Vzpomínáček - 1. prosince - Woody Allen a Hugo Haas

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 1. prosince. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte chuť. Tady je dnešní menu: "Portugalská nezávislost na Španělsku, první kniha pohádek Hanse Christiana Andersena, bouře domácích tkalců bavlny a rozbíjení strojů, sčítání obyvatelstva vletech 1930 a 1970, Sergej Kirov a počátek Velké čistky v SSSR, Woody Allen, nová vláda v čele s R. Beranem, konec Teheránské konference, nová organizace SNB, Rosa Parksová, Novotného amnestie, Hugo Haas, heparinový vrah..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

1640 – Portugalsko získává nezávislost na Španělsku a Jan IV. se stává králem.

1835 – Hans Christian Andersen publikoval svoji první knihu pohádek.

1839 – V Horní Rokytnici v Krkonoších se živelně vzbouřilo na 400 domácích tkalců bavlny a rozbilo místnímu podnikateli J. Grossmannovi nově instalovaný stroj na vodní pohon.

Vydán přísně ochranářský celní tarif, který podporoval aktivity poměrně úzké skupiny podnikatelů (zakazoval dovoz 63 druhů zboží a měl 654 položek).

1867 – Nový patent o tzv. svobodné dispozici půdou rušil jakékoliv omezení volně disponovat půdou; umožňoval jak sdružování, tak i drobení půdy.

V Praze vyšlo 1. číslo dělnického čtrnáctideníku s názvem Dělník; na jeho stránkách propagoval F. L. Chleborad svépomocné hnutí a zakládání svépomocných družstev.

1928 – Spojením Moravy a země Slezské vzniká v Československu země Moravskoslezská. Současně města Frýdek, Jihlava, Kroměříž, Uherské Hradiště a Znojmo přestala být podle vládního nařízení č. 174/1928 Sb. z. a n. statutárními městy.

1930 – Provedeno druhé sčítání obyvatelstva; ČSR měla 14 729 536 obyvatel (Čechy 7 109 376, Morava a Slezsko 3 565 010, Slovensko 3 329 793 a Podkarpatská Rus 725 357 obyvatel). V celém Československu bylo napočítáno 2 215 777 obydlených domů a v nich 3 667 178 domácností. Ve městech žilo (v českých zemích) 47,8 % obyvatel, kdežto na Slovensku jen 26,1 %. Největším městem byla Praha s 849 tisíci obyvatel, následovaly Brno s 272 tisíci, Ostrava se 194 tisíci, Bratislava se 156 tisíci a Plzeň se 131 tisíci obyvatel.

1934 – V Leningradě byl zastřelen Sergej Kirov, počátek Velké čistky v Sovětském svazu.

1935 – Narodil se Woody Allen, americký herec a režisér

Woody Allen vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg (* 1. prosince 1935, New York, USA) je americký filmový režisér, scenárista, spisovatel, amatérský klarinetista, herec a komik, trojnásobný držitel Oscara.

Jedná se o jednoho z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řade i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorkské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenarista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích.

V roce 1956 se ve dvaceti letech oženil s Harlene Rosenovou, studentkou filozofie, se kterou se roku 1962 rozvedl. V roce 1966 se zapletl s herečkou z vlastního filmu Banáni Louise Lasserovou, se kterou se o tři roky později rozvedl. Potřetí se oženil roku 1997 s adoptivní dcerou Mii Farrowové Soon-Yi, se kterou později adoptovali dvě děti.

V programu „The Comedian´s Comedian“ vysílaném v roce 2005 britskou televizí byl zařazen do první padesátky nejlepších komiků a bavičů všech dob, skončil na třetím místě a i to svědčí o jeho velké oblíbenosti u diváků.

Narodil se a vyrostl v New Yorku. Matka Nettie Cherrie pracovala jako účetní v rodinném lahůdkářství a otec Martin Konigsberg pracoval jako rytec drahokamů a číšník. Rodina byla židovského původu. Jeho prarodiče byli imigranti mluvící jazykem jidiš a německy. Má sestru Letty (narozena 1943), která vyrostla v Midwoodu v Brooklynu. Oba rodiče se narodili a vyrostli na Lower East Side v Manhattanu. Jeho dětství nebylo nikterak šťastné. Rodiče spolu nevycházeli dobře a obzvláště s přísnou temperamentní matkou měl vyhrocený vztah. V dětství mluvil jazykem jidiš. Poté, co navštěvoval osm let židovskou školu, odešel na Public School 99 a na Midwood High School. Kvůli svým zrzavým vlasům dostal přezdívku „Zrzek“. Na studenty udělal dojem se svým neobyčejným talentem v kouzelných a karetních tricích. Třebaže se ve svých filmech často stylizuje jako nešika a společensky neoblíbený tvor, ve skutečnosti byl oblíbený student i obratný hráč basketbalu a baseballu.

Aby si vydělal nějaké peníze, začal psát gagy pro Davida O. Albera, který je prodával novinám. Jak sám řekl, jeho první vtip se objevil ve společenské rubrice novin, kde bylo napsáno: "Woody Allen řekl, že jedl v restauraci, která měla NPO ceny - nad platy občanů".

V 16 letech jej objevil Milt Kamen, který mu dal se Sidem Caesarem první spisovatelskou práci. Začal si říkat Woody Allen. Byl nadaným bavičem od mládí a později vtipkoval, že když byl mladý, byl poslán na náboženský letní tábor, kde byl "brutálně bitý dětmi všech ras a vyznání".

Po dokončení střední školy šel studovat na Newyorkskou univerzitu (NYU) komunikaci a film. Nikdy nebyl moc snaživým studentem, takže ve fimovém kurzu neuspěl a ze školy byl vyloučen. Později také krátce navštěvoval City College of New York.

Po jeho nezdařených startech na NYU a City College se stal spisovatelem na plný úvazek pro Herba Shrinera. Zpočátku vydělával $75 týdně. V 19 letech začal psát texty pro The Ed Sullivan Show, The Tonight Show, Caesar's Hour a další televizní pořady. Než začal pracovat pro Sida Caesara vydělával už $1500 týdně. S Ceasarem pracoval po boku Dannyho Simona, který mu pomohl vytvořit svůj vlastní spisovatelský styl.

V roce 1961 začal novou kariéru jako stand-up komik. Poprvé vystoupil v Greenwich Village v klubu Duplex. Ukázky jeho stand-up vystoupení můžete slyšet na albech Standup Comic a Nightclub Years 1964-1968.

Začal psát pro populární televizní show Skrytá kamera (Candid Camera), a v několika dílech se dokonce sám objevil. Allen dokázal změnit svojí slabost v přednost. Vytvořil neurotickou, nervózní a intelektuální personu. Brzy se stal úspěšným komikem a často se objevoval v nočních podnicích a televizi. Byl natolik populární, že se objevil na obálce časopisu Life v roce 1969.

Věnoval se také psaní krátkých povídek pro časopisy (nejvýznamnější The New Yorker). Stal se úspěšným broadwayským dramatikem. Napsal hru Nepijte vodu, která byla uvedena 17. listopadu 1966 a posléze zaznamenala 598 repríz. Ve hře hráli Lou Jacobi, Kay Medford, Anita Gillette a jeho budoucí filmový kolega Anthony Roberts. Filmová adaptace hry režírovaná Howardem Morrisem byla uvedena v roce 1969. V hlavní roli se představil Jackie Gleason. V roce 1994 režíroval a hrál ve třetí verzi pro televizi. V jeho verzi se také objevili Michael J. Fox a Mayim Bialik. Další broadwayský hit Zahraj to znovu, Same nejenom napsal, ale také v něm účinkoval. Hra měla premiéru 12. února 1969 a měla 453 představení. V hlavních rolích se společně s ním představili Diane Keaton a Anthony Roberts. Allen, Keaton a Roberts si zopakovali svoje role ve filmové verzi hry režírované Herbertem Rossem.

Jde také o výborného autora krátkých povídek a her, které publikoval ve čtyřech knihách - Vyřídit si účty, Bez peří, Vedlejší účinky a Čirá anarchie. Jeho rané povídky jsou velice ovlivněné ztřeštěným humorem S.J. Perelmana.

Je vášnivým fandou jazzu, který se často vyskytuje v soundtracích k jeho filmům. Sám hraje na klarinet už od mládí a jazz ho dokonce ovlivnil natolik, že si zvolil svůj pseudonym podle slavného klarinetisty Woodyho Hermana. Veřejně vystupuje nejméně od 60. let.

Společně s kapelou New Orleans Jazz Band hraje každý pondělní večer v manhattanském hotelu Carlyle Hotel. Hrají klasický neworleanský jazz začátku 20. století. Dokumentární film Wild Man Blues (režírovaný Barborou Koppleovou) dokumentuje Allenovo evropské turné s jeho kapelou v roce 1996. Kapela vydala dvě CD: The Bunk Project(1993) a soundrtrack k Wild Man Blues (1997). 28. listopadu 2008 vystoupil s kapelou také v Praze v kongresovém centru.

Jeho filmová tvorba se soustřeďuje především na komedie, ve kterých se také objevují prvky parodie. V jeho filmech se objevuje pro něj typický humor který se občas dostává až na hranici podbízivosti. Častým tématem jeho parodií je komercializace sexu, v některých jeho filmech lze nalézt autobiografické prvky. V roce 1965 hrál a byl scénaristou filmu Co je nového, kočičko?

Jako režisér debutoval nízkorozpočtovým japonským špionážním thrillerem What's Up, Tiger Lily, který je natočený s anglickými dialogy a předabovaný americkými herci. Následovala práce pro televizi, kde napsal, zrežíroval Seber prachy a vypadni, kde si i sám zahrál, tento film byl jakousi parodií na gangsterské filmy. Ve filmu Banáni, kde si jednu malou roli zahrál i Sylvester Stallone, Woody trefně využívá prvky politické satiry a poukazuje na dění v Jižní Americe. O rok později (1972) si bere na mušku „sexuální revoluci“ a to ve filmu, jehož název vystihuje téměř vše - Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat). Tento povídkový snímek je stavěný především na dobrém situačním humoru. V následujícím období, které bychom mohli odvážně nazvat i obdobím filmů s Diane Keaton - Woody natočil filmy Spáč a Láska a smrt, který obzvlášť signalizuje jeho vysoké ambice a touhu být považován za seriózního filmového tvůrce.

Film Annie Hallová (1977), který je mnoha kritiky i diváky označovaný za Allenův nejlepší, získal čtyři Oscary. Samotný Woody si mohl převzít dvě sošky - za nejlepší režii a nejlepší scénař, který napsal společně s Marshallem Brickmanem, a to se ještě k tomu mohl těšit z nominace za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Na slavnosti se však neobjevil. Tematicky navázal Woody na Annie Hallovou černobílým filmem Manhattan, jehož atmosféru skvěle dotváří Gerswinova hudba a na kterém scénaristicky pracoval opět v týmu s Marshallem Brickmanem. Manhattan je vlastně osobním vyznáním lásky Woody Allena městu New York. Film získal už „jen“ dvě oscarové nominace, ale to na jeho kvalitě určitě neubírá.

Osmdesátá léta pro něj byla plodným filmovým obdobím - co rok, to nový film - a v tomto období do svých filmů obsazoval v hlavní roli především herečku Miu Farrow, se kterou navazal bližší vztah. Ten trval několik let, ale nikdy neskončil manželstvím. Pár ale adoptoval dvě děti a měli i jedno vlastní. V tomto období točil komedie, které si ale zachovávaly i filozofický podtext, např. Vzpomínky na hvězdý prach a September, které byly ovlivněny hlavně tvorbou evropských filmových režisérů jako Federico Fellini a Ingmar Bergman.

V roce 1992 natočil film Stíny a mlha, který je poctou Fritzovi Langovi, G.W. Pabstovi a F.W. Murnauovi a vůbec vzdává hold celému německému expresionismu. V druhé polovině devadesátých let se Woody věnuje lehčímu a méně vážnému žánru jako například Všichni říkají: Miluju tě nebo v komedii Mocná Afrodité, jejíž hlavní představitelka Mira Sorvino za hlavní roli získala Oscara.

V novém století není nic dlužen své pověsti a rok co rok natáčí nové filmy, ve kterých dostává šanci i mladší generace herců, jako například Jason Biggs, Christina Ricci ve filmu Cokoliv nebo Scarlett Johansson ve filmu Match Point, který se natáčel v Anglii. V květnu 2008 měl na filmovém festivalu v Cannes premiéru jeho zatím poslední film Vicky Cristina Barcelona.

1938 – Jmenována nová vláda v čele s R. Beranem. Současně byla jmenována i druhá autonomní slovenská vláda v čele s J. Tisem a také vláda Podkarpatské Rusi byla reorganizována (předsedou zůstal A. Vološin).

1943 - skončila Teheránská konference

1948 – Přijaty zásady nové organizace SNB; o tři týdny později schválil parlament tzv. zjednodušený zákon 386/1948 Sb. o SNB (počet příslušníků Bezpečnosti dosáhl 45 250 osob, ve Státní bezpečnosti jich bylo 8130).

1955 – Rosa Parksová byla zatčena poté, co nerespektovala nařízení alabamského města Montgomery a odmítla přenechat své místo v autobuse bílému spoluobčanovi.

1957 – Prezident A. Novotný vydal rozhodnutí o amnestii.

1968 – Zemřel Hugo Haas, český herec (* 18. února 1901)

Hugo Haas (18. února 1901 Brno - 1. prosince 1968 Vídeň) byl významný český režisér a herec.

Narodil se v rodině židovského obchodníka s obuví. Jeho starší bratr Pavel Haas byl hudební skladatel. Studoval zpěv na brněnské konzervatoři (mj. také fonetiku u Leoše Janáčka). Po absolvování získal v roce 1920 angažmá v Národním divadle v Brně. Později působil též v Ostravě (sezóna 1923/1924). V roce 1924 odešel do Prahy, do Divadla komedie. Odtud jej angažoval Jaroslav Kvapil v roce 1924 do Divadla na Vinohradech. Zde působil až do roku 1929. V roce 1930 se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze, kde působil až do roku 1939. V ND hrál např.v inscenacích Karla Hugo Hilara, J. Frejky a K. Dostala (vynikající Sokrates v Nezvalových Milencích z kiosku). Jeho poslední rolí v Národním divadle byla v roce 1939 postava ředitele Busmana v Čapkově R.U.R.

Za první republiky se proslavil hlavně svými filmovými rolemi (např. Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Kde se žebrá, Život je pes, Mravnost nade vše). Řadu filmů také režíroval - nejznámější je jeho vlastní adaptace Čapkovy Bílé nemoci z roku 1937.

V roce 1939 dostal výpověď z divadla z rasových důvodů a v dubnu uprchl s manželkou Bibi přes Francii, Španělsko a Portugalsko do USA. Bratra Pavla, významného hudebního skladatele, jeho rodinu, své rodiče i malého syna Ivana museli nechat v protektorátu. Otec Zikmund i bratr Pavel zahynuli během války v koncentračním táboře.

Do roku 1942 hrál divadlo v anglickém jazyce (spolupráce s Erwinem Piscatorem a Bertoltem Brechtem, např. role Galilea), vyučoval v herecké škole Actor´s Laboratory. Prosadil se v i v Hollywoodu nejen jako herec, ale i jako scenárista, režisér a producent. Koncem padesátých let se vrátil do Evropy. Po krátkém pobytu v Itálii se roku 1961 usadil ve Vídni, kde občas účinkoval v televizi. S výjimkou krátké návštěvy při oslavách výročí Národního divadla v roce 1963 už se do vlasti nevrátil.

Zemřel ve Vídni 1. prosince 1968 a je pochován na židovském hřbitově v Brně vedle své matky.

S mnoha umělci jej spojovalo dlouholeté přátelství, společní známí i podobný způsob nazírání na divadelní tvorbu. Díky podobnému smýšlení mu nechal Karel Čapek velký prostor při ztvárnění doktora Galéna, hlavního hrdiny Čapkovy hry Bílá nemoc, a dokonce ani nezasahoval do zfilmování dramatu, kterého se Hugo ujal jako režisér. Haase se hluboce dotkla smrt Karla Čapka, stejně jako jejich společného přítele Karla Poláčka. Mezi důvěrné přátelé, se kterými udržoval písemnou korespondenci i po svém nuceném odchodu do exilu, patřila i Čapkova manželka, herečka Olga Scheinpflugová.

Jeho nejčastějšími partnerkami byly na pražských scénách Vinohradského a Národního divadla herečky Andula Sedláčková, Jiřina Šejbalová a Olga Scheinpflugová.

Jako režisér a hlavní herec si mohl své partnerky ve filmu vybírat, ale samozřejmě tomu tak nebylo vždy. Mnohokrát se mu stala filmovou partnerkou Adina Mandlová (Život je pes, Mazlíček, Ať žije nebožtík, Velbloud uchem jehly - ve vedlejší roli, Mravnost nade vše - v roli dcery, Děvčata nedejte se!, ). Po jeho boku se objevila rovněž i Věra Ferbasová (Mravnost nade vše - role nemanželské dcery, Andula vyhrála). Jako partnerky Haase se představily také Antonie Nedošínská (Okénko, Velbloud uchem jehly), Suzanne Marwille (Sestra Angelika), Lída Baarová (Madla z cihelny, Okénko - ve vedlejší roli), Jiřina Štěpničková (Jedenácté přikázání, Velbloud uchem jehly - role dcery) a Jožka Vanerová (Muži v offsidu, Načeradec král kibiců)

1969 – Novým ředitelem Filmového studia Barrandov byl jmenován J. Šťastný a ústředním dramaturgem L. Toman.

Rudé právo otisklo svědectví, odsuzující vysočanský sjezd v srpnu 1968.

1970 – Podle sčítání lidu, domů a bytů mělo Československo 14 344 987 obyvatel (ČSR 9 807 697 občanů).

1977 – Na jednání ÚV KSČ bylo konstatováno, že ekonomický rozvoj v prvních dvou letech 6. pětiletky probíhal za "složitých vnějších a vnitřních podmínek"; byl to mj. důsledek ropné energetické krize, která prohloubila anachronický ekonomický model s charakteristickou disproporcí mezi těžkým průmyslem a ostatními odvětvími, což omezovalo možnosti konkurence na zahraničních trzích.

1997 – Došlo k ustavení tzv. politického klubu, občanského sdružení, které si kladlo za cíl "konkurovat politickým stranám jako platforma realistického politického programu a instrument k ozdravení politické atmosféry v ČR"; mezi zakládajícími členy byli mj. J. Wagner, R. Battěk, M. Kocáb.

1998 – Schválením protokolů o vstupu ČR, Polska a Maďarska do NATO senátem parlamentu Nizozemského království se definitivně uzavřel ratifikační proces ve všech 16 členských zemích Aliance.

2006 – Byl zatčen „heparinový vrah“ Petr Zelenka.

Svátky:

Svátek mají Iva a Edmund (Kampián).

Dnes má v občanském kalendáři svátek Iva. Toto jméno je vlastně zkratkou od Ivany, což je ženská podoba Ivana. Na počátku všeho stojí hebrejské jméno Jan, které se překládá "Bůh je milostivý". Existuje však ještě jedna možnost, jak toto hezké jméno vysvětlit. Někteří jazykovědci se totiž domnívají, že Iva je ženskou obdobou jména Ivo, jež lze z němčiny přeložit jako "tisový luk". Iva je u nás stále oblíbenější, a tak není divu, že má i mnoho domáckých forem, jako jsou například Ivuška, Ivuš, Ivanka, Ivka, Ivča, ale také Ivule, Ivuša nebo Ivík.

V církevním kalendáři má dnes svátek Edmund nebo také Edmond. Toto jméno má anglosaský původ a znamená "mocný ochránce".

Dnešní oslavenec má přívlastek Kampián. Na svět přišel 25. ledna roku 1540 v Londýně. Jeho otec tam byl knihkupcem a poskytl svému synovi dobrou výchovu. Edmund byl navíc velmi nadaný, a tak se mu dostalo i stipendia v Koleji sv. Jana v Oxfordu. Není tedy divu, že se ve věku 20 let zařadil mezi tehdejší vynikající vědce. V roce 1569 se stal Edmund Kampián jáhnem anglikánské církve. Patřil tak sice k protestantům, ale vnitřně se cítil katolíkem. To samozřejmě neuniklo jeho odpůrcům, kterých má každý vždy dost, a Edmundovi se začalo v Anglii těžce dýchat. Nakonec neviděl jiné východisko, než ze země uprchnout.

Pod nepravým jménem odjel v roce 1571 do Flander, kde ve slavném semináři v Douai začal studovat teologii. O dva roky později se Edmund odebral do Říma, kde vstoupil do jezuitského řádu. Po noviciátu v Brně vyučoval rétoriku a jiné obory na jezuitské škole v Praze. Nával na jeho nesmírně zajímavé přednášky býval prý obrovský. V Praze také Edmund prožil kněžské svěcení. V příštím roce již na něho čekal velice obtížný úkol: spolu s Robertem Personem byl vyslán na misijní cestu do své vlasti, do Anglie. Věděl, že odchází do velikého nebezpečí. Nejprve odjel do Milána, kde navštívil Karla Boromejského, poté přestrojen za obchodníka se šperky vstoupil v roce 1580 do Anglie. Svou misi dlouho držel v tajnosti. Navštěvoval katolíky zajaté ve vězeních, sloužil mše a psal plamenné katolické spisy. Jeho činnost byla velice aktivní, a tak zakrátko získali ustrašení katolíci opět sebevědomí.

V Anglii napsal Edmund své slavné dílo Decem rationes ("Deset důvodů"), které obhajovalo katolickou víru proti anglikánské. Kniha byla okamžitě rozebrána, ačkoliv jí vyšlo neuvěřitelných 400 000 exemplářů. Takový bývá osud zakázaných knih... Edmund si tedy mohl jenom blahopřát. Ovšem nepřítel nikdy nespí - a Kampián se o tom měl velice brzy přesvědčit. Našel se jeden "přítel" a 25. července roku 1581 byl Edmund zatčen a uvězněn v londýnském Toweru. Věznitelé věděli, že mají proti sobě zdatného protivníka, a v žádném případě z něho nechtěli učinit mučedníka. Nabízeli mu proto veliké bohatství a žádali ho, aby ve své katolické misi přestal. Na to však Edmund nepřistoupil. Přišlo tedy, co přijít muselo. Kruté mučení, zinscenovaný proces, falešní svědkové a nakonec trest smrti, který kat vykonal 1. prosince roku 1581 v Tyburnu u Londýna.

Další zajímavosti (například teplotní rekordy) můžete sledovat tak, že mě budete následovat na Twitteru. :-)

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme

František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia

archivy syndikátu novinářů

Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje