15. únoraUdálosti:

1309 – Napětí mezi patriciátem a panstvem přerostlo v krvavou srážku v Praze a Kutné Hoře; došlo k zajetí příslušníků několika šlechtických rodů a jejich uvěznění. Patriciové (v čele byli kutnohorští Ruthardové a pražští Velfovci) žádali přístup k zemským úřadům. První vystoupení měst na politickém jevišti skončilo nezdarem.

1337 – Narodil se Václav Český, vévoda lucemburský a brabantský, spisovatel a nejmladší bratr českého krále Karla IV († 1. prosince 1383)

1564 – Narodil se Galileo Galilei, toskánský astronom, filozof a fyzik († 8. ledna 1642)

1611Útok Pasovských, které pozval do Prahy Rudolf, na Malou Stranu a Pražský hrad; na obsazení celé Prahy jim však síly nestačily. Ve Starém a Novém Městě pražském vedl útok pasovských k napadení katolických klášterů a ostrým protikatolickým útokům. Mnoho dnů byla Praha ve stavu obležení, Pasovští všude rabovali a drancovali. Začátkem března dorazily Praze na pomoc oddíly moravských stavů a krále Matyáše.

1637 – Ve Vídni zemřel ve věku devětapadesáti let císař Ferdinand II.; vládu převzal jeho druhorozený syn Ferdinand III. [1637-1657]. V jeho osobě dosedl na trůn muž nepochybně schopnější, než byl jeho předchůdce, a také méně protičesky zaujatý. Na rozdíl od většiny Habsburků uměl dobře česky, často pobýval v Praze a zasloužil se o obnovu Pražského hradu.

1710 – Narodil se Ludvík XV., francouzský král († 10. května 1774)

1763 – Uzavřena mírová smlouva na zámku Hubertsburg (mezi Drážďany a Lipskem) mezi Rakouskem a Pruskem, kterou skončila válka sedmiletá. Marie Terezie se definitivně zřekla Slezska a Kladska (potvrzeny výsledky míru vratislavského z roku 1742 a míru drážďanského z roku 1745), Fridrich II. musel vyklidit Sasko a zavázal se dát svůj kurfiřtský hlas synu Marie Terezie, arcivévodovi Josefovi (jako císaři II.). Počáteční vojenské úspěchy nedokázalo Rakousko zúročit na diplomatickém poli.

1831 – Narodil se Josef Hlávka, český architekt a mecenáš († 11. března 1908)

1891 – V Olomouci založena A. Stránským, vydavatelem Moravských listů (od roku 1893 Lidových novin), Neodvislá strana lidu na Moravě (lidová strana); strana byla moravskou obdobou mladočechů. Její vztah k mladočeské straně byl nevyjasněný.

1902 – V Berlíně byla otevřena nadzemní a podzemní dráha.

1921 – Proběhlo 1. československé sčítání lidu.

Proběhla invaze Rudé armády do Gruzie.

1924 – Narodil se Jiří Šlitr, český hudební skladatel, instrumentalista, zpěvák, herec a výtvarník († 26. prosince 1969)

1932 – Byl spáchán neúspěšný atentát na amerického prezidenta Franklina Delana Roosevelta.

Narodil se Leoš Suchařípa, český herec, dramaturg, překladatel a divadelní teoretik. († 14. června 2005)

1944USAF zničilo bombardováním klášter v Monte Casinu.

1946 – Do Prahy přijela polská vládní delegace k jednání o sporných hraničních otázkách (Těšínsko); jednání pokračovala do konce března, avšak byla neúspěšná.

1947 – V Paříži podepsána československo-francouzská deklarace o spolupráci.

1951 – Proběhla první schůze kapitulárních generálních vikářů; Státní úřad církevní (ve snaze izolovat biskupy) nahradil biskupské konference poradami kapitulárních a generálních vikářů. Toto setkání se zabývalo mj. vyučováním, organizováním kurzů pro laické učitele náboženství a náborem bohoslovců.

1955 – Prezident A. Zápotocký přijal jugoslávského velvyslance; byl to počátek normalizace československo-jugoslávských vztahů, přerušených po roce 1949.

1972 – Narodil se Jaromír Jágr, český hokejista

1973 – Narodila se Kateřina Neumannová, česká lyžařka

1984 – V Sarajevu byly zahájeny XIV. Zimní olympijské hry.

1988 – Zemřel Richard Feynman, americký fyzik (* 11. května 1918)

Richard Phillips Feynman

Richard Phillips Feynman, 11. května 1918 – 15. února 1988) byl americký fyzik, který patřil k největším fyzikům 20. století.

Studoval Massachusettský technologický institut (MIT), doktorát složil na univerzitě v Princetonu.

Během druhé světové války pracoval na vývoji jaderné bomby (projekt Manhattan).

Po skončení války pracoval krátce na Cornellově univerzitě a od roku 1951 až do své smrti působil v Kalifornském technickém institutu (Caltech).

V roce 1965 mu byla spolu se dvěma dalšími fyziky udělena Nobelova cena.

 

Vypracoval techniku popisu reakcí elementárních částic poskytující alternativní náhled na chápání kvantové fyziky (Feynmanovy diagramy). Velmi významná byla jeho pedagogická činnost, dodnes jsou pro přehlednost a názornost vysoce ceněné a používané jeho sbírky přednášek a další knihy.

Byl třikrát ženatý. První žena mu zemřela v mladém věku. Se třetí ženou Gwen měl 2 děti. Zemřel na selhání ledvin způsobené rakovinou.

Kromě vědecké práce a pedagogické činnosti se stal známým i svými dalšími zájmy, které jsou popsány v několika knihách, které se staly velmi populárními. Přispěl k rozvoji galvanizačních technik, zabýval se změněnými stavy vědomí (patrně lucidní snění), molekulární biologií a luštěním mayských astronomických tabulek, ale v těchto oborech nic zásadního nepublikoval. Ve volném čase také maloval ženské akty a hrál na bonga (jednou se dokonce zúčastnil karnevalu v Rio de Janeiro jako hráč na bubínek spolu s místními hudebníky).

Po delším váhání se zúčastnil v roce 1986 jako člen vyšetřovací komise zkoumání katastrofy raketoplánu Challenger, kde nejen přispěl k objasnění jejích příčin, ale poukázal i na další systémové chyby ve vedení tohoto projektu. Při veřejné prezentaci výsledků komise se před televizními kamerami mezi Američany proslavil tím, že vzorek raketoplánového gumového těsnění vložil do sklenice ledové limonády a po vytažení demonstroval, jak guma nepruží. Blíž svoji zkušenost popsal v druhé části knihy Snad ti nedělají starosti cizí názory.

1991 – Prezident V. Havel, premiér M. Čalfa a ministr zahraničí J. Dienstbier podepsali na schůzce nejvyšších představitelů ČSFR, Maďarska a Polska ve Visegrádu deklaraci o spolupráci a dohodli se na koordinaci kroků k integraci do Evropského společenství a při likvidaci Varšavské smlouvy; to byl počátek tzv. visegrádské trojky.

1995 - Byl zatčen Kevin Mitnick, nejslavnější hacker na světě

1996 – Poslanecká sněmovna přijala zákon proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (tzv. zákon proti praní špinavých peněz). Zákon nabyl účinnosti 1. července t. r.

2003 – Zemřel Jiří Hanzelka, český cestovatel (* 24. prosince 1920)

Zemřel Miroslav Horníček, český herec (* 10. listopadu 1918)

Miroslav Horníček

Miroslav Horníček (10. listopadu 1918 v Plzni – 15. února 2003 v Liberci) byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik.

K divadlu se Miroslav Horníček dostal na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici.

V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy.

Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry.

Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se Horníček stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC (Jiří Voskovec po válce emigroval do Ameriky). S Werichem hrál Horníček šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři.

Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil Horníček podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem.

Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, scenáristy Pavla Juráčka a režisérů Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka na světové výstavě v Montrealu. Horníček působil v roli průvodce filmovým představením, které se v určitých dramatických momentech větvilo. Samo publikum rozhodovalo, jak bude děj pokračovat. Zajímavostí je, že Horníček neuměl vůbec anglicky. Text měl foneticky odposlouchaný a naučený. Tehdejší novinka vzbudila značný ohlas a po celou dobu výstavy byla představení beznadějně vyprodaná, jednalo se o první případ tzv. interaktivního filmu na světě.

Z tohoto pobytu vytěžil knihu fejetonů Javorové listy, uveřejňovaných původně v Literárních novinách.

Po návratu z Montrealu se společně s režisérem Vladimírem Svitáčkem pustili do televizního projektu, který Horníčkovi přinesl obrovskou popularitu. Scéna byla jednoduchá. Uprostřed publika byl stolek, u kterého seděl nad lahví červeného vína Horníček se svým hostem. Promlouval s takovými osobnostmi, jako byli mj. Jan Werich, Jan Pivec, Jiří Sovák, Július Satinský a Milan Lasica. Do svých rozhovorů vkládal inteligentní humor, který oslovuje mnohé diváky i dnes. V roce 2004 vyšla v reedici kniha Hovory H.. Pořad se vysílal v letech 1968–1969, s nástupem normalizace byl však zrušen. Dochovaly se z něj vzácné televizní záznamy, pořad vyšel i na gramofonových deskách firmy Supraphon, později i na CD.

Dalším velkým televizním projektem Miroslava Horníčka byl desetidílný seriál Byli jednou dva písaři, dokončený v roce 1972. Na jeho tvorbě se sešla tehdejší umělecká elita. Režisér Divadla Semafor Ján Roháč, scenárista Jaroslav Dietl a herci v čele s dvojicí Sovák, Horníček. Dílem prostupuje jemný humor, nadhled a pohoda.

Seriál měl však pro Miroslava Horníčka i tragický dopad. V půli natáčení, přímo v jeho dějišti, tragicky zemřel Horníčkův jediný syn, kterého si pozval na natáčení. Seriál byl přesto dokončen a na výsledku díla to nebylo znát.

Jako prvotina Horníčkovi vyšla kniha Dobře utajené housle, potom již zmíněné Javorové listy. V sedmdesátých letech vyšly jeho knihy Hovory, Listy z Provence (vyjadřuje lásku k Francii), Jablko je vinno a Chvála pohybu. V dalších letech i Julius a Albert, Klaunovy rozpravy, Hovory s Janem Werichem, Chvalozpěvy, Saze na hrušce a povídky Pětatřicet skvělých průvanů nebo S paní ve spaní. Některé z těchto knih vyšly i ve zvukové formě, jednalo se o autorská čtení či autorské dramatizace zaznamenané na gramofonových deskách firmy Supraphon.

Napsal také řadu divadelních her, například: Tvrďák aneb Albert, Julius a tma, Rozhodně nesprávné okno, Dva muži v šachu, Tři Alberti a slečna Matylda, Můj strýček kauboj aneb Rodeo, Slaměný klobouk, Setkání s Veronikou, Muž jménem Juan.

Miroslav Horníček byl autorem mnoha surrealistických koláží. Poslední výstava za života byla Dobře utajené koláže v Praze roku 2002.

Byl také duchovním otcem mnoha kulturních událostí a počinů. Spolupracoval s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem (které dokonce seznámil) i v „předsemaforské“ době (například představení Člověk z půdy). Další partneři: Miloš Kopecký (Tvrďák – spoluautoři i protagonisté), Tomáš Sláma, Igor Šebo, Pavel Bobek, Pavel Dostál (napsali spolu divadelní hru Dva na smetišti). Spolupracoval též s folkovou skupinou Český skiffle pana Jiřího Traxlera, objevil se i na LP desce firmy Supraphon Staropražské hrací strojky. Supraphon vydával také jeho interpretace textů jiných autorů - např. Jerome Klapka Jerome Tři muži ve člunu nebo Ota Pavel Smrt krásných srnců.

Zemřel v Liberci a je pochován v Kytlicích.

2008 – Prezidentem České republiky se opět stal Václav Klaus.

Svátky:

Svátek mají Jiřina, Jorga, Sigfríd (Švédský) a Theodosius (Florentini).

Dnes má dle občanského i církevního kalendáře svátek Jiřina. Toto jméno je řeckého původu a jde o protipól Jiřího. Základem je tedy slovo geórgos, "zemědělec" nebo "rolník". Jiřina, ale také její španělská varianta Jorga nebo anglická Georgia či další cizí Jiřinky, má tedy velice vřelý vztah k půdě.

Jméno to bylo vždy oblíbené, není tedy divu, že ho nese i několik území, států, ba i jedna planetoida. Tak tedy jedna Georgia leží v Americe a patří mezi 13 původních států Unie. Jméno obdržela podle anglického krále Jiřího II., jenž roku 1732 udělil zvláštní společnosti s rytířem Oglethorpem v čele výsadní povolení k založení nové kolonie. Hned následujícího roku k tomu skutečně došlo a od roku 1736 sem začali proudit němečtí přistěhovalci. Druhá země, jejíž jméno se odvozuje od stejného základu, je Gruzie a do třetice se tak jmenuje i Jižní Georgie, antarktický ostrov v Atlantském oceánu. Jméno dokonce opustilo i naši Zemi a objevilo se v kosmu - další Georgia je totiž planetoida objevená fotograficky A. Charloisem v Nizze 10. března 1893.

Vraťme se však zpět na rodnou planetu. Patronkou tohoto jména je sv. Jiřina či Georgie. Podle legendy prý žila někdy v 6. století v kraji Auvergne (Francie). O jejím ctnostném životě se v jednom ze svých spisů zmiňuje Řehoř Tourský.

Dalším dnešním světcem je patron švédska Sigfríd Švédský z Växjö. Narodil se v 10. století v Anglii, stal se mnichem a roku 955 odplul do Norska a později i do Švédska. V obou zemích působil jako misionář. V Gotlandu (jižní Švédsko) založil první švédské biskupství, které neslo název Skara. Jeho misie byla velice úspěšná - tehdy vládnoucí král Olaf Skötkonung přijal z jeho rukou křest. Díky tomu se Sigfrídovi dostalo přívlastku apoštol Švédů. Úcta k němu se datuje již od 13. století, a to v celé Skandinávii. Jeho ostatky jsou uloženy v Kodani a Roskilde.

Další dnešní oslavenec se jmenoval Theodosius Antonín Kryšpín Florentini. Narodil se 23. května roku 1808 v Münsteru (Švýcarsko). Již v 17 letech vstoupil do kapucínského řádu. Jako mnich se staral o své bližní, zakládal sirotčince a instituce bratří ošetřovatelů. Založil dvě švýcarské kongregace: první se nazývá Školské sestry sv. Kříže (menzinské sestry) a druhá Milosrdné sestry sv. Kříže (ingenbohlské sestry). Staral se také o vzdělanost dětí, věnoval se i organizaci školství. Vedle toho založil tiskárnu a vedl několik klášterních továren. Všechny získané peníze pak sloužily k účelům vzdělávání a k charitativním potřebám. Florentini se stal skutečným misionářem a dobrodincem mnoha lidí. Jeho věčná památka je ve Švýcarsku slavena do dnešních dnů. Zemřel 13. února roku 1865 v Heidenu (Švýcarsko). Ostatky tohoto slavného apoštola škol a charity odpočívají od roku 1906 v kostele milosrdných sester v Ingenbohlu ve švýcarském kantonu Schwyz.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze