Dost často se mě lidé ptají, kde a jak jsem přišel ke své přezdívce, ke svému prostřednímu jménu. A já trpělivě stále vysvětluju. Prostě jsem se rozhodl, že to na sebe napráskám a bude po ptaní (po ptákách).
Kde se vzal Shaana?
S většinou z nás se životem táhnou nějaké přezdívky. Některé vznikají ze situací, do kterých se během života dostaneme, jiné popisují naše vlastnosti a schopnosti. Někdy nám lichotí, někdy nás štvou. Ale jsou tu s námi a nic s tím neuděláme.
Třeba zrovna já. Na základní škole jsem byl třídní klaun a neustále jsem dělal šaškárny a opičky. Už tehdy jsem byl komediant a kašpar s vyvinutou mimikou. Bylo to ve mně a nedalo se s tím nic moc dělat. Proto jsem se nemohl divit, že mi okolí dalo přezdívku Judy. Pamětníci vědí a pro mladší vysvětlení: Judy byl šimpanz z televizního seriálu Daktari.
Na střední školu jsem nastoupil bez přezdívky a ani to dlouho netrvalo, než jsem přišel k nové. Už vlastně ani nevím proč a jak, ale moje nová přezdívka byla zase zvířecí – Pes. Ne, nebyl jsem žádná mrcha, vždycky jsem byl kliďas. Opravdu vám neřeknu, jak jsem k ní přišel, ale zcela určitě se poptám spolužáků na letošním třídním srazu.
Později, asi tak ve třetím ročníku Křemencárny jsem si vysloužil přezdívku Doktor, případně Docent, která se se mnou táhla až do maturity. Snad kvůli brýlím, snad kvůli různým šíleným vědeckým experimentům? Kdo ví? Ale není špatná, co říkáte? Není hanlivá a prostě neurazí. To mi připomíná, že se budu muset na srazu zeptat hned na dvě svoje přezdívky.
Vím, že vás ale nejvíc zajímá moje poslední a k té se pomalu dostáváme. V roce 1980 se točil Hubačův televizní film Nezralé maliny. Neznáte? Opravdu doják, žádné oko nezůstane suché. Příběh vypráví o srazu abiturientů po padesáti letech. Příběh promarněných šancí, zhrzených lásek, nadějí, smutku i velikého přátelství. Herecký koncert Miloše Nedbala v roli Šány, Ladislava Peška jako Piňďase, Ota Sklenčka hrál Beďara, a František Filipovský Ádu. Student Piňďas přebral Šánovi jeho studentskou lásku a starý morous mu to ani za padesát let nedokázal odpustit. Inu Amantes amentes – „milenci – šílenci”. Pro ty, kdo jste film neviděli, víc neprozradím. Podívejte se sami. Odkaz na archiv ČT najdete na konci článku. Odmyslete si ideologický balast a nechte se unést příběhem. Opravdu to stojí za to.
Takže den po zhlédnutí tohoto filmu už ani mně, ani mému tátovi nikdo neřekl jinak než Šána. Ne, že bychom snad byli takoví brblalové a morousi zkrouhnutí životem. Postava Šány totiž měla nepříliš rozšířené příjmení – Šantroch. A od této chvíle nám to nikdo neodpáral.
Možná se ale ptáte proč Shaana. Tato změna přišla někdy v roce 1998, kdy jsem dělal www stránky a čile komunikoval s půlkou světa. Ona se ta nabodeníčka lidem žijícím mimo ten náš pupek světa hrozně špatně vysvětlují. V té době jsem komunikoval s jednou kráskou, která vyhrála Miss Internet a říkala si Kaacza. Ano, Káča. Moc se mi to líbilo a tak jsem se prachsprostě opičil. Takže ze Šány stal se Shaana.
Po pár letech jsem zjistil, že Shaana je irské ženské křestní jméno, obdoba mužského Shane (byl to Šejn). Ale to už jsem byl tak profláknutej, že to nešlo změnit.
A nakonec poznámka o výslovnosti a gramatice. Můj pseudonym se skloňuje podle vzoru předseda. :) Vyslovuje se to stejně jako přezdívka toho filmového morouse, prosím vás tedy žádný Šáňa, Šaňa, Šana ani Šaňo. Vždycky jen Šána.
Už je vám to jasné? Nebudu to opakovat. :)
