Vzpomínáček - 4. října - Ladislav Pešek a Janis Joplin

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 4. října. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Gregoriánský kalendář, tábor lidu v Praze na Pankráci, reforma volebního řádu, Orient Express, Ladislav Pešek, druhá státní půjčka na vybudování republiky, František Řehák, Charlton Heston, zakázána činnost Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei, částečná rekonstrukce vlády generála Syrového, Susan Sarandon, Sputnik 1, 4. říjen 1968, Janis Joplin, lustrační zákon, SpaceShipOne, František Fajtl..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1582 – Papež Řehoř XIII. zavedl v Itálii, Polsku, Portugalsku a Španělsku gregoriánský kalendář. Po 4. říjnu hned následoval 15. říjen.

1829 – F. Palacký požádal o úřední souhlas k přípravě českého encyklopedického slovníku; přípravou byl pověřen tříčlenný redakční kolektiv: J. Jungmann, J. S. Presl a F. Palacký.

Tento úkol byl však nad síly a možnosti tehdejší české vědy a vedl jen k založení Sboru pro vědecké vzdělávání řeči a literatury české na půdě Vlasteneckého muzea.

1868 – Konal se tábor lidu v Praze na Pankráci, který nakonec vyvrcholil demonstracemi a pouličními srážkami jeho účastníků s policií a vojskem. Rostoucí nespokojenost řešila vláda 11. října vyhlášením výjimečného stavu pro Prahu a nejbližší okolí (zrušen 28. dubna 1869).

1882 – Provedena reforma volebního řádu do říšské rady, která snížila v kurii městských a venkovských obcí volební census z 10 na 5 zlatých přímých daní; podle nového volebního řádu se konaly počátkem června 1885 volby a do nich šly obě české strany opět jednotně. Český klub se rozšířil o tři poslance obchodních a živnostenských komor na 57 členů. Pro volby do zemských sněmů novela volebního řádu neplatila; do českého zemského sněmu snížen census na 5 zlatých až 20. května 1886, do slezského sněmu 7. ledna 1887, na Moravě census nebyl snížen (byl zde značně různý, například pro Brno činil až 20 zlatých).

1883 – Na svou první jízdu vyjel Orient Express.

1906 – Narodil se Ladislav Pešek, filmový a divadelní herec († 13. července 1986)

Ladislav Pešek, vlastním jménem Ladislav Pech, se narodil do ryze umělecké rodiny. Strýc jeho babičky byl významný filolog a překladatel Karel Václav Ignác Thám, jehož bratrem byl Václav Thám - zakladatel první české divadelní společnosti – Vlasteneckého divadla.

Peškův otec Ladislav Pech a matka Ema Pechová byli herci, stejně jako sestra Marie. On sám prvně stál na divadelních prknech ve čtyřech letech.

Později rodiče chtěli, aby se věnoval solidnímu povolání a tak ho dali na živnostenskou školu. Poté měl pracovat v papírenském obchodě, ale raději se přes nesouhlas rodičů přihlásil na brněnskou konzervatoř.

Začínal v brněnském Zemském divadle, kde hrál spolu s rodiči. V této době přijal maminčino dívčí příjmení, to aby si ho v divadle nepletli s otcem. Už v roce 1929, kdy mu tedy bylo pouhých 23 let, dostal nabídku hrát v Národním divadle. Byl mu věrný bezmála půl století. Všem svým postavám věnoval důkladnou přípravu, moc mu záleželo na tom, pod jakým vedením bude hrát a kdo budou jeho kolegové. Velice například obdivoval Sašu Rašilova.

Jeho velkým kamarádem se stal režisér Jiří Frejka. Často spolu tito dva bloumali Prahou, rozebírali jednotlivé scény a skeče, které i předváděli na otevřeném prostranství a bavili kolemjdoucí. V divadle Peškovi kolegové říkali přezdívkami Lála a Pešura.

Film zprvu odmítal, ale pak přišel na to, že mu zajistí daleko víc než divadlo. Zanechal za sebou takřka stovku filmových a televizních rolí. I když to většinou nebyly role hlavní, až na TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA (1941), vždy na sebe nějakým způsobem upoutal pozornost. Jeho doménou u filmu, narozdíl od divadla, zůstaly komedie. Největší popularitu mu pravděpodobně přinesly role Ády Čuřila a Vojtěcha Kulíka ve studentských filmech ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA (1938) a CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939). V dalších komediích se objevil například jako úředník, co si potrpí na nejapné žertíky VALENTIN DOBROTIVÝ (1942), nebo jako spolubydlící a kamarád Oldřicha Nového v ROZTOMILÉM ČLOVĚKU (1941). Po válce už dostával role vážnější např. KASAŘI (1958), TRANSPORT Z RÁJE (1962). V tom samém roce mu byl udělen titul Národní umělec. Postupně ztvárňoval především role dobrotivých otců a kouzelných dědečků. Opomenuta by neměla zůstat postava krále v POPELCE (1969).

Co se týká soukromí Ladislava Peška, tak to si moc dobře střežil. Ví se, že nějaký čas žil s herečkou Jiřinou Štěpničkovou. Měl také velké množství obdivovatelek, přičemž jedna neodbytná, která se podepisovala jako Divá Bára, se dokonce pod výhrůžkou sebevraždy, stala jeho manželkou. Pak si našla jiný objekt zájmu a rozvedli se. Pešek se pak znovu oženil a měl dceru Zuzanu. Na konci 70. let byl vážně nemocen, ale ještě v roce 1977 vydal knihu memoárů Tvář bez masky. Zemřel v roce 1986, když mu bylo 79 let. [zdroj]

1919 – Vláda vypsala druhou státní půjčku "na vybudování republiky", v únoru 1920 byla vypsána třetí státní prémiová půjčka na oživení pracovního ruchu.

1922 – ČSR přistoupila k tzv. ženevskému protokolu o hospodářské sanaci Rakouska.

1923 – Narodil se František Řehák, český herec

1924 – Narodil se Charlton Heston, americký herec († 5. dubna 2008)

1933 – Vládním nařízením byla zakázána činnost Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei a 11. listopadu bylo vydáno nařízení o jejím rozpuštění; hlavní představitelé R. Jung a H. Krebs uprchli do Německa. Podobně došlo také k zákazu Deutsche Nationalpartei.

1938 – Částečná rekonstrukce vlády generála Syrového (zejména nově bylo obsazeno křeslo ministra zahraničí - místo K. Krofty nastoupil F. Chvalkovský).

1946 – Narodila se Susan Sarandon, americká herečka

1949 – Došlo k vypovězení Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a mírové spolupráci s Jugoslávií.

ČSR navázala diplomatické styky s Čínskou lidovou republikou.

1957 – Byla vypuštěna první umělé družice Země Sputnik 1 z kosmodromu Bajkonur. Začala tím kosmická éra lidstva.

1968 – Na Valném shromáždění OSN v New Yorku promluvil vedoucí čs. delegace Václav Pleskot, aby vyzval vlády všech států pochopit situaci v ČSSR a nepodnikat nic, co by bylo v rozporu s vůlí vlády řešit situaci na základě moskevských dohod.

Velvyslanectví SSSR předává v Praze čs. straně nótu, v níž se kategoricky odmítají závěry čs. komise vyšetřující havárii sovětského vrtulníku u Kostomlat 24. 8. a tvrdí, že byl sestřelen palebnou zbraní ze země.

Moskevská Pravda kriticky napadá „nový model socialismu v Československu“.

1970 – Zemřela Janis Joplin, americká zpěvačka (* 19. ledna 1943)

Narodila se 19. 1. 1943 v průměrné americké rodině Joplinových, ve městě Port Arthur v Texasu. Byla podle rčení všech v okolí stejná jako každé dítě a nebyla ničím výjimečná. Výchovu měla dobrou, otec ji už odmalička směroval do oblasti zájmů o svět literatury a malá Janis pod jeho vlivem obrací svojí touhu k poznání, kterou věnuje po škole ve volném čase četbě podivuhodných knižních příběhů a básniček.

To vše jí předurčilo, že nikdo ani nerozpoznal, jak byla lehce zranitelná. Již v dětství měla odpor k přepychu a okázalosti. Z knih se naučila nesmírně mnoho. Osud tomu chtěl. Už jako malá slečna dokázala ze života čerpat a vychutnávat ve svém duchu, svojí nezměrnou zálibu vyprávěním drsnějších vtipů.

Byla schopna dávat své emoce hodně najevo, a co si myslí, nikdy se nesnažila v sobě něco tajit.

Při studiu na střední škole nebyla zrovna moc šťastná, skoro vůbec nezapadla mezi své vrstevníky. Proto se cítila osamělá, věděla, že ji málo kdo rozumí. V této době už začala hrát na kytaru a poslouchala jazz, blues a folk. To vše jí předurčilo její hudební budoucnost. Po maturitě odešla studovat na univerzitu. Tu ale nedokončila, neboť životní drahou jejího života se stala muzika. Její první koncertování začalo někdy v roce (1962) ve městě Beaumont Texas s bluegrassovou kapelou Waller Creek Boys. Roku (1963) zamířila s přítelem a pozdějším organizátorem rockových koncertů Chet Helmsem, do magického San Francisca, jak jinak než čtvrťi Haight Ashbury, (tvoří ji dvě centrální ulice) známé malebnými ulicemi s viktoriánskými domy. Kde například bydleli a tvořili v různých obdobích takové osobnosti jako Jack Kerouac, Allen Ginsberg, William Seward Burroughs, Lawrence Ferlinghetti a další. Toto místo proslavila beatnická generace v padesátých letech, o něco později cca v šedesátých letech už květinová mládež hippies. Jednou s osobností tohoto hnutí se stala i Janis Joplin. Není bez zajímavostí, že beatníci ani hippies se nikdy neshodli, kam vlastně Joplin víc patřila. Byla beatník nebo hippies? Jsou tu dvě možnosti? Určitě něco mezi tím. Bylo by krajně pošetilé vyloučit jednu z nich. Potkala tu hlavně lidi, kteří vyhovovali její představám o životním stylu.

Když se objevila na podiu rockových klubů v San Franciscu, neznámá postava v džínsech a triku se svými dlouhými nedbale rozhozenými vlasy, splývajícími až na ramena, široký úsměv na tváři, brýle, určitě zapůsobila na publikum. Bezesporu svým nenapodobitelným a sugestivním chraplákem plus k tomu originální image. První koncerty s bluesovým kytaristou Jormem Kaukonenem, později členem Jefferson Airplaine, začala na plný pecky hrát a zpívat po klubech a barech až do roku (1966). Poté se trochu znavená vrátila domů do Texasu s úmyslem dostudovat vysokou školu a zanechat zpěvu. Po čase pochopila, že to je omyl a vrací se zpět do San Francisca. Při setkání se skupinou Big Brother & The Holding Company se podařilo kapele zlanařit už teď skvělou zpěvačku Janis a přesvědčit, aby se stala členkou jejich bandu. Tímto si otevřela znovu cestu ke koncertům v klubech a barech. V roce (1967) úspěšně vystupuje na slavném festivalu v Monterey. Poté si zahrála ve vedlejší roli úspěšného filmu PETULIA (1968). Kromě toho také účinkovala v několika filmech o hudbě.

Ve filmovém dokumentu WOODSTOCK je zachycena autenticky zřejmě v nejslavnější a nejúspěšnější roli, jak zpívá a hraje v plné parádě se spoustou hippíků a hulení trávy, neboli tři dny sešlosti na festivalu mladých lidí, kde se hlavně demonstrovali ideály doby: lásky a svobody, nebo také tři dny míru a hudby (Three days of Peace and Music) který se konal 15. - 17. srpna (1969). Koncem roku (1969) přechází do kapely Kozmic Blues Band, ale vydržela tam jen rok, nepřineslo to toliko úspěšné výsledky, které postrádali tu její rockovou syrovost. Po roce se opět vrátila hrát do původní kapely do Big Brother & The Holding Company (1970). Začala se hvězdně prosazovat v tom, co ve své duši milovala v bílém soulu. Kritika byla velice kladná a předpovídala velkou budoucnost.

Janis také odsuzovala rasismus, militarismus a jakoukoliv formu násilí a podporovala boj černošského obyvatelstva v USA za svoje práva. Měla ovšem i jiné stránky své povahy a života. Pravděpodobně počátkem roku (1970), nebo možno o něco dříve začaly její další, ale zjevně už největší potíže s alkoholem a drogami, přestože lidé, kteří jí byli tehdy nejblíže, věděli, že do drog opět spadla, tak moc nepomohli. Dokonce odjela na dovolenou do Ria de Janeira. Zde se chtěla v rámci drogové terapie dostat se závislosti. Její velká snaha osvobodit od alkoholu a drog, bohužel skončila neúspěšně.

Janis zemřela 4. října 1970 v době přípravy a natáčení nové desky ve státu Californie, Los Angeles v Landmark hotelu na předávkování heroinem s dávkou alkoholu. Bylo jí teprve pouhých sedmadvacet let. Její tělo bylo zpopelněno a rozprášeno do Tichého oceánu. Žila život na plno a poznala mnoho slávy i utrpení, ale svoje písně nechala zde v nás samých, které nikdy určitě nezevšední. [zdroj]

1991 – Federální shromáždění přijalo zákon, kterým se stanovily předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích ČSFR, ČR a SR (tzv. lustrační zákon); zákon podepsal prezident Havel 17. října.

2004 – Soukromá vesmírná loď SpaceShipOne podruhé v pěti dnech překonala hranice vesmíru a získala tak cenu Ansari X Prize.

2006 – Zemřel František Fajtl, český voják, pilot, účastník bojů 2. světové války na několika frontách (* 20. srpna 1912)

Svátky:

Svátek má František (z Assisi).

Dnes má ve většině kalendářů svátek František. Nalezli bychom jich celou řadu, ale ten dnešní je tím prvním.

Je to František z Assisi, který se narodil okolo roku 1181. Vlastním jménem se jmenoval Giovanni Bernardone, ale protože se brzy naučil francouzsky, začal mu otec říkat Francesco čili "Francouzku". Když chlapec dospěl, stal se z něho frivolní švihák a zhýralec. Nic mu nebylo svaté a rodiče s ním měli jenom trápení. František si počínal tak, že se před ním měli na pozoru všechny ženy i všichni krčmáři široko daleko. Jenomže takový život nese v sobě i mnohé nástrahy, a tak se stalo, že bujný mladík vážně onemocněl. Vzpomněl si na dětství a hledal spásu těla i duše v kostele. Když se jednou modlil v kostele San Damiano, zalil jej náhle pocit nevýslovného štěstí. Promluvil na něho dokonce obraz Ukřižovaného: "Františku, oprav můj dům," řekl a mladík vzal poselství doslova. Prodal zboží z otcova skladu a zaplatil opravu poškozeného chrámu. To ovšem rozzuřilo jeho otce. Měl již dost synových výstřelků, nepoznal, že nyní již koná pro změnu dobro. Bez milosti jej proto vyhnal a z Františka se stal žebrák. To se stalo asi v roce 1207.

O tři roky později již existovala skupina jedenácti chudých mladíků, kteří kázali o pokoře a chudobě a měli svou misii povolenou samotným papežem Inocencem III. To byl počátek Řádu menších bratří, minoritů. Jejich hlavním sídlem byla kaple Porziuncula poblíž Assisi. Po celé Itálii vyzývali bratři lidi vznešené i prosté k víře a pokání. Odmítali vlastnictví jakéhokoli majetku, učenost i církevní úřady a pouze několik z nich mělo církevní svěcení. Sám František nikdy vysvěcen nebyl. Obrátil se i k ženám a v roce 1212 založil se sv. Klárou první komunitu klarisek. Méně úspěšný byl ve vztahu k muslimům. V roce 1217 se sice připojil ke křižákům Gautiera de Brienne táhnoucím do Egypta, ale celkově byla jeho pouť rozporuplná, a to jak vůči Saracénům, tak i křižákům. Vrátil se tedy zpět do Itálie a začal hnutí přetvářet v řeholní řád (1217). Tehdy již mělo tolik členů, že bylo rozděleno do provincií a skupiny bratří byly vysílány do dalších zemí. Brzy po návratu z Palestiny se František zřekl vedoucího postavení v novém řádu.

Během jeho nepřítomnosti však došlo k některým změnám v pravidlech života bratří, a proto s pomocí svého přítele kardinála Ugolina (1221) vytvořil upravenou verzi řeholních pravidel, která znovu zdůrazňovala pokoru a chudobu, jejímž byl vždy tím nejlepším příkladem. Žil již delší dobu mystickým životem, když se na jeho těle v roce 1224 při modlitbě na hoře La Verna objevily rány obdobné ranám Kristovým - stigmata. Byl prvním člověkem, o kterém se dochovala historická zpráva o jejich existenci. Stigmata zůstala na jeho těle až do jeho smrti a nutno říci, že byla zdrojem nepředstavitelných bolestí. Z té doby také pochází řada Františkových dopisů, v nichž povzbuzuje všechny věřící, aby zachovávali slova Písma a podporovali spravedlnost. Tehdy také vznikla půvabná báseň Cantico del Sole ("Píseň bratra Slunce"), v níž děkoval František Bohu za všechna stvoření.

František skonal v roce 1226 a již 16. července 1228 jej papež Řehoř IX. prohlásil za svatého. Den předtím položil základní kámen k bazilice sv. Františka. Jeho tělo zde spočinulo v roce 1230, na tajné místo je pohřbil jeho bratr Eliáš. Bál se, že by bratrovo tělo někdo ukradl, a tak se stalo, že bylo nalezeno až v roce 1818. Tehdy zde vznikl náhrobek, který se stal cílem mnoha poutníků.

Františkův kult doznal rychle neuvěřitelného rozmachu, především na Západě. Františkovy kostely vznikaly od 13. století na mnoha místech Evropy, mimo jiné v Kolíně nad Rýnem, Basileji, Lausanne a Lyonu. Mnohá města jmenovala Františka svým patronem a v roce 1979 ho papež Jan Pavel II. prohlásil patronem ekologů

Zachytit množství soch i obrazů, které jej zobrazují, a chrámů či jenom kaplí, které jsou mu zasvěceny, je takřka nemožné. Po P. Marii je nejčastější inspirací umělců. Největší význam při znázorňování má asi nejstarší obraz - freska v Sacro Speco v klášteře sv. Benedikta v Subiacu, která byla zhotovena snad ještě za Františkova života (1224 nebo 1228). Slavná je také freska od Simona Martiniho v dolním kostele baziliky sv. Františka v Assisi (1326). Mezi nejznámější díla patří obraz od Petera Paula Rubense František chrání svět (1633, Královská muzea, Brusel), František uctívá kříž od Rembrandta (1657, Britské muzeum, Londýn), František a Dominik uctívající Pannu Marii od Lodovica Carracciho (kolem 1600, Pinacoteca Nazionale, Bologna), Franziscus extaticus od El Greca (kolem 1578, Prado, Madrid), Stigmatizace od Ludwiga Seitze a mnoho dalších.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze