Vzpomínáček - 3. dubna - Eddie Murphy a Olga Scheinpflugová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 3. dubna. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Mír v Budíně a Prešpurku, první husitský manifest, Tomáš Baťa, Gottlieb Daimler si nechal patentovat svou koncepci spalovacího motoru, Johannes Brahms, Jiřina Štěpničková, zrada 28. pluku, Vladimír Iljič Lenin se vrátil z exilu, Josif Vissarionovič Džugašvili Stalin se stal generálním tajemníkem ÚV KSSS, Marlon Brando, Helmut Kohl, Harry S. Truman podepsal Marshallův plán, Eddie Murphy, barnabitské komise, Olga Scheinpflugová, nové vyšetřování okolností tragického úmrtí Jana Masaryka, pokračování krize Aeroflot, první hovor v pokusné síti mobilních telefonů, Graham Greene, zákon o bezpečnosti republiky, nový vysokoškolský zákon, výbuch bomby v madridském bytě, vláda premiéra Mirka Topolánka představila veřejnosti balík reforem, smlouva o umístění amerického protiraketového radaru na českém území..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1254 – Mír v Budíně a Prešpurku (Bratislavě) mezi Přemyslem II. a Bélou IV.; dědictví babenberské bylo rozděleno: Rakousy a ze Štýrska Travensko a Püttensko získal Přemysl II., ostatní Štýrsko pak Béla IV. (resp. jeho syn Štěpán).

1420 – Z popudu Želivského svolali pražané shromáždění obcí Starého i Nového Města, kde se konšelé zavázali vojensky hájit kalich; šlo o tzv. první husitský manifest.

1500 – Papež Alexandr VI. vyhověl Vladislavově prosbě a rozvedl jeho manželství s Beatricí Aragonskou.

1876 – Narodil se Tomáš Baťa, český podnikatel († 12. července 1932)

1885 – Gottlieb Daimler si v Německu nechal patentovat svou koncepci spalovacího motoru.

1897 – Zemřel Johannes Brahms, německý hudební skladatel (* 7. května 1833)

1912 – Narodila se Jiřina Štěpničková, česká herečka († 5. září 1985)

1915 – U Dukelského průsmyku přešlo do zajetí 1800 mužů 28. pěšího (pražského) pluku. Podobně 27. května t. r. přešlo do zajetí přes 1500 mužů 36. pěšího (mladoboleslavského) pluku. Tyto pluky byly rozpuštěny a vymazány ze seznamu rakousko-uherské armády. K přebíhání docházelo i na jiných místech východní fronty (v době největších ruských úspěchů v Haliči). 6. května pražský primátor Groš odsoudil zradu 28. pluku a vyslovil loajalitu k monarchii.

1917 – Vladimír Iljič Lenin se vrátil z exilu do Ruska a začala se připravovat největší katastrofa v dějinách lidstva

1922 – Katastrofa má další dějství - Josif Vissarionovič Džugašvili Stalin se stal generálním tajemníkem ÚV KSSS

1924 – Narodil se Marlon Brando, americký herec († 1. července 2004)

1930 – Narodil se Helmut Kohl, německý politik

1936 – Prezident Beneš si pozval německého vyslance Eisenlohra k rozhovorům o zmírnění napětí ve vzájemných vztazích.

1948 – Americký president Harry S. Truman podepsal Marshallův plán v jehož rámci bylo do 16 států Evropy zasláno 6 miliard dolarů hospodářské pomoci.

1961 – Narodil se Eddie Murphy, americký herec

Eddie Murphy je synem Charlese Murphyho policisty a Lillian Muprhyové, telefonní operátorky. Se svým otcem, který byl amatérský bavič strávil mnoho času.

Když mu byly tři roky rodiče se rozvedli, o pět let později otec zemřel. Když mu bylo devět let matka se provdala za Vernona Lynche, vedoucího v továrně na zmrzlinu. Po svatbě se rodina přestěhovala na předměstí Roosevelt, Long Island.

Od dětství udivoval své okolí mimořádnými imitátorskými schopnostmi. Ve škole nebyl příliš nadaným žákem a když měl příležitost bavil své spolužáky. Během studia na střední škole si svým komediálním uměním přivydělával v různých barech, klubech a nočních podnicích. Díky těmto aktivitám jeho učení šlo bokem a nakonec musel opakovat desátý stupeň.

Na přání jeho matky se zapsal na Nassau Community College a pracoval na poloviční úvazek jako skladník. Když se však dozvěděl, že televize NBC hledá černého komika pro noční komediální show "Saturday Night Live", neváhal a šel na konkurs. V konkursu se osvědčil a získal vedlejší angažmá. Po prvním vystoupení vytvořil natolik impozantní výkon, že se stal stálým členem. Jeho čtyřleté účinkování mu získalo tři ceny Zlatý glóbus (dvě herecké, jednu za scénář). Dokonce se mu podařilo získat cenu Grammy za nahrávku jeho vtipných výstupů.

Díky úspěchu jeho show na sebe filmové nabídky nenechaly dlouho čekat a Eddie se objevil v akční krimi komedii 48 hodin "48 Hours" (1980). Vytvořil zde roli vězně Reggie Hammonda, kterého si detektiv Jack Cates (Nick Nolte) na osmačtyřicet hodin "vypůjčí" z vězení, aby s jeho pomocí chytil uprchlého vraha. Film se stal velkým hitem, který v prvním týdnu vydělal 5 miliónů dolarů a Murphy tak měl na kontě raketový filmový debut.

O rok později pokračoval ve veleúspěšném hereckém startu v komedii Záměna "Trading Places", kde v roli pouličního tuláka vyzraje na dva povedené burzovní makléře. Společnost Paramount s Eddiem podepsala smlouvu na 6 filmů za honorář 25 milionů dolarů. Jeho další film Policajt v Beverly Hills"Beverly Hills Cop" potvrzuje pozici nové Hollywoodské hvězdy. Film mu získal nejen celosvětovou popularitu, ale také nominaci na Zlatý glóbus. V akční komedii si zahrál detroitského detektiva Axela Foleye vydávajícího se po stopách vraha svého přítele.

Druhé pokračování akční komedie Policajt v Beverly Hills II "Beverly Hills Cop II" (1987), ke kterému napsal scénář mělo smíšené reakce kritiků. Finanční úspěch filmu byl však podobný jako u prvního dílu. Další komedie Zlaté dítě "The Golden Child" (1986) a krimi komedie Noci v harlemu "Harlem Nights" (1989, ke které napsal scénář, byl hlavním producentem a ve které uskutečnil svůj režijní debut) se již nedokázaly prosadit.

Jediná komedie, která se v tomto období dokázala prosadit byla Cesta do Ameriky "Coming to America" (1988). Akční komedie Dalších 48 hodin "Another 48 Hrs" (1990) byla již marnou snahou dostat se zpět na vrchol. Od této doby se Eddie setkával s polo-úspěchy, jako v romantické komedii po boku sexy Halle Berry Bumerang "Boomerang" (1992). Ani třetí pokračování Policajt v Beverly Hills III. "Beverly Hills Cop III" (1994) a hororová komedie Upír z Brooklynu "Vampire in Brooklyn" nebyly tím pravým ořechovým.

V devadesátých letech se zdálo, že z Eddieho už zůstala jen standardní filmová hvězda , která má dny největší slávy definitivně za sebou. Opak byl však pravdou, protože Eddie vytvořil skvělý comeback v komedii Zamilovaný profesor "The Nutty Professor" (1996), který se stal veleúspěšným.

Eddie získal nešťastnou publicitu, když byl 2. května 1997 v ranních hodinách objeven policií L.A. s transvestitou vydávajícím se za prostitutku. Snažil se to vysvětlit, aniž by se mu to povedlo a stal se díky tomuto incidentu cílem mnoha šprýmů. Navzdory skandálu v osobním životě jej to nijak neomezilo v herecké činnosti. V roce 1998 vytvořil hlas jedné z postav Disneyova animovaného filmu "Mulan" a zahrál si v komedii o zvěrolékaři Dr. Dolittle "Doctor Dolittle". Oba snímky získaly enormně kladnou kritiku.

Spolu s komedií Trhák pana Bowfingera "Bowfinger" (1999) a předchozími úspěchy se opět dostal mezi hereckou elitu. V pokračování úspěšných předchůdců Zamilovaný profesor 2 "Nutty Professor II: The Klumps" a "Dr. Doolittle 2" své postavení jen potvrdil. Další hlasovou rolí byla role oslíka v animovaném filmu "Shrek" (2001). Ve filmu další hlasy ztvárnili Mike Myers a Cameron Diaz.

V roce 2002 si Eddie zahrál ve třech celovečerních filmech. Prvním byla komedie s Robertem De Niro a Rene Russovou "Showtime", druhou sci-fi komedie Pluto Nash "The Adventures of Pluto Nash" a do třetice akční komedie s Owenem Wilsonem Jsem agent "I Spy".

Po vztazích s Nicole Tchatcherovou a Paulou McNeelyovou má dvě děti. V roce 1993 se oženil s modelkou Nicole Mitchellovou, se kterou má 4 děti Bria, Myles, Shayne Audra, a Zola Ivy.

1963 – Pro jednání ÚV KSČ připravil jeho sekretariát obsáhlý materiál O porušování stranických zásad a socialistické zákonnosti v období kultu osobnosti; měl nahradit souhrnnou zprávu Kolderovy komise (často označované jako "komise barnabitské", protože mnoho měsíců zasedala v dosti přísné izolaci v klášteře barnabitek v Praze). Tato zpráva jednoznačně prokázala nevinu pronásledovaných lidí, a naopak snesla důkazy o vině mnoha vysokých komunistických funkcionářů; proto byla částí vedení KSČ označena za "provokaci" a naprosto "v této podobě nepřijatelnou". Přesto došlo (byť jen částečně) i k postihům viníků. Z funkcí byli odvoláni K. Bacílek a B. Köhler.

1968 – Zemřela Olga Scheinpflugová, česká herečka (* 3. prosince 1902)

Olga Scheinpflugová se narodila 3. prosince 1902 ve Slaném do umělecké rodiny.

Jejím otcem byl dramatik, spisovatel a redaktor Karel Scheinpflug (1869 – 1948) a bratrem spisovatel a právník Karel Scheinpflug (1899 – 1987).

Studovala gymnázium a obchodní školu. Uměleckému zázemí se jí tedy dostalo už odmalička a v sedmnácti už hrála jako ochotnice v ochotnických spolcích ve Slaném.

Divadelní praxi, kterou nejdříve soukromě studovala u herečky Národního divadla Marie Hübnerové (1918 – 1920), zahájila ve Švandově divadle (1920 – 1922) a poté v Divadle na Vinohradech (1922 až 1929).

Svou uměleckou dekádu ukončila doživotním angažmá v pražském Národním divadle (1929 až 1968). Toto angažmá však na několik měsíců přerušila v roce 1930 a z politických důvodů byla propuštěna od 31. července 1944 do 1. února 1946.

Zpočátku Olga Scheinpflugová hrála mladé půvabné a temperamentní úlohy, zobrazovala ženskost plnou rozporů, ale se smyslem pro humor, cit a tragiku, které se snažila odjímat zbytečný patos. Její postavy měli poezii, ale zároveň byly plné civilního a realistického herectví. Sama herečka ctila vize režisérů (nejčastěji spolupracovala s Janem Borem, K. H. Hilarem, Jiřím Frejkou, Karlem Dostalem, Otomarem Krejčou či Alfrédem Radokem), ale k roli stále přistupovala individuálně. Vyvinula se z ní uznávaná a velká herečka, která vrcholu své tvorby dosáhla po okupaci ve velkých tragických a dramatických úlohách ze světového repertoáru, kterým vtiskla svůj intelekt, zkušenosti a velký talent.

Z významných inscenací si uveďme: „Sen noci svatojánské“, „Zločin a trest“, „Smutek sluší Elektře“, „Svatá Jana“, „Romeo a Julie“, „Macbeth“, „Paní studánka“, „Tři sestry“, „Višňový sad“ apod. Hrála ve všech svých hrách a ve hrách svého manžela („Matka“, „Loupežník i „Bílá nemoc“). I její domovské divadlo uvedlo několik jejích her („Houpačka“, „Láska není všecko“ apod.). Několikrát hostovala (např. roku 1934 v Bělehradě, za okupace na venkově a v letech 1946 a 1968 ve Vinohradském divadle).

Český film této veliké dramatické herečce poskytl pouze málo příležitostí. Její dva první snímky se ani nedochovaly. Debutovala ještě v Kvapilově němém filmu ZLATÝ KLÍČEK (1922) podle námětu Karla Čapka jako Sejkorova (Alexander Třebovský) dcera Olga a ve zvukovém období hrála prvně v roce 1931 v roli Heleny Leeové v Borově dramatu ŽENA, KTERÁ SE SMĚJE natáčeném ve francouzských ateliérech Gaumont. Tím její filmová kariéra nadlouho ustala. Prý nebyla pro filmaře dostatečně hezká.

Až 60. léta ji přivedla opět do filmových ateliérů, kde na stárnoucí herečku čekalo několik větších nabídek. Sehrála sousedku Veselou v Machově TCHYNI (1963), bytnou ve Schormově dramatu KAŽDÝ DEN ODVAHU (1964), vetešnici Alžbětu Severýnovou a majitelku uzenářství v povídkovém filmu ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964) Jiřího Krejčíka a učitelku hudby v dramatu …A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1964) Zdeňka Brynycha. Ve filmu KONEC SRPNA V HOTELU OZON (1966) namluvila jen hlavní roli staré ženy (Beta Poničanová).

Kinematografii obohatila více svými divadelními hrami (OKÉNKO 1933 a DNES NEORDINUJI 1948, MADLA Z CIHELNY 1933, ANDULA VYHRÁLA 1938) a původními náměty (ŠVADLENKA 1936, DOBŘE SITUOVANÝ PÁN 1939 a SOBOTA 1944) z nichž vznikly úspěšné filmy. Československá televize nabídla Scheinpflugové pár rolí v televizních inscenacích (př. MATKA RIVA, JEJICH DEN, RADĚJI POTMĚ, OKÉNKO) a titulní úlohu v Dietlově desetidílném seriálu ELIŠKA A JEJÍ ROD (1966). Umělkyně spolupracovala také s rozhlasem („Místopis srdce“ či „Pohádka ptačí“).

Do dějin české kultury se však natrvalo zapsala ne svým herectvím, ale svým tříletým (1935 – 1938) manželstvím s předním českým spisovatelem a dramatikem Karlem Čapkem (1890 – 1938), který plně ovlivnil její smýšlení a umělecký růst. Po otci zdědila i spisovatelské nadání. Sama Scheinpflugová byla autorkou 16 románů, 10 knih, 7 básnických sbírek, 10 divadelních her a 6 zrealizovaných z 12 filmových námětů a psala též do „Lumíra“ a „Národních listů“. Své vzácné vzpomínky uchovala do románu „Český román“ (1946) a biografie „Byla jsem na světě“ (1988). Za výkon v divadelní hře „Žena, která si koupila muže“ získala Státní cenu (1930) a po válce tituly Zasloužilé (1953) a Národní umělkyně in memoriam (1968). Olga Scheinpflugová zemřela 13. dubna 1968 v Praze ve věku nedožitých šedesáti šesti let.

1968 – Bylo zahájeno nové vyšetřování okolností tragického úmrtí Jana Masaryka.

1969 – Pokračování krize Aeroflot: Předsednictvo ÚV KSČ přijalo závěr, že „násilné činy antisocialistických a antisovětských sil ve dnech 28. – 29. 3. měly na některých místech silně teroristický a kontrarevoluční charakter“.

A. Dubček promluvil v Čs. televizi a plné znění jeho projevu přineslo 4. 4. Rudé právo pod názvem „Klid a disciplina jsou našimi základními zájmy“. Pokusil se naznačit občanům, aby zabránili živelným akcím nebo zakročí zbraně, a že situace je obdobná jako v srpnu 1968. Omlouvavým způsobem vysvětlil, proč muselo předsednictvo ÚV KSČ přijmout různá omezovací opatření.

Představitelé sovětské armády v čele s A. A. Grečkem a sovětským velvyslancem jednali s L. Štrougalem, poté s J. Kempným.

Na území ČSSR bylo zahájeno cvičení štábů Západního vojenského okruhu.

Čs. velvyslanec v Moskvě V. Koucký se sešel s pracovníky ministerstva zahraničních věcí SSSR, aby je informoval o plenárním zasedání ÚV KSČ, které bylo plánováno na 17. 4.

Ministerstvo zahraničních věcí oznámilo, že zastupitelské úřady budou vydávat víza zahraničním návštěvníkům a novinářům až po úředním souhlasu.

Předsednictvo Svazu českých novinářů, rozšířené o zástupce ČTK, rozhlasu, televize, vydavatelství Lidové demokracie, Melantrich, Naše vojsko, a také zástupce krajských poboček, zaujalo stanovisko k vážné vnitropolitické situaci, v níž se nalézá celá země. Vyslovilo důvěru politické a vládní reprezentaci státu. Zároveň uvedlo, že “svalovat všechny otevřené a dlouhou dobu neřešené problémy na vrub hromadných sdělovacích prostředků by znamenalo vědomě jednostranně zjednodušovat celou společenskou problematiku a vycházet tak z nepřesných diagnóz“. Seznámilo všechny účastníky s rozhodnutím vlády zavést předběžnou cenzuru jako určité východisko z mimořádné situace, které však „vyvolává možnost návratu k vážnému oslabení spojení tisku, rozhlasu a televize s milióny občanů v dialogu, který je výrazem vzájemné důvěry mezi lidem a jeho vedením“.

Český úřad pro tisk a informace vydal závazné pokyny pro činnost hromadných sdělovacích prostředků a opatření v Čs. rozhlase a Čs. televizi. V nich byla vymezena povinnost vedoucích všech programových úseků důsledně dodržovat základní politickou koncepci rozhlasového a televizního programu.

Celoakademický výbor Revolučního odborového hnutí v Čs. akademii věd vydal prohlášení, jímž odmítl snahu „některých centrálních orgánů využít událostí 28. a 29. 3. jako záminku pro prosazení konzervativních tendencí a k frontálnímu útoku proti hromadným sdělovacím prostředkům“.

1973 – Ředitel firmy Motorola Martin Cooper uskutečnil první hovor v pokusné síti mobilních telefonů.

1991 – Zemřel Graham Greene, anglický spisovatel (* 2. října 1904)

1998 – Parlament ČR přijal ústavní zákon o bezpečnosti republiky, umožňující vyhlášení stavu ohrožení, pokud jsou "ohroženy demokratické základy státu"; do zákona bylo prosazeno i právo na stávku. Část opozice (KSČM a SPR-RSČ) upozorňovala na možnost zneužití tohoto zákona. Sněmovna současně přijala nový vysokoškolský zákon (s platností od 1. 1. 1999), který připouští zakládat soukromé vysoké školy; hojně diskutované zavedení školného bylo zamítnuto.

2004 – Při výbuchu bomby v madridském bytě zahynul španělský policista a 5 osob podezřelých z účasti na atentátech v Madridu 11. března 2004.

2007 – Vláda premiéra Mirka Topolánka představila veřejnosti balík reforem. V ní počítala například s jednotnou 15% daní, nižším porodným, atd. Reforma by měla snížit deficit státního rozpočtu.

2008 – Na summitu NATO v Bukurešti dojednala česká a americká strana hlavní smlouvu o umístění amerického protiraketového radaru na českém území. Aliance rovněž celý projekt podpořila.

Svátky:

Svátek mají Richard, Nikita, Filipa a Filipina.

V občanském kalendáři má dnes svátek Richard. Toto hrdé jméno pochází od staroněmeckého Ríchart, tedy "tvrdý, přísný vládce". První složka slova, rík ("vládce"), pochází zřejmě z keltštiny a připomíná latinské rex čili "král". Druhá část hart znamená "tvrdý" a objevuje se také ve jméně Leonard.

Dnešního dne si připomínáme Richarda z Chichesteru. Narodil se kolem roku 1198 v anglickém Wichu (dnes Droitwich). Byl synem bohatého statkáře. Svého otce však velmi zklamal, když se odmítl oženit s bohatou dívkou. Aby nebyl otci na očích, odešel raději z domova a začal studovat římské a církevní právo v Oxfordu, Paříži a Bologni. A právě jeho někdejší učitel arcibiskup Edmund z Canterbury jej roku 1235 povolal za svého kancléře. Oba se však znelíbili králi Jindřichovi III. Museli proto odejít do vyhnanství, kde v roce 1240 Edmund zemřel. Richard odešel do Orléansu studovat teologii, ještě ve Francii byl vysvěcen na kněze a v roce 1244 jmenován biskupem v anglickém Chichesteru. To se však nelíbilo již zmíněnému anglickému králi Jindřichovi III. Spor musel nakonec rozhodnout samotný papež. Rozhodl v prospěch duchovního, a tak mohl v roce 1247 Richard svou diecézi konečně od panovníka přijmout. Působil v ní až do své smrti 3. dubna 1253. Pokoušel se vždy pomáhat všem chudým a obzvláště se snažil nastolit všude kázeň a morálku, což nebylo ani tehdy vůbec jednoduché. Na sklonku svého života se angažoval při vyslání křížové výpravy k osvobození Svatého hrobu do Jeruzaléma. Po smrti byl pochován v diecézní katedrále, avšak roku 1538 byl jeho hrob zcela zničen.

V církevním kalendáři má dnes svátek Nikita. Jméno má své počátky v řeckém slově nikétés, což značilo "vítězství". Nikita je jménem rozšířeným spíše ve východoevropských zemích. Původně znělo řecky Niketas a jeho nositelem byl opat kláštera na proslulé hoře Olympu, který, podobně jako Makarius, na něhož jsme vzpomínali 1. dubna, hájil obrazy a sochy proti obrazoboreckému ničení, podporovanému byzantskými císaři. Zemřel ve vyhnanství roku 824. Nejvíce toto jméno asi proslavil bývalý šéf sovětských komunistů Nikita S. Chruščov, bušící svým sešlapaným střevícem o řečnický pult při projevu v OSN.

Dalším dnešním jménem, které se objevuje v kalendářích, je Filipa/Filipína. Jedná se o jméno řecké a vykládá se jako "milovnice koní". Je ženským protějškem jména Filip, které rovněž znamená milovníka těchto ušlechtilých a vznešených zvířat. Dnešní Filipa byla dívkou ze skupiny křesťanek usmrcených roku 304 v řecké Soluni.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje