Vzpomínáček - 6. února - Jan Werich a Bob Marley

Korunovace Václava I., včlenění zrušených jezuitských knihoven do nově zřízené univerzitní knihovny, Ferdinand Peroutka, první veřejné telefony v Paříži, Jan Werich, Ronald Reagan, Eva Braunová, Pierre Brice, Bob Marley, politický program Spojenců pro Německo, Axl Rose, Č. Císař: „Komunistická strana před srpnem a po srpnu“, jednání u kulatého stolu mezi opoziční Solidaritou a komunistickou vládou v Polsku, sebevražedný atentát v moskevském metru...

Události:

1228 – Na Pražském hradě se konala korunovace nejstaršího Přemyslova syna Václava I. za českého krále (jako tzv. mladší král); slavný obřad (poprvé opuštěn starodávný slovanský rituál) prováděl mohučský arcibiskup Siegfried z Eppenštejna.

1777 – Dvorský dekret o zrušených jezuitských knihovnách umožňoval jejich soustředění v Praze a včlenění do nově zřízené univerzitní knihovny, která byla t. r. zpřístupněna veřejnosti. Od roku 1782 měla i zvláštní oddělení českých tisků. Ve stejné době byla založena i univerzitní knihovna v Olomouci.

1895 – Narodil se Ferdinand Peroutka, český publicista († 20. dubna 1978)

1901 – V Paříži byly instalovány první veřejné telefony na nádražích.

1905 – Narodil se Jan Werich, český herec († 31. října 1980)

Jan Werich, český herec, dramatik, spisovatel a publicista, spolu s J. Voskovcem, J. Honzlem a J .Ježkem jedna z hlavních postav meziválečného Osvobozeného divadla.

Po druhé světové válce ředitel pražského Divadla ABC (1956–61) a jedna z největších postav české kultury, přichází na svět 6. února roku 1905 v Praze-Dejvicích v rodině úředníka pojišťovny.

Vzdělání získává Werich nejprve na gymnáziu v pražské Křemencově ulici (tady se spřátelí s Voskovcem).

Později pak studuje práva na Univerzitě Karlově (od roku 1924) – spolu s ním se na práva zapisuje i J. Voskovec.

V roce 1926 spolu Jan Werich s Voskovcem poprvé autorsky spolupracují – nějaký čas spolupůsobí v redakci časopisu Přerod, a tato spolupráce stojí u vzniku prvního Werichova a Voskovcova úspěšného divadelního kusu, a to slavné „Vest Pocket Revue“.

Premiéra této hry, či spíše pásma, ovlivněného dadaistickou hravostí a poetikou, je na scéně Osvobozeného divadla v pražské Umělecké besedě 19. dubna roku 1927 a Voskovec s Werichem slaví obrovský úspěch.

Na scéně Osvobozeného divadla pak Jan Werich společně s J. Voskovcem působí až do jeho uzavření v roce 1938 – společně vytvoří mnoho nezapomenutelných divadelních her (k nimž hudební doprovod a písně složí další z výrazných osobností Osvobozeného divadla klavírista a skladatel J. Ježek), z nichž ty nejslavnější, politicky a společensky angažované divadelní hry vznikají ve třicátých letech 20. století – v roce 1931 vzniká hra „Golem“ a revue „Sever proti Jihu“, v roce 1932 „Caesar“, o další rok později pak „Osel a stín“, v roce 1934 pak hra „Kat a blázen“.

V roce 1935 Jan Werich s J. Voskovcem Osvobozené divadlo načas opouštějí a začínají působit pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla – ve stejném roce pak uvedou na jeviště divadelní hru „Balada z hadrů“, v níž čerpají z tvorby francouzského renesančního básníka F. Villona.

Do roku 1938, kdy je Osvobozené divadlo, opět již s Werichem a Voskovcem, uzavřeno, pak ještě dvojice Werich + Voskovec uvedou několik dalších her: „Nebe na zemi“ (1936), „Rub a líc“ (1936), „Těžká Barbora“ (1937) a jiné.

V roce 1938, poté, co je Osvobozené divadlo uzavřeno (v listopadu 1938 je divadlu úředně odebrána koncese), odchází Jan Werich společně s J. Voskovcem a J. Ježkem do emigrace do Spojených států amerických – tady pak Jan Werich působí až do konce druhé světové války (ve Spojených státech Jan Werich s Voskovcem vystupují s anglickými verzemi svých her, od roku 1942 pak pracují pro Americký úřad pro válečné informace, v lednu roku 1945 pak dvojice debutuje na Broadwayi v adaptaci hry W. Shakespeara „Bouře“).

Po roce 1945 Jan Werich společně s J. Voskovcem Osvobozené divadlo obnovuje, a to jako Divadlo V+W – obnovená scéna ale neslouží divákům dlouho, po komunistickém puči v roce 1948 a následné Voskovcově emigraci do Spojených států amerických, divadlo končí – posledním divadelním kusem, na němž Jan Werich s Voskovcem spolupracuje je adaptace broadwayského muzikálu „Divotvorný hrnec“ (do muzikálu Jan Werich připisuje české prvky, sám ztvárňuje postavu vodníka Čochtana).

Po Voskovcově odchodu do emigrace působí Jan Werich v mnoha pražských divadelních scénách, v letech 1956–61 je pak Werich ředitelem pražského Divadla ABC. Jeho „spoluhráčem“ se přitom po J. Voskovcovi stává M. Horníček, s nímž uvádí na jeviště mnoho obnovených her Osvobozeného divadla.

Jan Werich není ale významnou postavou pouze českého divadla, je též významnou postavou českého, ať již meziválečného, tak i poválečného, filmu – v období mezi dvěma světovými válkami natáčí společně s Voskovcem filmy „Pudr a benzin“, „Svět patří nám“, „Hej rup!“ či „Peníze nebo život“, hlavní roli (je to jeho jediný meziválečný film, kde hraje bez J. Voskovce) pak ztvární např. i ve filmu „U nás v Kocourkově“. Po druhé světové válce se pak Jan Werich objevuje ve filmech „Císařův pekař a pekařův císař“, „Byl jednou jeden král“ (v tomto snímku se setkává s V. Burianem, který v tomto filmu získává jednu ze svých posledních možností ukázat své herectví na filmovém plátně) a „Až přijde kocour“.

Výrazné role Jan Werich ztvárňuje také v televizi - např. v inscenacích „Uspořená libra“, „Medvěd“, „Kočár nejsvětější svátosti“ či „Slzy, které svět nevidí“.

Jan Werich je též autorem několika knih, nejznámější jsou pak patrně jeho pohádkové příběhy („Fimfárum“).

Po roce 1968, kdy se v období tzv. pražského jara postaví za demokratické síly, které chtějí nastolit změny ve společnosti, je Jan Werich za husákovské normalizace postaven mimo hlavní proud tehdejší československé kultury a víceméně až do své smrti je pak víceméně záměrně komunistickým režimem opomíjen.

Jan Werich umírá 31. října roku 1980 v Praze.

1911 – Narodil se Ronald Reagan, americký politik, 40. prezident USA († 5. června 2004)

1912 – Narodila se Eva Braunová, přítelkyně, později manželka Adolfa Hitlera († 30. dubna 1945)

1923 – Došlo k ustavení Říšské ústřední rady nezaměstnaných, která sdružovala zástupce nezaměstnaných z Čech, Moravy, Slovenska i Podkarpatské Rusi. Ve stejný den se dostavila do Národního shromáždění deputace nezaměstnaných z celé republiky a přednesla zde stížnost na způsob realizace zákona o podpoře nezaměstnaných.

1929 – Narodil se Pierre Brice, francouzský herec

1945 – Narodil se Bob Marley, jamajský hudebník a zpěvák († 11. května 1981)

Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley (6. února 1945, Saint Ann Parish, Jamajka - 11. května 1981, Miami, Florida, USA) byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, spoluzakladatel a významný představitel reggae.

Narodil se v Rhoden Hall, farnosti sv. Anny na Jamajce. Jeho otec Norval Marley byl důstojníkem anglické armády a jeho matka Cedalle pocházela z Jamajky. Krátce po jeho narození je ovšem jeho otec opustil.

Protože vyrůstal mezi černochy, velmi trpěl skutečností, že v něm koluje bělošská krev. Když mu bylo deset let, odstěhoval se s matkou do Kingstonu do ghetta Trench Town.

Mezi pravidla tohoto ghetta patřila skutečnost nevlastnit žádný majetek, všechno patřilo všem, ať jde už o hrnce na vaření, marihuanu nebo střechu nad hlavou.

V šestnácti letech začal profesionálně zpívat. O rok později v triu s kamarády Bunnym Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh) pod názvem Teenagers (později též Wailin' Rueboys) nahrávali ve studiu Leslieho Konga svůj první singl Judge not.

V roce 1965 pod názvem Wailers podepsali smlouvu s vydavatelstvím Island, kde vydali několik dalších singlů. V roce 1966 se oženil s Ritou Andersonovou a společně odjeli do USA, kde Bob nevydržel ani jeden rok. Když se vrátil na svou milovanou Jamajku, založil vlastní vydavatelství - Wailin' Soul.

V roce 1969 se v základech změnil Bobův život, neboť on a celá kapela přijali rastafariánskou víru. Wailers vydavali dál a v rytmu reggae, k němuž se přes ska začátky dopracovali, se hýbal celý svět[zdroj?]. Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a on byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s Ritou v čele. Díky úspěchu s albem Natty dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu.

Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení (patrně po otci zdědil predispozice k rakovině kůže, která je jinak u lidí černé pleti velice výjimečná). Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon by bus, jež je jednou z nejlepších živých nahrávek celé historie populární hudby.[zdroj?]

Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorkském Central parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic.

Zemřel 11. května roku 1981 v nemocnici v Miami na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu "Za peníze život nekoupíš". 22. května po slavnostních obřadech v Kingstonu jsou jeho ostatky převezeny do rodného městečka, kde jsou do dnešních dnů uloženy v kopci Nine Miles. Byl pochován spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem který mu dal etiopský princ Asfa Wossen a biblí.

1950 – Americký vysoký komisař pro Německo John McCloy oznámil ve Stuttgartu politický program Spojenců pro Německo.

1962 – Narodil se Axl Rose, americký zpěvák (Guns N' Roses)

1969 – Rudé právo publikovalo článek Č. Císaře „Komunistická strana před srpnem a po srpnu“.

Britský Královský ústav pro mezinárodní otázky vydal studii amerického profesora L. I. Whettena o vojenských aspektech obsazení Československa v srpnu 1968.

1989 – Probíhala jednání u kulatého stolu mezi opoziční Solidaritou a komunistickou vládou v Polsku – začátek konce komunismu v Polsku.

2004 – Sebevražedný útočník zabil 41 cestujících v moskevském metru. Odpovědnost za útok je připisována čečenským separatistům.

Svátky:

Svátek mají Vanda, Pavel (Miki) a Dorota.

V občanském kalendáři má dnes svátek Vanda. Toto jméno je polského původu a jeho význam je dosti nejasný. Nejčastější výklad hovoří o tom, že je snad vytvořeno podle názvu řeky Vandalus. Němečtí jazykovědci však tvrdí, že je zkráceninou jmen začínajících na Wendel. Může jít například o jméno Wendelburg a jiné. Pak by byla Vanda pojmenováním pro Polabskou Slovanku.

Podle "starých pověstí polských" byla Vanda dcerou knížete Kraka a po jeho smrti usedla na trůn. Stejně jako naše Libuše, jejíž otec se jmenoval pro změnu Krok. Vanda prý vládla svému lidu moudře a země žila v míru. Jednou však vtrhl do Polska germánský kníže a chtěl zemi vyplenit. Když však jeho vojáci spatřili Vandinu krásnou postavu a líbeznou tvář, opustily je veškeré síly a obrátili se na útěk. Také kníže byl uchvácen její krásou, a tak místo země chtěl nyní dobýt vladařku. Jeho situace však byla bezvýchodná. Bez vojska, odmítnutý a šílený láskou nalehl raději na svůj meč a zemřel. Později se tato pověst ještě více rozkošatila a poskytla látku mnoha polským i jiným umělcům.

V církevním kalendáři dnes opět nacházíme více jmen. Tak nejprve je zde připomenuto jméno Pavel. Pavlů je v kalendáři mnoho, ten dnešní se jmenuje Pavel Miki. Narodil se v japonské křesťanské rodině kolem roku 1565 v Kjótu. Ve věku 22 let se stal jezuitou a díky jeho schopnostem z něj vyrostl velkolepý kazatel a jeden z nejlepších křesťanských misionářů v Japonsku. Avšak šógun Toyotomi Hideyoši nařídil pronásledovat všechny misionáře a do jeho osidel upadl brzy i Pavel Miki a jeho 25 přátel. Nečekalo je nic dobrého. V zajetí je krutě mučili a nakonec ukřižovali. Rozsudek byl vykonán 5. února roku 1597 v Nagasaki, za svaté je prohlásil 8. června roku 1862 papež Pius IX.

Dnes má svátek také Dorota, patronka zahradníků, květinářů, ale i pivovarníků, horníků, novomanželů, nevěst a šestinedělek. Jméno Dorota má řecký původ. V tomto jazyce zní obzvláště honosně - Dórothea a znamená "Boží dar".

Dorotin příběh je velice známý. Podle legendy se narodila kolem roku 290 v Caesareji (Malá Asie) v křesťanské rodině. Vyrostla z ní překrásná dívka, a tak není divu, že se líbila mnoha mládencům. Zahleděl se do ní i římský místodržící Apricius, ona jej však odmítla. Samozřejmě, že takovou potupu si nemohl mocný Říman nechat líbit. Nechal ji zajmout a tvrdě mučit. Krátce potom byla Dorota odsouzena k smrti stětím. Cestou na popraviště volala nešťastná dívka Ježíše Krista, kterého nazývala svým snoubencem. To zaslechl kolem jdoucí mladý advokát jménem Theofil. Začal se Dorotě posmívat a řekl jí, že když mu pošle květiny a ovoce z Ježíšovy zahrady, i on v něho uvěří. V tu chvíli se prý zjevil anděl a přinesl mu koš plný květin a ovoce.

Theofil padl na kolena a pod dojmem zázraku se přihlásil ke křesťanství. V tu chvíli se jej ovšem chopili vojáci a kat ho popravil hned po Dorotě. Tento příběh se stal věčnou inspirací, a proto je Dorota často zobrazována s květinami a ovocem. Jedno z nejkrásnějších zobrazení toho druhu pochází od Jana Baldunga Griena a jmenuje se Stětí svaté Doroty (1516). Je uloženo v Národní galerii v Praze. Ke svaté Dorotě se vztahuje i mnoho pranostik. Nejznámější z nich nám oznamuje, že "svatá Dorota, také na sníh bohatá". Takže uvidíme, co nám dnešek přinese.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze