Vzpomínáček - 12. ledna - Jack London a Agatha Christie

Mandát Ferdinanda I., rušení mužských i ženských klášterů žebravých a rozjímavých řádů, Ľudovít Štúr, Václav Hanka, Jack London, Hermann Göring, Igor Kurčatov, Viselsko-oderská operace, opětovné zavedení trestu smrti v Sovětském svazu, Led Zeppelin, vypovězen Alan Levy, OOP, Agatha Christie, Ztroskotanci a samozvanci, Maurice Gibb, CHKO Český les, Deep Impact, zemětřesení na Haiti...

Události:

1547 – Ferdinand I. vydal mandát (bez souhlasu sněmu) povolávající zemskou hotovost "do pole" (pod záminkou vpádu saského kurfiřta Jana Fridricha na území České koruny - do Lužice).

Na shromaždiště vojska u Litoměřic se dostavily pouze oddíly několika šlechticů a tří měst.

1782 – Započato s postupným rušením mužských i ženských klášterů žebravých a rozjímavých řádů: kartuziánů, trinitářů, benediktýnek, celestýnek, cisterciaček, dominikánek, františkánek, karmelitek, klaristek, premonstrátek aj.

Rušení probíhalo do října 1784; z nejznámějších šlo například o klášter sázavský, kladrubský, zbraslavský, plaský, zlatokorunský, sedlecký, velehradský, hradiský, loucký, starobrněnský. Z jmění zrušených klášterů byl zřízen náboženský fond, jehož úroků bylo užíváno pro církevní účely (financování nových far). V Čechách bylo ze 154 konventů zrušeno 71, na Moravě ze 74 plných 41; tato "akce" se bohužel neobešla bez ničení vzácných kulturních hodnot (rukopisů, uměleckých děl i knih). Klášterních budov bylo užito jako kasáren, nemocnic, případně byly prodány do soukromých rukou pro potřeby manufaktur a továren. Současně s rušením klášterů byly zavírány i některé "zbytečné" kostely a kaple (jen v Praze bylo takto postiženo 37 církevních budov, mezi nimi byla zbořena i Betlémská kaple).

1856 – Zemřel Ľudovít Štúr, slovenský národní buditel (* 28. října 1815)

1861 – Zemřel Václav Hanka, český spisovatel (* 10. června 1791)

1876 – Narodil se Jack London, americký spisovatel († 22. listopadu 1916)

Jack London (12. ledna 1876 – 22. listopadu 1916) byl americký spisovatel. Vlastním jménem se jmenoval John Griffith Chaney, narodil se v San Franciscu.

Jack žil od mládí dobrodružným životem. Byl námořníkem, zlatokopem, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic.

Procestoval Spojené státy jako tulák - hobo. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku, kde sice nezbohatl, ale později využil zkušeností ze severu ve svých povídkách a knihách.

Začal studovat na univerzitě, studium však nedokončil. Od dětství četl dobrodružnou literaturu, kterou později začal i sám psát.

Zpočátku neměl úspěch - jeho styl psaní byl drsný a nezvyklý a pro vydavatele nepřijatelný.

Postupně se však prosadil, nejprve svými povídkami z Aljašky a později vydával i romány. Byl socialistou, členem socialistické strany a odborů.

Psal námořní povídky, povídky a romány z aljašské přírody a podobně drsných prostředí lidské civilizace. Stal se i válečným zpravodajem v Rusko-japonské válce. Další oblastí byla díla se sociální tematikou.

Jack London se stal postupně známým a uznávaným spisovatelem, ve své době zřejmě nejlépe placeným. Zbohatl, postavil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii. Přes své velké příjmy měl stálé finanční potíže, celý život také bojoval s alkoholismem (poprvé se opil v pěti letech a od puberty se opíjel pravidelně). Svou závislost popsal pregnantně v knize Démon alkohol, která vyšla v roce 1914, dva roky před jeho smrtí. V té době vrcholila v USA abstinenční kampaň a je pravděpodobné, že Londonův román přispěl k odhlasování prohibičního zákona. Díky nemírnému pití především tvrdého alkoholu měl London nemocná játra a ledviny. Proti bolestem užíval morfium, jež mu legálně předepsal lékař; na předávkování morfiem také zemřel. Podle některých spekulací mělo být předávkování záměrné a šlo tedy o sebevraždu. Z vyjádření jeho dcery, z názoru historika a z dopisu, který napsal v den smrti, však vyplývá, že zemřel nešťastnou náhodou. Podle doslovu starého českého vydání Železné paty krátce před smrtí jeho ranč - také významné komunitní centrum - shořel a k jeho smrti přispěla také bída.

Jeho román Železná pata je považován za možná nejsilnější socialistický román všech dob, jde o dílo opatřené značně rozvinutým poznámkovým aparátem a s takovou mírou autenticity, že není možné odhadnout, zda si něco vymýšlel či nikoliv. Soudobý editor Penguinu Jonathan Auerbach upozorňuje, že díla si velmi povšiml Trockij, na nějž mohly udělat velký dojem líčení krutosti hutného a vykrystalizovaného korporátního fašismu a že mohly neblaze působit některé hrdinské a ženské archetypy, ale v zásadě jde o dílo značně prorocké v mnoha aspektech o kapitálu, moci a možnostech a mechanismech společenského vývoje platné dodnes, schopné postulovat nosnou kompetitivní strategii (kterou se inspirovalo například španělské družstvo Mobiot, které dodnes roste, dodnes rozšiřuje své aktivity, vyplácí renty a penze). I díky němu a dalším výrazným autorům této doby vznikla inspirativní díla protagonistů nové ekonomické školy - C. H. Douglase, Henryho George a Silvio Gesella, jež se věnují problému zvanému seigniorage.

1883 – Narodil se Hermann Göring, německý nacistický politik († 15. října 1946)

1903 – Narodil se Igor Kurčatov, sovětský fyzik († 7. února 1960)

1945 – Byla zahájena Viselsko-oderská operace, při které zahnala Rudá armáda německá vojska za Odru.

1950 – V Sovětském svazu byl opět zaveden trest smrti za vlastizradu, špionáž a sabotáž. Původně byl zrušen v květnu 1947.

1967 – Předsednictvo Národního shromáždění schválilo zákonné opatření č. 1/1967 Sb. o změnách a působnosti některých ústředních orgánů. Nově ustavilo Výbor pro kulturu a informace (předseda ministr kultury a informací, členové ústřední ředitelé rozhlasu, televize, ČTK a filmu).

1969 – Britská rocková kapela Led Zeppelin vydala své první album, Led Zeppelin.

1970 – Předsednictvo ÚV KSČ projednávalo kádrové změny a situaci v čs. kinematografii. Konstatovalo, že většina tvůrců a vedoucích pracovníků Čs. filmu dosud setrvává na pozicích pravicového oportunismu. Uložilo do jednoho měsíce realizovat zásadní kádrové změny na vedoucích funkcích státního filmu.

1971 – Z Československa byl vypovězen americký novinář Alan Levy, který v Praze působil od roku 1967, kdy se sem přestěhoval z New Yorku s celou rodinou. Psal o reformním hnutí roku 1968, zažil vpád vojsk Varšavské smlouvy. Své zážitky zachytil v knize Rowboat to Prague, která vyšla v USA v roce 1972. V roce 1975 ji přeložili v Torontu do češtiny a v ČSSR se z ní stala zakázaná samizdatová klasika. (U nás vyšla tato kniha s názvem „Pražské peřeje“ v překladu v roce 1991 v nakladatelství Primus.) Články o událostech v ČSSR uveřejňoval v časopisech Life a New York Sunday Times. Po vyhoštění se usadil ve Vídni, kde žil až do svého návratu do Prahy v roce 1990. Pomohl znovu s rozběhem anglicky psaného týdeníku The Prague Post, stal se jeho šéfredaktorem. Jeho rubrika Prague Profile přinášela podrobný a osobní pohled na lidi, kteří ovlivnili český národ a patřila mezi nejčtenější. V novinách vyšla celkem 549krát, poprvé 1. října 1991. Patřil k významným novinářům, žijícím Československu, jeho bibliografie je velmi bohatá. Zemřel ve věku 72 let 2. dubna 2004.

1976 – Rada bezpečnosti OSN hlasovala 11:1 s 3 chybějícími členy pro povolení Organizace pro osvobození Palestiny účastnit se porad Rady bezpečnosti bez hlasovacích práv.

Zemřela Agatha Christie, anglická spisovatelka (* 15. září 1890)

Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie (15. září 1890, Torquay, Spojené království – 12. ledna 1976, Wallingford, Spojené království), občas používající pseudonym Mary Westmacott, byla anglická spisovatelka, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů.

Jedná se o světově nejznámější spisovatelku všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare.

Narodila se v typické viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů.

Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit svou francouzštinu.

Zde zjistila, že má talent pro zpěv a klavír, pro svou ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však upustila od kariéry zpěvačky.

Dne 24. prosince 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christie. V průběhu první světové války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v Ashfieldu. Zkušenosti získané během těchto let při práci s léky a často i jedy, užila později při psaní svých detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcera Rosalind.

Roku 1926 se po smrti své matky a pro manželskou krizi nervově zhroutila. V té době došlo k jejímu slavnému zmizení. Po dobu jedenácti dnů byla nezvěstná a ani po jejím nalezení v hotelu v Harrogate se tento incident nikdy plně nevyjasnil. Na motivy autorčina zmizení vznikl i film Agatha (1979) v hlavní roli s Vanesou Redgraveovou, Dustinem Hoffmanem a Timothy Daltonem.

Roku 1928 bylo její manželství s Archibaldem Christie rozvedeno, nicméně jako již zavedená autorka (první kniha jí vyšla již roku 1921, i když v copyrightu je uveden roku 1920) netrpěla finančními problémy.

Roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem Sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i Wooleyho asistenta a svého druhého manžela Maxe Mallowana.

Během druhé světové války A. Christie pracovala jako dobrovolnice ve výdejně léků.

V roce 1956 byla jmenována C.B.E. (Komandér britského imperia) a roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul „Dáma britského impéria“.

Jedná se o světově nejznámější spisovatelku detektivních příběhů a také nejlépe prodávaného autora svého žánru. Jejích knih se prodalo již přes 2 mld. výtisků v angličtině a 1 mld. v dalších 103 jazykových mutacích. Například ve Francii se oproti 22 mil. výtisků knih Emila Zoly prodalo již přes 40 mil. výtisků jejích knih.

Její divadelní hra Past na myši je vůbec nejdéle hranou divadelní hrou. V londýnském Ambassadors Theatre se hraje nepřetržitě od 25. listopadu 1952. V roce 2005 měla hra za sebou již více než 20 000 představení.

Publikovala celkem přes 80 románů, povídkových knížek a divadelních her, především šlo o detektivky. Ráda porušovala nepsaná pravidla o stavbě detektivního románu – jedna z jejích raných knih Vražda Rogera Ackroyda je známá svým překvapivým rozuzlením – autorka však na konci knihy čtenáři předkládá všechna fakta, podle kterých bylo možno odvodit, kdo je vrah.

Většina jejího díla byla zfilmována, některá i vícekrát (Vražda v Orient-Expresu, Smrt na Nilu, Vlak z Paddingtonu). Televize BBC již vytvořila televizní a rozhlasové verze většiny případů Hercule Poirota i slečny Marplové. Novější televizní série Agatha Christie's Poirot s Davidem Suchetem v hlavní roli vyrobila televize Granada. V roce 2004 vytvořila japonská společnost Nippon Housou Kyoukai animovanou verzi příběhů Hercule Poirota a slečny Marplové. Čtyřikrát byl také zfilmován její detektivní román Ten Little Niggers (1939), který vyšel v českém překladu jako Deset malých černoušků. V roce 1945 vznikl film Ten Little Indians, jeho remake se stejným názvem pochází z roku 1965, třetí verze pochází z roku 1989. Ruská verze Děsjať Něgriťat pochází z roku 1987.

Z jejích literárních detektivů jsou nejslavnější Hercule Poirot (belgický detektiv žijící v Anglii) a slečna Marplová. Vytvořila moderní styl detektivky.

1977 – Rudé právo uveřejnilo půlstránkové prohlášení pod titulem Ztroskotanci a samozvanci, v němž charakterizovalo signatáře Charty 77 jako "pestrou směsici lidských i politických ztroskotanců, zavilých antisocialistů, sluhů a agentů imperialismu, kontrarevolucionářů, reakcionářů, trockistů, sionistů a renegátů".

2003 – Zemřel Maurice Gibb, britský zpěvák a skladatel, baskytarista a klávesista skupiny Bee Gees (* 22. prosince 1949)

2005 – Česká vláda rozhodla o vytvoření Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Český les.

NASA vypustila kosmickou sondu Deep Impact určenou k průzkumu komety 9P/Tempel.

2010 – Zemětřesení na Haiti

Svátky:

Svátek mají Pravoslav/Probus.

Dle občanského kalendáře dnes svátek oslavuje Pravoslav. Toto novější jméno má slovanské základy a vykládá se jako "člověk slavící právo".

V českém církevním kalendáři dnes nacházíme jméno Probus. Podle některých jazykovědců se jedná v podstatě také o Pravoslava. Jména se odlišují pouze latinskou a českou formou. Nositelů latinské podoby tohoto jména bylo hned několik. Jeden se vyskytoval v polovině 3. století jako biskup ve Veroně. Další dva již z duchovního stavu nebyli.

První z nich, Probus Marcus Aurelius, byl císařem římským a žil také ve 3. století. Pocházel ze Sirmia v Pannonii a roku 276, po smrti císaře Tacita, byl syrskými legiemi prohlášen za císaře. Oponentem mu však byl M. Annius Florian. Probus byl ale zdatný a populární válečník, získal brzy nad svým protivníkem převahu a panoval pak se ctí a slávou až do roku 282. I jako vladař byl úspěšný. Po krvavých bojích vyhnal z Galie Alamany a Franky a obnovil zde staré římské hranice (277). Podařilo se mu také z Rhaetie vytlačit Burgundy a Vandaly (278), v Asii jeho vojevůdcové přemohli Isaury (279) a on sám potlačil odboj v Horním Egyptě. Tak velká byla jeho říše. Osvědčil se však také jako vladař míru. Hleděl zvelebit zemědělství, a proto zaváděl nové způsoby hospodaření. Zasloužil se o zdokonalení orby, v Germánii a v Pannonii zaváděl pěstování révy; ve vojsku, do něhož přijal mnoho Germánů, zavedl přísnou kázeň. Ale i u něho mělo platit, že doma není nikdo prorokem. Nakonec se znelíbil svým legiím, které vyhlásily císařem M. Aurelia Cara. Všemi opuštěný Probus byl roku 282 v Sirmiu zavražděn.

Další z jmenovců, Probus Marcus Valerius, byl vynikajícím římským gramatikem doby Neronovy. Pocházel z Berytu v Sýrii a zemřel asi v posledních letech prvního století po Kristu. Původně chtěl být vojákem, dokonce se velice horlivě ucházel o místo centuriona v římském vojsku. To se mu však nepodařilo, a tak se se stejnou vervou vrhl na pole vědy. Především jej zajímala latinská literatura a mluvnice. Začal číst starou římskou literaturu a pilné studium jej brzy dovedlo ke kritickému zkoumání textů slavných římských básníků, zvláště staré doby, jež začal znovu vydávat. Takto uvedl opět ve známost Lukretia, Vergilia, Horatia, rovněž Persia a Terentia. Své edice opatřil - na rozdíl od jiných vydavatelů - různými kritickými poznámkami.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze