Chlapi nebrečí

24. 11. 2014 9:00:00
Říká se to. Stydíme se za to. Stydíme se brečet. Je nám to ke škodě, protože neumíme slzami spláchnout to dobré ani to zlé. Málokterý z nás se k tomu přizná. Tohle je taková malá vzpomínka. Takové malé vyznání chlapa chlapovi.

V první polovině osmdesátých let jsem pracoval v Mladé Boleslavi v textilce, kapelu i většinu kamarádů jsem měl v Praze, díky neustálému máčení rukou v chlornanu sodném (savo) jsem měl nehty jako papír a s tím spojené problémy s hraním na kytaru. Tak jsem si jednoduše řekl: „A dost!”. Prolétl jsem inzeráty v Rudém právu, kde by se našla práce pro chemika. Hlavním kritériem bylo bydlení. Hledal a našel. Dal jsem výpověď a hurá, nová kapitola života...

Za pár týdnů jsem nastoupil jako směnový mistr do fabriky Safina n.p. ve Vestci u Jesenice. Bydlení v příjemné garsonce – pohoda. Moderní, čerstvě postavená čistička odpadních vod a zajímavá práce. Místo třiceti podřízených ženských jako podřízení jen dva starší pánové. Do Prahy coby kamenem dohodil. Co víc si přát. Oba pánové se jmenovali Pavel B. Příjmení měli sice rozdílná, ale to jen tak mimochodem. Stejně budu psát jen o jednom z nich.

Pavlovi bylo kolem šedesáti a měl za sebou bohatý život. Byl svého času nejstarším studentem Karlovy univerzity. Jak k tomu došlo? Nastoupil jako běžný student a studoval tuším na pedagogické fakultě zeměpis. Po necelých čtyřech letech studia, téměř před koncem se šíleně zamiloval do dívky, která studovala filosofii. Vykašlal se na svůj obor a začal od prvního ročníku se svou vyvolenou. Tato situace se s jinými dívkami opakovala ještě nejméně jednou. Když už skutečně studium končil na přírodovědecké fakultě přišel rok 1968, normalizace a vyhazov. Dělal šéfa laboratoří v nějakém výzkumáku, odkud ho kvůli pití vyhodili a on skončil jako dělník a můj podřízený v Safině.

Pavel, ač mrňavý, hubený, rtuťovitý dědek, byl takový ten pábitel, takový ten krásný blázen žijící život plnými doušky. Hodně jsem se od něj učil. Psal písňové texty, byl muzikant, měl hodně načteno. Při nočních směnách jsme se bavili o historii, filosofii, o muzice... Udělali jsme spolu jeden zlepšovák, který ušetřil fabrice statisíce. Pracovali jsme na něm několik měsíců. To jenom proto, abychom pak byli pozváni na nějakou konferenci v Ostravě, kde jsme dostali po pětistovce a rouru s diplomem od soudruha ministra. A hlavouni z fabriky si namastili kapsy. Tak jsme se v tom hotelu Atom prostě ožrali a řekli si ať si trhnou nohou, od nás už nic neuvidí, stejně jsme to nedělali pro peníze, ale proto, že nás to bavilo.

Pracoval jsem s ním asi dva roky, pak mě osud zavál někam jinam. Občas jsme se scházeli, tak dvakrát do roka. Poslední dopis, který od něj mám, bylo blahopřání k mé svatbě. Pak jsem dostal až parte. A tenkrát jsem brečel, brečel jako želva a při tom děkoval Bohu, že jsem se s ním mohl setkat. Díky Pavle!

Autor: Vlastimil Šantroch | pondělí 24.11.2014 9:00 | karma článku: 19.83 | přečteno: 792x

Další články blogera

Vlastimil Šantroch

Běžím dál

Při úklidu jsem našel jedno starší pantum. Kdybyste nevěděli co je pantum, tak pantum (nebo také pantun) je lyrická báseň malajského původu, má libovolný počet čtyřveršových strof, které jsou vázány opakujícími se verši.

27.12.2018 v 18:30 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 179 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Krásné vánoce

Přeji všem čtenářům krásné a požehnané vánoce. Zdraví, lásku, štěstí, dobrou náladu a slunce v duši. Krásné vánoce!

24.12.2018 v 19:09 | Karma článku: 9.55 | Přečteno: 202 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Volný pád

Tohle je můj jubilejní DEVÍTISTÝ blog. Při úklidu virtuálních šuplíků jsem objevil další báseň kterou jsme před lety napsali společně s kolegyní blogerkou Helenou Skočovou.

2.12.2018 v 13:22 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 403 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Modrý blues

Pojďte si odpočinout od politiky, každodenního stressu, haštěření, atd. atd. Při úklidu virtuálních šuplíků jsem objevil báseň kterou jsme před lety napsali společně s kolegyní blogerkou Helenou Skočovou.

29.11.2018 v 14:10 | Karma článku: 10.01 | Přečteno: 227 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Tadeáš Firla

Který prst má větší význam?

Často prožíváme situace, ve kterých se lidé navzájem přetahují, bojují, přou ve svých názorech a tak to vypadá, že si potřebují dokazovat, kdo je důležitější, silnější a lepší. Kdo tedy?

18.1.2019 v 11:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Zhubnu a konečně si koupím erotickou podprsenku

Není to zvláštní, že na velká prsa lze těžko sehnat erotickou podprsenku? Jsou přeci symbolem ženství. Naopak, na malá prsa lze sehnat erotické podprsenky, po kterých prsaté ženy jen závistivě vzdychají.

18.1.2019 v 8:50 | Karma článku: 16.93 | Přečteno: 619 | Diskuse

Irena Houdková

Chci x musím

Čím je člověk v kariérním žebříčku výše, tím více „musí“. Vyráží mi dech, fakt, že vysoce postavení lidé ze svého slovníku, potažmo ze svého života prakticky zcela vypouští slovo „chci“.

18.1.2019 v 6:29 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 216 | Diskuse

Jana Majová

O Kakujce, avajíčku a kouzlu netušeného.

Svět mojí vnučičky Maji je pohádka a pohádky jsou platnou částí její skutečnosti. Velikýma očima okukuje svět a nepopsaný mozek sytí a sytí. S kouzelnou přímočarostí objevuje, svět si přivlastňuje a pro nás každodenní rozsvítí

17.1.2019 v 21:34 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 260 | Diskuse

Ladislav Jílek

Křivý hřídel v Rusku a v Německu

Jedna z nejplodnějších blogerek – Libuše Palková - zde zveřejnila blog o idiomech v různých jazycích, což je věc složitá a může o tom psát jen ten, kdo jazyk důvěrně ovládá, což není můj případ.

17.1.2019 v 20:36 | Karma článku: 21.85 | Přečteno: 627 | Diskuse
VIP
Počet článků 902 Celková karma 9.19 Průměrná čtenost 1664

Trochu muzikant, trochu komediant, trochu programátor, trochu grafoman, trochu magor... :-)

TOPlist

Najdete na iDNES.cz