Vzpomínka na srpen 1968

Dnes je to čtyřiačtyřicet let co k nám vtrhla bratská vojska. Dovolte mi přispět také svou malou troškou do mlýna, vzpomínkou z dětství, jak jsem ty dny prožíval já.

Byl jsem tehdy dítětem, nikoli školou povinným, ale malým klukem, který se za dva týdny chystal do první třídy.

Chodíval jsem tehdy každé ráno pro mléko. To nebylo jako dnes, kdy si přinesete ze supermarketu krabici. Mělo to svou poezii starých časů.

Každé ráno jsem vzal bílou smaltovanou bandasku a vyrazil do mlékárny. Tam jsem si řekl o dva litry mléka, které mi mlékařka nabrala kalibrovanou odměrkou z konve a nalila do připravené bandasky. A jak to mléko chutnalo.

Ale vraťme se k té škaredé srpnové středě roku 1968.

Byl jsem oblečený, s nachystanou bandaskou, když dorazila vyplašená teta, která s očima navrch hlavy říkala mámě “Nikam ho nepouštějte, na ulicích se střílí“.

Tak jsem tedy 21. srpna 1968 pro mléko nedošel.

Tanků, Rusáků na nich, vápenných nápisů, přepsaných cedulí i plakátů jsem pak v rodné Mladé Boleslavi viděl ještě dost a dost. Ale o tom zas někdy jindy.