Vzpomínáček - 26. ledna - Ivan Hlinka a Jiří Lábus

Papežova bula k založení Univerzity Karlovy, císařská trestná výprava na Valašsku, všeobecné a rovné hlasovací právo, Nicolae Ceauşescu, Československá strana lidová, Paul Newman, nejnižší teplota na severní polokouli, boj o nezávislost Indie, spolupráce česko-slovenské policie s gestapem, Stavby mladých budovatelů socialismu, Ivan Hlinka, Jiří Lábus, Wayne Gretzky, 26. leden 1968 - 1971, František Smolík, Lotus 1-2-3, petice za propuštění V. Havla, malá privatizace, Václav Havel prvním českým prezidentem, Root.cz, Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu...

Události:

1347 – Papež Kliment VI. svolil k žádosti českého krále Karla, aby bylo v Praze založeno generální studium o čtyřech fakultách - univerzita.

1644 – Útok společného vojska (hraběte Rottala a generála Buchheima o síle asi 4 tisíc mužů) proti středisku povstalých Valachů - Vsetínu.

Císařská trestná výprava rozpoutala na Valašsku krutý teror - vesnice byly vypalovány, povstalci mučeni a popravováni (odhaduje se na 150-200 popravených Valachů).

Odpor Valašska byl definitivně zlomen do jara 1644.

1699 – Podepsán mír ve městě Karlovice - Sremski Karlovci(jednání probíhala v letech 1698-1699), jímž byla ukončena válka mezi Svatou ligou (v čele s Rakouskem) a osmanskou říší; Habsburkové získali zpět východní Uhry, Sedmihradsko, Chorvatsko a značnou část Slavonska. Územního zisku dosáhlo i Polsko (pravobřežní Ukrajinu a Podolí), Benátsko (Peloponés a pevnosti v Dalmácii) a Rusko (Azov s okolím). Turecko ustoupilo ze střední Evropy.

1907 – Císař František Josef I. schválil soubor volebních zákonů, které zaváděly všeobecné a rovné hlasovací právo; návrh volební reformy schválilo nejdříve 1. prosince 1906 plénum poslanecké sněmovny (194 : 63 hlasům) a poté i panská sněmovna (21. prosince 1906). Změny byly obsaženy ve čtyřech zákonech: 1. v zákonu č. 15/1907, který stanovil počet členů poslanecké sněmovny na 516 (z toho v Čechách 130, na Moravě 49 a ve Slezsku 15), přiznával rovné aktivní volební právo všem mužům starším 24 let (pasivní od 30 let); 2. v zákonu č. 16, jímž byl stanoven tzv. numerus clausus v panské sněmovně (maximální počet 170, minimální 150); 3. v zákonu č. 17, který obsahoval vlastní volební řád (z volební účasti byli vyloučeni vojáci z povolání, nesvéprávné osoby, osoby v chudinské péči a odsouzení za trestní činnost); 4. v zákonu č. 18, který stanovil trestní postih za maření svobodného průběhu voleb. Poslední "kuriový" parlament byl 31. ledna t. r. rozpuštěn.

1918 – Narodil se Nicolae Ceauşescu, rumunský komunistický diktátor († 25. prosince 1989)

1919 – Společný sjezd moravských stran v Brně - Katolické strany národní (1896) a Křesťansko-sociální strany (1899) - schválil jejich sloučení v jednotnou stranu - Československou stranu lidovou (souhlas učiněn již 10. září 1918 na schůzi výkonných výborů), kdy si strany ponechaly autonomní postavení. Ke sloučení výkonných výborů v jediný došlo až v roce 1922 za předsednictví Msgre. J. Šrámka.

1925 – Narodil se Paul Newman, americký herec († 26. září 2008)

1926 – Ve vesnici Ojmjakon v SSSR byla naměřena historicky nejnižší teplota na severní polokouli (−71 °C).

1930 – V Indii začal boj o nezávislost.

1939 – Parafována smlouva o spolupráci česko-slovenské policie s gestapem.

1950 – První brigáda svazáků přijela na Stavbu mladých budovatelů socialismu do Kunčic na Ostravsku; druhou největší stavbou mládeže byla přehrada u Púchova na Slovensku, třetí pak Trať družby na východním Slovensku.

Narodil se Ivan Hlinka, český hokejista a hokejový trenér († 16. srpna 2004)

V roce 1950 došlo v severočeském Mostě k historické události. Na svět přišel Ivan Hlinka, který se později stal jedním z nejlepších hokejistů a vůbec nejúspěšnějším trenérem českého i československého hokeje, a neodmyslitelným symbolem hokeje litvínovského.

Dodnes je ing. Ivan Hlinka celým hokejovým světem velmi uznávanou osobností.

Do československé nejvyšší soutěže naskočil 4. prosince 1966 v zápase proti Tesle Pardubice, kdy mu bylo 16 let a 11 měsíců. Ve své první sezóně zaznamenal Ivan Hlinka 4 góly.

Od další sezony už začínal naplno zářit, když v druhé sezóně (v 18 letech) vstřelil 15 gólů (3. nejlepší v týmu) a ve třetí sezóně 21 gólů, což bylo v klubu těsné druhé místo mezi střelci. Ve své čtvrté sezóně (70/71) se poprvé stal nejlepším střelcem Litvínova, což mu vydrželo nepřetržitě až do roku 1978. V sezónách 75/76 a 76/77, kdy se Litvínovu příliš nedařilo, vstřelil Ivan Hlinka vždy přes čtvrtinu všech gólů svého týmu. Vrcholem byla právě sezóna 1976/77, kdy zaznamenal ve 44 zápasech 39 gólů. Celkem nastřílel až do roku 1981, kdy odešel do NHL, 305 gólů, z toho úctyhodných 23 hattricků.

V 31 letech odešel za moře, kde odehrál dvě úspěšné sezóny za Vancouver Canucks. Hned v sezóně 1981-82 postoupil Hlinka s týmem do až do finále (spolu s Jiřím Bublou byl prvním Čechem, kterému se to podařilo).

Jeho statistika z dvou sezon v NHL je výtečná: 137 záp., 42 + 81 = 123 bodů, 28 min. (Obdivuhodná je vedle průměru 0,9 bodu na zápas také jeho slušnost - v průměru dvouminutový trest každý desátý zápas).

Kvůli zdravotním potížím (záda) se Ivan Hlinka vrátil do Evropy, kde hrál za švýcarský Zug. K litvínovskému hokeji a československé nejvyšší soutěži se vrátil v roce 1985, a to jako asistent trenéra Důma. Od roku 1987 do roku 1994 působil u týmu jako hlavní trenér (s výjimkou části sezóny 89/90). Slávu si vysloužil v sezóně 86/87. Litvínov byl v tabulce poslední, a tak Ivan Hlinka ve svých 37 sedmi letech opět naskočil do nejvyšší soutěže jako hrající asistent trenéra. Tento krok odstartoval osmizápasovou šňůru bez porážky (6 výher, 2 remízy). Celkem sehrál 19 zápasů a zaznamenal 23 bodů (5+18). Dalším důležitým rokem byl 1991, kdy klub postoupil do finále ligy proti Dukle Jihlava, která tehdy získala svůj zatím poslední titul. Na konci sezóny 1997/98 se na lavičku po čtyřech letech ještě na několik zápasů vrátil.

Jeho působení v reprezentačním týmu bylo snad ještě úspěšnější, než působení v lize. Ivan Hlinka debutoval 12. března 1969 (v devatenácti letech) zápasem proti Kanadě. Hrál v útoku, který vstřelil oba naše góly, díky čemuž jsme porazili Kanadu 2:1. Celkem v reprezentaci odehrál 256 zápasů, v nichž vstřelil 132 gólů. Zúčastnil 11 mistrovství světa (zlato 1972, 1976 a 1977), dvou olympijských turnajů (1972 bronz a 1976 stříbro) a Kanadského poháru (stříbro 1976). V devadesátých letech trénoval Ivan Hlinka ve třech etapách národní mužstvo. V roce 1992 získal s týmem bronz na olympiádě i na pražském MS. Jeho další "reprezentační" rok (1994) byl pro celý tým neúspěšný (5. místo na olympiádě, 7. na MS). K nároďáku se vrátil opět v roce 1997 a od té doby naše reprezentace zažívá jedno z nejslavnějších období historie, když na turnajích vždy vyhrála poslední zápas a přivezla medaili - z Helsinek 97 a Basileje 98 bronz, a z Nagana 98 a Lillehammeru 99 zlato.

V osobní sbírce úspěchů mu navždy zůstalo pouze jedno prázdné místo: získat s Litvínovem jeho první ligový titul (ať už jako GM nebo trenér).

Vrchol Hlinkovy trenérské kariéry přišel v roce 1998, kdy jím vedený hokejový tým České republiky získá na olympijských hrách v japonském Naganu historicky první zlaté medaile pro Českou republiku - o rok později pak Hlinkou vedená reprezentace vítězí na v německém Hannoveru na mistrovství světa.

V roce 2000 pak Ivan Hlinka odchází podruhé do NHL, tentokrát jako trenér - jako hlavního kouče jej angažuje tým Pittsburgh Penguins. S podceňovaným týmem postoupí Hlinka do play off, ale v následující sezóně už nemá vedení klubu s Hlinkou dostatek trpělivosti a po několika nevydařených zápasech na začátku sezóny Hlinku propustilo.

Další dva roky (2001-2002) působí Ivan Hlinka jako generální manažer české hokejové reprezentace, připravující se na olympijské hry v Salt Lake City v roce 2002, tam však tým pod vedením trenéra Augusty neuspěl. Poté Ivan Hlinka nastoupil jako trenér k ruskému týmu Avantgard Omsk, kde trénuje jednu sezónu.

V roce 2002 je Ivan Hlinka uveden do Síně slávy IIHF, v roce 2004 je pak zvolen Hokejovou legendou České republiky, v hlasování o domácího hokejistu století končí Hlinka pátý.

V roce 2004 je Ivan Hlinka potřetí jmenován jako trenér k českému reprezentačnímu týmu - během příprav na Světový pohár 2004 však 16. srpna 2004 Ivan Hlinka náhle tragicky na následky autonehody U Karlových Varů zemřel.

Narodil se Jiří Lábus, český herec a komik

Jeden z nejvýraznějších českých herců své generace toužil být hercem odmalička.

Už jako dítě bavil návštěvy imitováním rozhlasových hlasatelů a rád mystifikoval okolí.

Když se proto po gymnáziu rozhodoval mezi výtvarnou školou a DAMU, zvítězila Divadelní Akademie.

Absolvoval ji v roce 1973 rolí Mackieho Messera v Žebrácké opeře, na základě které byl šéfem liberecké Ypsilonky Janem Schmidem přijat do prvního angažmá. Zůstal mu věrný dosud.

Počínaje tímtéž rokem se začal objevovat i ve filmu a v televizi, často v záporných a excentrických rolích.

Takový byl jeho Eda v ZATYKAČI NA KRÁLOVNU nebo brusič Petr z filmu PÁNI KLUCI. Přestože šlo vesměs o role rozsahem malé, Lábus na sebe upozornil výrazným komediálním talentem, na jehož základě pro něj tvůrčí dvojice Miloš Macourek-Václav Vorlíček napsala roli čaroděje II. kategorie Rumburaka v televizním seriálu "ARABELA".

Přestože šlo o roli zápornou a komickou, Jiří Lábus ji obohatil o další rozměr. Jeho čaroděj, mstící se za křivé obvinění, vzbuzoval u diváků soucit a sympatie, seriál se stal fenoménem a bez nadsázky se dá říci, že Rumburak je pro Lábuse stále životní rolí.

V průběhu osmdesátých let se vryl divákům do paměti také jako součást komické dvojice Lábus-Kaiser ze zábavného tv pořadu "Možná přijde i kouzelník" a u dětských diváků si získal sympatie namluvením plyšového moderátora Jů z tv pořadu "Studio Kamarád". Filmových nabídek dostával stále požehnaně, nicméně o velkých rolích se bohužel stále mluvit nedá. Výjimkou je snad jen živočichář Béďa v divácky vděčné komedii SLUNCE, SENO, JAHODY a jejích dvou pokračováních a opět role Rumburaka, tentokrát ve stejnojmenném filmu.

Devadesátá léta poskytla Jiřímu Lábusovi o něco zajímavější příležitosti. Po obligátním zopakování role čaroděje II. kategorie v seriálu "ARABELA SE VRACÍ" natočil především kafkovský film AMERIKA, v němž pro mnohé překvapivě ztvárnil vážnou, dramatickou postavu a byl za svůj výkon odměněn Českým lvem. Za zmínku rozhodně stojí menší, ale zodpovědně zahrané roličky ve filmech SPIKLENCI SLASTI, ZAPOMENUTÉ SVĚTLO nebo LOTRANDO A ZUBEJDA. Mnohem rozsáhlejší role ovšem Lábus získává v televizi (připomenul bych například jeho mrazivé ztvárnění podivínského gurmeta Lafflera v horroru SPECIALITA ŠÉFKUCHAŘE) a stále většího úspěchu se mu dostává v divadle. Za roli podváděného manžela ve Vianově hře "Hlava Medúzy" obdržel v roce 1997 cenu Thálie.

Pokračuje také jeho spolupráce s Oldřichem Kaiserem, jednak na dodnes trvající rozhlasové parodii "Tlučhořovi", ale stále více i v televizi. Nejdříve jde o jednorázovou televizní parodii "Pension Lola" a vzápětí na zábavném pořadu "Ruská ruleta", v němž mají oba herci za úkol vždy na vylosované téma improvizovaně sehrát skeč. Dále je Lábus objeven pro zcela novou disciplínu - dabing. Jeho široké hlasové schopnosti poskytují dabingovým režisérům dosud netušené možnosti, takže Lábus svérázným způsobem namluvil rozhlas v seriálu "MASH", často dabuje mistra slova Rowana Atkinsona a málokdo si bez něj umí představit dabing Marge z animované parodie "SIMPSONOVI".

Přestože byl k němu film v minulosti skoupý, o Lábusových kvalitách nikdo nepochybuje. Režiséři ho rádi obsazují do rolí, které jsou malé rozsahem, ale velké důležitostí a vyžadují precizní ztvárnění. Do této kategorie spadají otec z TMAVOMODRÉHO SVĚTA, realitní agent z BABÍHO LÉTA nebo pes Jonatán v crazy komedii MACH, ŠEBESTOVÁ A KOUZELNÉ SLUCHÁTKO. Zatím naposled se Lábus objevil v roli proradného ministra v pohádce ČERT VÍ PROČ, v současné době točí pro televizi seriál "NÁMĚSTÍČKO" a s Oldřichem Kaiserem připravuje animovanou verzi Tlučhořových.

1954 – V neveřejném procesu před Nejvyšším soudem byla odsouzena na doživotí bývalá zástupkyně generálního tajemníka ÚV KSČ M. Švermová (obžalovaní J. Taussigová, M. Landa, H. Lomský a další odsouzeni celkem k 113 letům vězení).

1961 – Narodil se Wayne Gretzky, bývalý kanadský hokejista

1963 – Konference Československé strany socialistické zvolila opět do čela strany A. Neumana, tajemníkem byl potvrzen B. Kučera.

1968 – byl zatčen pro podezření s machinacemi jetelotravními semeny pplk. J. Moravec, pracovník stranického aparátu na MNO, přítel gen. Jana Šejny.

1969 – V Praze na Václavském náměstí v místech, kde se upálil 16. 1. Jan Palach, se zformoval průvod asi 600 lidí, především studentů, kteří se odtud vydali na Malou Stranu k budově České národní rady. Podle ministerstva vnitra bylo zadrženo 13 osob. Další demonstrace se konala ve večerních hodinách na protest proti odstranění pietní výzdoby u sochy sv. Václava a kašny Národního muzea v Praze. Při zákrocích použila Veřejná bezpečnost slzný plyn a zadrženo bylo 199 osob.

1970 – Schůze předsednictva ÚV KSČ projednala ideové pojetí oslav výročí „vítězného února“, změny ve funkcích vedoucích tajemníků OV KSČ, rezignaci O. Černíka, který v dopisu mj. napsal, že „včas jsme nerozpoznali skryté snahy pravicově oportunistických a protisocialistických sil o získání mocenských pozic“. Dále přijalo rezignaci K. Poláčka na funkci člena předsednictva ÚV KSČ a předsedy Ústřerdní rady odborů. Na funkci člena předsednictva ÚV KSČ a prvního tajemníka ÚV KSS rezignoval také Š. Sádovský.

1971 – Ústřední výbor Národní fronty ukončil členství Českého svazu vědeckých pracovníků, protože „vedení tohoto svazu setrvává na pravicových pozicích“.

1972 - Zemřel František Smolík, český herec (* 23. ledna 1891)

1983 – Na trhu se objevil tabulkový kalkulátor Lotus 1-2-3.

1985 – Rada svobodného Československa vydala prohlášení u příležitosti 40. výročí jaltské konference o osvobozené Evropě, v němž zdůraznila, že porobené národy se nikdy nevzdaly a nevzdají svých práv a svobod.

1989 – 692 kulturních pracovníků podepsalo petici za propuštění V. Havla i ostatních zatčených a odsoudilo brutální zásah policie; k této iniciativě se 16. února připojila druhá: 670 vědeckých pracovníků ze 70 institucí koncipovalo protestní dopis premiéru Adamcovi, v němž byla formulována žádost o větší otevřenost politiky a více tolerance.

1991 – Prvními aukcemi byla zahájena malá privatizace.

1993 – Poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zvolili prvním českým prezidentem V. HAVLA [1993- ]; získal 109 hlasů, protikandidáti M. Stiborová (Levý blok) 49 hlasů a M. Sládek (SPR-RSČ) 14 hlasů, 12 poslanců nehlasovalo, 6 poslanců odevzdalo neplatné lístky. Volba byla provázena nechutnými scénami a nevybíravými útoky poslanců SPR-RSČ na V. Havla.

1999 – Vyšel první článek na internetovém zpravodajském serveru Root.cz.

2006 – V ČR vstoupila v platnost Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu.

Svátky:

Svátek mají Zora, Timotej/Bohuslav, Titus a Jeroným (Jaegen).

Zora, která má dnes svátek v občanském kalendáři, patří mezi stará česká jména a znamená "jitřní hvězdu" neboli "jitřenku". Zajímavé je, že její významovou obdobou je Apolena. Vraťme se však k jitřence, krásné hvězdě objevující se za kuropění. Odpradávna byla inspirací básníků a umělců všeho druhu, a tak není divu, že stojí i u počátku některých jmen.

V českém církevním kalendáři mají dnes svátek hned dva světci. Timotej, Timoteus nebo též Timotheus a Titus. Jak praví odborná literatura, řecký Timoteus zní česky Bohuslav, což je u nás velice rozšířené jméno. Význam jména je zřejmý a ještě víc jej rozvádějí některé další české varianty, například Ctiboh a Bohaboj. Jméno Titus je původu latinského, ale to je vše, co se o něm dá s jistotou říci. Snad pochází ze slova titulus ve významu "ctěný" a "uctívaný". Existuje však ještě vysvětlení, že jméno vzalo počátek od holuba. Ačkoliv slaví Titus dnes svátek společně s Timotejem, má ještě jedny jmeniny samostatně, a to 6. února. Oba dnes vzpomínaní světci byli žáky sv. Pavla a oba jej dlouhá léta doprovázeli na jeho misijních cestách. Dá se říci, že s ním sdíleli jeho náročný život a po jeho smrti se starali o naplnění odkazu, který zanechal.

Timotej, kterého si mimochodem Pavel velice vážil, pocházel z Lystry (dnes Konye, Turecko) a pravděpodobně jej pokřtil sám Pavel na své první misijní cestě. Od tohoto okamžiku se od sebe oba mužové již neodloučili. Po smrti svého učitele se Timotej odebral do Efesu a stal se zde biskupem. O jeho smrti toho příliš nevíme. Některé prameny pouze uvádějí, že byl roku 97 zabit. Jeho ostatky jsou dnes v kostele S. Giovanni in Fonte v Římě.

Také Titus byl pokřtěn až v dospělosti. Po boku Pavlově se objevil v době, kdy apoštol putoval na sněm do Jeruzaléma. Od té doby svého učitele stále doprovázel. Odpoutal se od něho až po dlouhém čase, když zůstal na ostrově Kréta. Po Pavlově smrti se stal krétským biskupem a zemřel prý ve věku 94 let. Přesnější datum bohužel neznáme. Svátky obou mužů se zmiňují různě. Kromě již uvedených dat slaví Řekové a Syřané Timoteje 22. ledna a Tita 25. srpna.

Římský kalendář dnes také připomíná památku Jeronýma Jaegena. Narodil se 23. srpna 1841 v Trevíru (Trier, Porýní-Falc, Německo). Byl to velmi vzdělaný člověk a dosáhl snad všeho, čeho si člověk může žádat. Vystudoval vysokou školu a získal titul inženýra. V bance, do které nastoupil, se stal po zásluze ředitelem a nakonec to dotáhl až do zemského sněmu, kde mnoho let poslancoval. Jeho snahou, na rozdíl od mnohých dnešních politiků a bankéřů, bylo zasazovat se za práva lidí, jimiž byl zvolen a jejichž majetek spravoval. Aniž by tuneloval banky, získal značný majetek, který však převážně daroval potřebným a katolické církvi. V roce 1867 založil v Trevíru "nábožensko-vědecko-společenský svaz pro mladé obchodníky a jim podobné", který nazval Harmonie. Byl pravým křesťanským politikem. O svých plánech planě neřečnil, ale především konal. Tento pozoruhodný člověk byl navíc ještě nadán mystickými schopnostmi a napsal mnoho knih, kde svou zkušenost náležitě popsal. Zemřel 26. ledna roku 1919 v Trevíru, beatifikační proces byl zahájen roku 1939.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze