17. února

Události:

1140 – Novým českým knížetem byl po dlouhých jednáních zvolen Vladislav II. [1140-1172]; nebyl to však Soběslavův prvorozený syn (jak bylo původně stanoveno), ale stejnojmenný syn Soběslavova bratra Vladislava I., tedy jeho synovec.

1568 – V Drinopolu (Edirne) byla uzavřena mírová smlouva mezi Maxmiliánem II. Habsburským a tureckým sultánem Selimem II.; ukončila úspěšné období turecké expanze do uherských zemí a potvrdila rozdělení Uher na část habsburskou, tureckou (budínský pašalík) a samostatné Sedmihradsko. Maxmilián se zavázal platit roční tribut ve výši 45 tisíc tolarů. Mír byl prodloužen roku 1577 a znovu 1584.

1598Boris Fjodorovič Godunov se stal ruským carem.

1600 – Zemřel Giordano Bruno, italský astronom, filozof a spisovatel (* 1548)

1853 – Narodil se Jaroslav Vrchlický, český spisovatel († 9. září 1912)

1856 – Zemřel Heinrich Heine, německý prozaik, básník, publicista a esejista (* 13. prosince 1797)

1877 – Narodil se André Maginot, francouzský politik, který prosadil vybudování soustavy pevností na hranicích s Německem, tzv. Maginotovy linie († 7. ledna 1932)

1901 – Mladočeši předložili Koerberově vládě své požadavky v oblasti kulturní a školské (jako podmínku ke konstruktivní opoziční politice); jednalo se například o zřízení druhé české univerzity v Brně, zřízení galerie moderních umění v Praze, regulaci Labe a Vltavy, realizaci projektu kanálu Labe-Odra-Dunaj. V rámci "smiřovací" politiky došlo také 14. dubna t. r. k jmenování A. Dvořáka a J. Vrchlického členy panské sněmovny říšské rady.

1909 – Zástupci všech českých a jihoslovanských liberálních stran se dohodli s konzervativními Ukrajinci na vytvoření Slovanské jednoty jako volného sdružení 123 poslanců říšské rady; mimo toto parlamentní uskupení zůstali zástupci Poláků a tzv. Mladoukrajinci. Už v létě 1910 se však jednota fakticky rozpadla.

1931 – Narodila se Jiřina Jirásková, česká herečka

Jiřina Jirásková

Narodila se 17. února 1931 v Praze do rodiny poštovního úředníka a zaníceného divadelního ochotníka. Začala se studiem na kutnohorském klášterním gymnáziu voršilek, ale na radu matky představené (která v mladé Jiřině rozpoznala herecký talent) přešla z kvinty na pražskou Státní konzervatoř, z níž přešla na DAMU (1946 – 1950).

Po vystudování u profesorů Ladislava Peška, Karla Högera, Anny Iblové a Miloše Nedbala se krátce stala členkou královehradeckého Krajského oblastního divadla (1950 – 1951) a od roku 1951 je dodnes členkou pražského Divadla na Vinohradech, v kterém stanula na deset let i v postu ředitelky (30. květen 1990 – 30. červen 2000).

Ještě za studií na DAMU hostovala na scéně pražského Národního divadla („Jabloňové sady“) a v 60. letech v Činoherním klubu.

Jejím manželem byl krátce herec Jiří Pleskot (1922 – 1997) a životním partnerem filmový režisér Zdeněk Podskalský (1923 – 1993), se kterým v 70. letech spolupracovala na divadelních zájezdech. Jirásková zpočátku hrála na divadelních prknech chlapecké úkoly, později se její doménou staly charakterní role žen a dam plnokrevného a temperamentního zaměření. Psychologicky a citově založené hrdinky, jež se zvenku zdají býti klidné a vyrovnané, vevnitř přesto silné a citově bohaté, inteligentní, se smyslem pro humor a s velkou dávkou vrozené elegance. V jejím divadelním soupisu nalezneme ženské portréty moderní a historické z bohatých i chudých sociálních poměrů. Největší devízou hereckého projevu byl její hluboký a notoricky známý ironicko – hořko – chladný hlas, bohatá mimika a hra velkých očí.

Z divadelní práce si uveďme inscenace „Caesar a Kleopatra“ (Kleopatra), „Královna Kristina“ (královna Kristina), „Komu zvoní hrana“ (Pilar), „Revizor“ (hejtmanka Anna Andrejevna Skvoznik Dmuchanovská), „Richard III.“ (Markéta), „Deník Anny Frankové“ (Anna Franková), „Ať žije královna“ (Alžběta Anglická), „Záviš z Falkenštejna“ (Kunhuta), „Urmefistofeles“ (Mefistofeles), „Babička“ (Jeník), „Mnoho povyku pro nic“ (Hera), „Večer tříkrálový“ (Olivie), „Návštěva staré dámy“ (Klára Zachanasjanová), „Čtyři roční doby“ (Beatrice), „Barbaři“ (Lidie), „Měšťáci“ (Taťána Besemenovová), „Ivanov“ (Anna Petrovna), „Život a dílo skladatele Foltýna“ (Jitka), „Nora“ (paní Lindeová), „Donaha!“ (Jeanette), „Višňový sad“ (Charlotta), „Jindřich IV.“ (markýza Matylda Spina), „Žena v trysku století“, „Zvíkovský rarášek“, „Tom Sawyer“, „Brouk v hlavě“ apod.

Film dokázal využít hereckého potenciálu Jiřiny Jiráskové pouze v omezené míře, často v menších komediálních úložkách ve filmech jejího životní partnera, přesto se záhy zařadila mezi nejvýznamnější české charakterní komičky. Na filmovém plátně poprvé debutovala jako krejčová Tonička Rousová ve středometrážním hraném snímku natočeným jako diplomní práce pro VGIK režiséra Jindřicha Puše KREJČOVSKÁ POVÍDKA (1953). Práci pro padesátá léta ukončila ještě další epizodkou kamarádky Jiřiny Vávrové (Marcela Martínková) v Machově budovatelském dramatickém snímku PO NOCI DEN (1955). K další soustavné práci ve filmu se vrátila až po pěti letech.

Další filmová dekáda Jiřiny Jiráskové tkví hlavně v komediálních a jiných filmech. Uveďme si například snímky SMYK (artistka Luisa), STŘEVÍČKY (Marta), KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (učitelka Pazderová), EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (písařka Dáša), ČINTAMANI & PODVODNÍK (překladatelka), HOTEL PRO CIZINCE (Marie), DĚDEČEK, KYLIJÁN A JÁ (matka Karpíšková), DŮM ZTRACENÝCH DUŠÍ (Radka Dvořáková), NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA (maminka Solničková), PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (Tadeášová), FLIRT SE SLEČNOU STŘÍBRNOU (redaktorka), JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH (rozvedená paní Štenclová), již zmínění SVĚTÁCI, NA KOMETĚ (Ester) a nebo ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY (řidička Alžběta).

Z politických důvodů se nesměla po roce 1970 zjevit na filmových páscích a televizních obrazovkách. Proto se ve filmu zjevila až po devíti letech jako žena polykače nožů (JULEK z roku 1979). V 80. letech se zjevila jako herečka (ÚTĚKY DOMŮ), skriptka (TRHÁK), sekretářka Karolina (KŘTINY), ředitelka gymnázia (JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY), Albína (VINOBRANÍ), tělocvikářka Moutelíková (BOTA JMÉNEM MELICHAR), ochotnická herečka (JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ), Vlasta (SAMOROST), Anna (KATAPULT), řídící Hubičková (SLUNCE, SENO,…), Jeníková (MŮJ HŘÍŠNÝ MUŽ), paní Artlová (MUKA OBRAZNOSTI), vedoucí podniku Zdena (PŘÍBĚH ´88) či manželka Josefina (DVA LIDI V ZOO).

Po překročení své padesátky měla Jirásková možnost na plátně pro diváky připravit dvě velké titulní charakterní dramatické úlohy, ve kterých mohla zúročit celý svůj dramatický a výrazový rejstřík. Tou první byla jadrná, ale dobrosrdečná, zdravotní sestra zvaná Babi v příběhu odehrávající se na českém pohraničí 50. let podle románu Adolfa Branalda SESTŘIČKY (1983) režiséra Karla Kachyni. O dvanáct let později se před filmovými kamerami opět sešla v duu s Jiřinou Bohdalovou jako sestra, workoholická primářka Jiřina Venclovská, slabomyslné (přesto dětsky šťastné) Fany (právě Jiřina Bohdalová) v dalším Kachyňově dramatu FANY (1995).

Od 90. let se do filmových ateliérů vrací jen sporadicky: ředitelka v Pojarově MOTÝLÍM ČASE (1990), paní domácí v tragikomedii JEDNA KOČKA ZA DRUHOU (1993) Františka Filipa, Abatyše ve Strachově pohádce ANDĚL PÁNĚ (2005) a babička Danyho (Vojtěch Kotek) v komedii Karla Janáka RAFŤÁCI (2005). Ojediněle herečka zavítala do slovenských a maďarských snímků. V další filmové práci ji brání zdravotní problémy.

Svým vytříbeným hereckým umem se nesmazatelně zapsala do análů české kinematografie. Namluvila několik kolegyň v dalších českých snímcích (NÁVŠTĚVA studenta FAMU Hynka Bočana, Borkův GAMBIT, koprodukční DÝMKY režiséra Vojtěcha Jasného). Svým hlasem ověnčila též některé animované filmy (často v projektech Břetislava Pojara O TÉ VELKÉ MLZE z roku 1975, JAK ULOVIT TYGRA 1976, O MYŠÍCH VE STANIOLU 1977 a VELRYBA – ABYRLEV 1977).

Velmi vydatně spolupracuje s televizními inscenacemi (např. ZTRACENÁ REVUE, JEŠTĚ ŠPETKU TYMIÁNU, JAK SE DĚLÁ DIVADLO, PŘIŠEL NA VEČEŘI, O LABUTI, KOMTESA MARY, ZLOČIN V OBRAZÁRNĚ, ARABESKY, POSLEDNÍ LEČ ALFONSE KARÁSKA, ZÁVRAŤ, TALISMAN, KLÍČE NA NEDĚLI, ZÁMEK V ČECHÁCH, PŘEHMAT, VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, POVODEŇ), seriály (RODINA BLÁHOVA, SŇATKY Z ROZUMU, DNES V JEDNOM DOMĚ, ZLÁ KREV, CHOBOTNICE Z II. PATRA, RODÁCI, NÁHRDELNÍK, HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE, BYLO NÁS PĚT, HŘÍCHY PRO DIVÁKY DETEKTIVEK, ŽIVOT NA ZÁMKU, PRAŽSKÝ PÍSNIČKÁŘ, RODINNÁ POUTA, POJIŠŤOVNA ŠTĚSTÍ, TO NEVYMYSLÍŠ!, DOBRÁ ČTVRŤ aj.) a rozhlasem („Zas kvete střemcha“, „Slovo a hlas“, „Moře“, „Epizody“, „Mnoho povyku pro nic“, „Léčba neklidem“, „Esmé“, „Zvíkovský rarášek“ atd. atd.), v menší míře i s dabingem (KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ? či CHOBOTNICE).

Věnovala se rovněž umělecké recitaci (Viola). Angažovala se též ve zdravotnické sféře, byla vyslankyní dobré vůle při Českém výboru UNICEF a roku 1999 se pokoušela neúspěšně kandidovat za ODS do Senátu. Získala Vyznamenání Za vynikající práci (1967), na Festivalu českých a slovenských filmů v Plzni Nejlepší herečku roku (1969), titul Zasloužilé umělkyně (1988), Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře (1998), Cenu Senior Prix od Nadace Život umělce (2001), od prezidenta Václava Klause státní vyznamenání Medaili „Za zásluhy“ (2006) a též uvedení do Dvorany slávy televizní ankety TýTý (2008). V posledních době tato herečka bojuje s řadou vážných nemocí.

1934 – Po několikatýdenním boji a zákulisním vyjednávání provedla vláda první devalvaci koruny; její zlatý obsah byl snížen asi o 1/6, z 44,58 mg na 37,15 mg ryzího zlata. Současně bylo sníženo povinné zlaté krytí na 25 % celkového oběhu bankovek.

1937 – Poslanecká sněmovna odhlasovala prozatímní autonomii Podkarpatské Rusi.

1948 – Ministři tří nekomunistických stran podmínili účast na jednání vlády splněním usnesení z 13. února; pro neúčast ministra Noska byla schůze vlády odročena na 20. února.

1949 – Po půlroční přestávce bylo obnoveno jednání mezi státem a římskokatolickou církví; vládní delegaci tvořilo sedm ministrů v čele s A. Čepičkou, v církevní byli biskupové Š. Trochta a J. Čárský. Jednání bylo v dubnu přerušeno (vliv měl incident s odposlouchávacím zařízením na biskupské konferenci ve Starém Smokovci ve dnech 22.-23. března t. r.). Komunistické vedení se rozhodlo "pro boj".

1959 – Byla vypuštěna první meteorologická družice.

1963 – Narodila se Bára Basiková, česká zpěvačka

Bára BasikováBára Basiková se narodila 17. 2. 1963 v Praze. O zpěv se zajímala již takřka od narození. Od dětství táké navštěvovala Kühnův dětský sbor a potom i hodiny klasického zpěvu na Lidové Škole Umění, kde po vystudování střední ekonomické školy nastoupila jako hospodářka.

Poprvé se na televizních obrazovkách objevila již v roce 1975 ve svých 12ti letech. Jednalo se o vystoupení v televizní soutěži "Zpívá celá rodina" s písní Markétka zpěvačky Marie Rottrové.

Na veřejnosti vystupovala až o 7 let později (1982) se skupinou Precedens.

Tehdy post frontmana a hlavního zpěváka zastával Jan Sahara Hedl, který společně s Martinem Němcem kapelu spoluzaložili.

Později, po odchodu Sahary Hedla nastoupila na jeho místo Bára. Od roku 1986 začala souběžně vystupovat se skupinou Stromboli excelentního kytaristy Michala Pavlíčka.

O rok později vydává s oběmi skupinami první alba. Skoro 4 roky vystupovala s oběma kapelama, což přestala zvládat. A tak se nakonec rozhodla pouze pro Stromboli. Druhým albem skupina Stromboli končí svou tříletou existenci a tak se Bára vrací zpět do Precedens.

Precedens vydává album Pompeje a po sléze se na popud Martina Němce stává z Precedens doprovodná kapela Báry Basikové s názvem Basic Beat. Tato kapela se svým popovějším repertoárem zaměžíla více na osobu Báry Basikové.

1. 4. 1992 se Báře narodila dvojčata Anička a Maruška.

Dále přišlo vystupování v muzikálech, z nichž asi nejúspěšnějším se stal Jesus Christ Superstar. Natočila několik sólových alb. Začala se hojně objevovat v televizních estrádách s čím dál více komerčnějšími písněmi.

Kolem roku 2003 Bára přestává veřejně vystupovat, odmítá nové nabídky a stahuje se do soukromí.

Roku 2005 spatřilo světlo světa zbrusu nové album ABPOPA (Aurora) skupiny Precedens s Bárou Basikovou. Precedens mezitím vystupoval se zpěvákem Petrem Kolářem. Bára si zde střihla duet se zpěvačkou Dášou Součkovou z další kapely Martina Němce - Lili Marlene.

Bára se také vrací na muzikálová pódia (Obraz Doriana Graye) a dokonce se objevuje jako host na vystoupení s novým projektem Michala Pavlíčka (Michal Pavlíček trio), kde se vracejí k repertoáru kapely Stromboli.

V současnosti můžeme Báru vidět v novém muzikálu s živou hudbou Michala Pavlíčka - Dáma s kaméliemi.

1965 – V rámci programu Ranger pořídila na Měsíci bezpilotní sonda Ranger 8 fotografie Moře Klidu. Akce se konala v rámci přípravy na mise programu Apollo, v tomto místě měla v budoucnu přistát posádka Apolla 11.

1969 – Podle sdělení StB v Plzni byli dopadeni pachatelé loupeže, kteří ze skladu Lidových milicí v Oloví na Karlovarsku odcizili loni v srpnu čtyři kulomety, sedm samopalů a dvě pistole.

Člen výkonného výboru ÚV Rumunské komunistické strany V. Trofin při své návštěvě v Praze uvedl, že rumunská strana stojí za svým srpnovým prohlášením ke vstupu vojsk na území Československa a odmítá teorii „omezené suverenity“, je pro hledání nových forem činnosti k prohloubení demokracie v jednotlivých socialistických zemích a účastní se světové konference komunistických stran, přestože nevěří, že by k ní došlo za současného nepříznivého politického klimatu.

2000 – Společnost Microsoft uvolnila operační systém Windows 2000.

2008Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku.

Svátky:

Svátek mají Miloslava, Gracián, Alexius (a druhové).

V občanském kalendáři má dnes svátek Miloslava. Jejím mužským protějškem je Miloslav, který má jmeniny 18. prosince. Jména Miloslav i Miloslava patří ke starým slovanským jménům a za jejich latinskou obdobu jsou považováni Mansvet, který má svátek 3. září, a Gracián. Obě jména jsou vykládána jako "slavný milostí", "slavící milost" nebo také "milý a klidný".

Gracián je dnes v římském kalendáři připomínán také. Byl nejspíše rodilým Římanem a narodil se ve "Věčném městě" někdy ve 3. století. Patřil ke starobylému rodu Graciů. Stal se knězem a v roce 249 jej poslal papež Fabián jako misionáře do Galie. Tak se dostal Gracián do Tours, kde ho lidé brzy provolali prvním zdejším biskupem. V té době však celou říší zmítala vlna křesťanského pronásledování. Když strůjce pogromů císař Decius (251) zemřel, nastal všude na krátký čas klid a mír. Biskup Gracián působil potom ve své diecézi celé půlstoletí, aby se nakonec dožil toho nejkrutějšího pronásledování křesťanů, které nastalo za císaře Diocletiana. Biskup sám měl štěstí - nezahynul rukou katů, ale tiše zesnul 18. prosince 301 v Tours. Po jeho smrti osiřel biskupský stolec na plných 36 let. Teprve v roce 337 byl zvolen zvolen Lidor, který nechal postavit budovu, jež se stala předchůdkyní dnešní katedrály v Tours. Další z biskupů, Martin, nechal do chrámu přenést ostatky sv. Graciána. Dnes patří katedrála sv. Graciána k nejznámějším stavbám celé Francie.

O dnešním církevním svátku se dá říci, že má dva názvy. Jeden zní Alexius a druhové a další - Sedm zakladatelů řádu servitů. Tento řád má svůj původ ve Florencii, kde se roku 1233 spojilo sedm stejně smýšlejících bohatých měšťanů ke společnému životu. Nejprve žili ve městě, ale později odešli na horu Senariu. Vybrali si řeholi sv. Augustina, ale určili si vlastní oděv a dali si jméno Řád služebníků Panny Marie - servitů. Neměli to však jednoduché. Řehole nejprve byla přijata, aby ji vzápětí nadřízení zakázali. Nakonec však byli serviti v roce 1304 slavnostně a definitivně přijati mezi ostatní mnišské řády. Jen jediný ze zakladatelů, Alexius Falconieri, se tohoto okamžiku dožil. Servité byli později přiřazeni k řádům žebravým. Všech sedm zakladatelů bylo společně v roce 1888 svatořečeno, jejich hroby jsou na hoře Senario. Řád je dnes rozšířen téměř po celé Evropě, v jižní Africe, Austrálii i obou Amerikách.

V keltském kalendáři stromů končí měsíc jeřábu Luis.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze