matkař, nikoli zmatkař. Zmatkař jsem byl sice také, ale matkař byl člověk, který míchal mateřské barvy, tzv. matky, které se pak různě míchaly a ředily, čemuž se v hantýrce zase říkalo kupírování. Jo, zakecal jsem se, povídání o fabrice nechám na nějaký další blog.
Takže jsem dorazil na nejbližší nádraží v Debři, vyčkal až bude "vzduch čistý", nikde žádnej ajznboňák, vyhlédl si patřičný nákladní vagón a zalezl do něj. Takhle jsem se v podvečerních hodinách dostal na velké vlakové nádraží do Nymburka. Tady jsem zopakoval akci z Debře, čistej vzduch, vhodnej vagón, ustlal si v něm a vyčkával věcí příštích. Nákladní vlak se vydal na cestu za dobrodružstvím.
Ráno jsem se probudil a za dveřmi vagónu jsem viděl nádhernou kopcovitou krajinu zalitou mlžným oparem. Říkal jsem si: "Paráda, to musí být Šumava, ty vole, já to trefil". Na nejbližším nádraží vylezu. Přišlo to jako hrom z čistého nebe. Vlak zastavil a já četl nápis na nádražní ceduli. ČADCA! "Nodoprdele, tak ne Šumava, Kysucký Beskydy, neva, bude sranda.
V Čadci jsem potkal dva kluky, trampíky v mém věku. Ahoj, ahoj, zalomení palců atd. Měli s sebou koresponďák s pozváním od nějakého bači. Zlákalo mě to, slovo dalo slovo a vyrazil jsem s nimi. Na koresponďáku bylo psáno, že máme dojet do obce Nová Bystrica a u hospody se zeptat, jak se dostaneme na Brizgalky.
Co čert nechtěl, Nová Bystrica byl právě ten typ obce, o kterém se říká 'dlouhej jako Lovosice'. Dlouhatánská nudle podél silnice. Hospod tam bylo asi sedm. Vystoupili jsme u hospody u kostelíka v centru a jali jsme se vyptávat na Brizgalky. Z kopce kráčel dědula s dlouhými vlasy a vousy, na řetězu vedl krávu a vypadal jako starozákonní prorok.
Zeptali jsme se tedy: "Ujo, prosím vás, jak se dostaneme na Brizgalky?" Děd si přehodil řetěz s krávou přes rameno do levé ruky, pravicí ukázal do krpálu za sebou a pravil: "Pëť hodín furt hore". Co nám zbývalo?
Vydali jsme se tedy vzhůru. Po nějakých osmi hodinách "furt hore" jsme dorazili na mýtinu, kde bylo asi pět dřevěných baráků, kde si parta chlapů lila do hlav nějakou průzračnou kapalinu z decových sklenek.
Zopakovali jsme otázku: "Ujo, to jsou prosím Brizgalky?" Chlap tam kopnul dalšího panáka a povídá: "Gdzieże, tutaj jest Przegibek!" Ano, byli jsme pár kilometrů v Polsku!
Tak jsme bloudili další dvě hodiny, než jsme dorazili na další mýtinu, kde byly dřevěné baráky jen asi tři, bylo zde stádečko ovcí, stádečko koz a starý bača. Hurá, byly to kýžené Brizgalky.
Tady jsme strávili nádherný týden. Snažili jsme se žít jako ten starý bača. On žil tak, že jednou za uherský rok seběhl z kopců, v nůši si donesl chleba a špek a z toho žil. Večer pil borovičku, ráno žinčicu. Proti nám, klukům kolem pětadvaceti let, byl více než osmdesátiletý dědek jura.
Učili jsme se hrát na fujaru, zkoušeli jsme ovcím hrát na kytary. Ochutnali jsme vše, tady jsem poznal nejlepší sýr v mém životě, domácí parenicu z kozího mléka. Mňam, kdo nezažil, neuvěří.
Jak už jsem psal, byli jsme tam týden a bylo to skvělé. Když jsme se s dědou loučili, měli jsme ten idiotský nápad z těch kopců seběhnout. Nemohl jsem pak dva dny chodit. Ale o tom zas někdy jindy.
Pokračování příště... :-)
Jako bonus ještě krásná píseň Wabiho Ryvoly
Vlastimil Šantroch
Sonet
Trocha poesie nikoho nezabije. Nechme politiku politikou. Aneb takovej sonet pane, to je vlastně šlágr.
Vlastimil Šantroch
Sbohem a trenýrky
Trocha poezie nikoho nezabije. Když jsem viděl (díky Bohu) poslední televizní vystoupení Miloše Zemana, nedalo mi to. Mistr Nezval jistě promine ;-)
Vlastimil Šantroch
Soudruhu, táhni...
Před pětasedmdesáti lety proběhl bolševický puč zvaný "Vítězný únor". Následovala více než čtyřicetiletá doba temna.
Vlastimil Šantroch
Jé, ty jsi ještě blbější...
Znáte to, jsou takové zapeklité situace, taková drobná nedorozumění, kdy v dobré víře něco plácnete, a pak jste za blbce.
Vlastimil Šantroch
Shaanoční koleda
Měsíc před Vánoci mi k tříleté vnučce Nellince byl mladší dcerou nadělen vnouček Nicolas. Tak jsem pro oba napsal, složil a nahrál koledu.
Vlastimil Šantroch
Vzpomínka
Vzpomínám na jednu nádherně prdlou bojovnici. Na Kozu s motýlími křídly, na Olinku Joklovou, která před čtyřmi lety odešla mezi anděly.
Vlastimil Šantroch
Mene tekel!
K blogu v řeči vázané se perex nebo anotace píše hrozně blbě. Aby to mělo požadovaný počet znaků a aby to nebilo do očí. Prostě čtěte. :-)
Vlastimil Šantroch
Běžím dál
Při úklidu jsem našel jedno starší pantum. Kdybyste nevěděli co je pantum, tak pantum (nebo také pantun) je lyrická báseň malajského původu, má libovolný počet čtyřveršových strof, které jsou vázány opakujícími se verši.
Vlastimil Šantroch
Krásné vánoce
Přeji všem čtenářům krásné a požehnané vánoce. Zdraví, lásku, štěstí, dobrou náladu a slunce v duši. Krásné vánoce!
Vlastimil Šantroch
Volný pád
Tohle je můj jubilejní DEVÍTISTÝ blog. Při úklidu virtuálních šuplíků jsem objevil další báseň kterou jsme před lety napsali společně s kolegyní blogerkou Helenou Skočovou.
Vlastimil Šantroch
Modrý blues
Pojďte si odpočinout od politiky, každodenního stressu, haštěření, atd. atd. Při úklidu virtuálních šuplíků jsem objevil báseň kterou jsme před lety napsali společně s kolegyní blogerkou Helenou Skočovou.
Vlastimil Šantroch
Temný mrak
Taková ta nálada. Někdy kolem půlnoci. Temně modrá. Skoro jako inkoustový blues. Nebo třeba triolet.
Vlastimil Šantroch
Mrtvý holub
Trocha poezie nikoho nezabije. Člověk se toulá městem v čase mezi vlkem a psem, mezi nocí a dnem, a najednou...
Vlastimil Šantroch
Nocturno
Taková ta nálada hořkosladkokyselá. Trocha nostalgie, špetka sentimentu, pár kapek úsměvu. Znáte to taky?
Vlastimil Šantroch
Takový tango
Tak jsem si zase hrál. Kdo si hraje nezlobí. Tentokrát jsem si hrál se skladbou Takie tango od polské kapely Budka suflera.
Vlastimil Šantroch
Nábytek Ikea
Čtu teď zajímavou knihu japonského autora Haruki Murakamiho Norské dřevo. Kniha je pojmenována podle skladby The Beatles Norwegian Wood. Tak jsem si tu píseň párkrát pustil a nakonec jsem si ji chtěl zazpívat česky.
Vlastimil Šantroch
Rez a slzy
Uvažuju o tom zase oživit Veršotepárnu. Tak jsem si opět námátkově vylosoval pět podstatných jmen z knihy Haruki Murakamiho "Norské dřevo". Volba padla na tato slova: KRYSA HOLKA REZ LIST SVĚT. Posuďte jak se mi to povedlo
Vlastimil Šantroch
Modlitba
Zapomeňme na chvíli na řevnivost. Zapomeňme na chvíli na to, že náš známý je přece NAPROSTÝ DEBIL, když volí toho druhého kandidáta. Trocha poesie nikoho nezabije.
Vlastimil Šantroch
Divný sen
Trocha poezie nikoho nezabije. Ani při odpolední nebo večerní siestě. Tak Vám přináším další ukázku z připravované sbírky.
Vlastimil Šantroch
Flauto Dolce
Za devatero horami a devatero lesy, za devatero řekami a devatero mosty bylo nebylo... Teď vážně, před více než čtyřiceti lety jsem byl na dětském (tehdy pionýrském) táboře v bývalé NDR.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 909
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1694x