Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem potkal múzy

26. 12. 2013 9:00:00
Múzy (řec. músai, lat. Musae) jsou v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jsou to bohyně všech (múzických) umění. Dnes vám budu vyprávět o setkání s Thalií.

Múz bylo celkem devět. Každá z nich měla svůj resort a většina z nich i nějaký symbol. Byly to:

Kalliopé („s krásným hlasem“) - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo

Euterpé („obveselující“) - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou

Erató („láskyplná“) - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem

Thaleia („sváteční, kvetoucí“) - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl

Melpomené („zpívající“) - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem

Terpsichoré („tančící v kruhu“) - tanec; mívala lyru

Kleió („oslavující“) - dějepisectví; mívala svitek rukopisu

Úrania („nebeská“) - astronomie; mívala glóbus

Polyhymnia („mnohozpěvná“) - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená.

PF 2014

Inu, dost bylo hnidopišského poučování, vrhněme se k vlastnímu vyprávění.

Na podzim roku 1983 jsem se vrátil z vojny do rodného města a zjistil, že tu, co se kultury týče, naprosto "chcípnul pes". V Mladé Boleslavi té doby bylo možné jít do kina nebo na diskotéku pro puberťáky. Pro mladé kolem pětadvaceti tam nebylo lautr nic.

Tak jsme s kamarády dali hlavy dohromady a pod hlavičkou (tenkrát to jinak nešlo) DK ROH AZNP jsme založili Klub mladých.

Naším prvním počinem byly tzv. rockotéky. Pouštěli jsme tematické desky, jeden večer třeba Rolling Stones, druhý Pink Floyd atd. K tomu jsme vedli "moudré" řeči a měli radost, jak nám to holky z ekonomky a ze zdrávky baštěj'.

Další věcí byl měsíčník, který se jmenoval BUMM (Bulletin Umělecké Mladoboleslavské Mládeže), tam jsme například vyrazili na sérii rozhovorů s příbuznými a známými Václava Hraběte, ale o tom snad v některém z příštích blogů. Ale vraťme se k slíbenému divadlu.

Divadlo jsme pochopitelně dělali taky, bylo to scénické pásmo galantní poezie, které jsem režijně pojal tak, že jsme si půjčili figuríny z Oděvů, na začátku byly na jevišti ty figuríny a také herci ve "štronzu". Průvodce pořadu divákům vysvětlil, co to je ta galantní poezie a kouzelnou hůlkou "probouzel" jednotlivé aktéry, kteří odehráli a odrecitovali svou část a odešli. Když na scéně zůstaly jen figuríny, principál řekl, že tento večer jsme zkusili probudit ducha galantní poesie, a že něco si zas necháme na příště. Opona, potlesk, děkovačka. Lidem se to líbilo a mělo to úspěch.

Po nějaké době jsem byl vyslán na tzv. "Tvůrčí dílnu" - víkendovou nalejvárnu nápadů pro autory, režiséry, herce a podobnou havěť. Tam jsme jako první dělali hereckou etudu nazvanou Smrtonosné včely. Zastávka autobusu, telefonní budka, v popředí se pinoží párek milenců, stará baba, opilec a slepec. Přiletí hejno smrtonosných včel, všichni zmínění se snaží narvat do té budky a navzájem se pozabíjejí.

Režírovala to tenkrát paní Jarmila Černíková - Drobná. To mi připomnělo vzpomínku z dětství, kdy jsem v rádiu slýchával "... režijměla Jarmila Černíková - Drobná" a mě vrtalo hlavou, co znamená sloveso režijmět. :-) Ale vraťme se na scénu.

Původně jsem měl hrát onoho opilce. Ač jsem dnes zkušený pijan, tenkrát jsem jím nebyl a paní Jarmila po půlhodině praštila deskama do stolu a zařvala: "Člověče, byl vy jste vůbec někdy ožralej?" Načež vyprávěla historku, jak dorazila ráno po tahu na DAMU a na jedné noze měla ponožku bez boty a na druhé botu bez ponožky. Ale o tom také někdy jindy. Zase jsem se zakecal. :-)

Nakonec jsem hrál onoho slepce, tak jsem žral metody pana Stanislavského, že v neděli večer před premiérou jsem hodil po městě a byl jsem nenávistnej starej slepec, nasranej na celej svět. Následovala kýžená premiéra. Těch etud tam bylo pochopitelně povícero. Lidem se to líbilo, plácali i nějaká ta děkovačka byla. No a pak jsme si sedli a páni režiséři, dramaturci a muzikanti začali pitvat, co kde kdo zmršil, nebo zahrál dobře. Myslel jsem, že mě pošlou s odpuštěním do prdele a budu mít klid. Houby s octem, ta parta lumpů mě poslala na Lidovou konzervatoř...

Pokračování příště

Autor: Vlastimil Shaana Šantroch | čtvrtek 26.12.2013 9:00 | karma článku: 16.01 | přečteno: 465x

Další články blogera

Vlastimil Shaana Šantroch

Sklizeň

Takový malý poetický povzdech ve formě, která se nazývá stanca - což je osmiverší s formátem ABABABCC.

23.3.2017 v 15:39 | Karma článku: 7.96 | Přečteno: 95 | Diskuse

Vlastimil Shaana Šantroch

Hledání

Budu Vám teď dávat ochutnávky z připravované sbírky Etudy. Tady je první kousek. Přeji Vám dobrou chuť. ;-)

16.2.2017 v 8:33 | Karma článku: 9.26 | Přečteno: 157 | Diskuse

Vlastimil Shaana Šantroch

Výkřik

Po delší době vstávám z popela, a přináším Vám protestsong ve formě villonské balady, inspirovaný známým obrazem Edvarda Muncha.

6.2.2017 v 8:33 | Karma článku: 10.78 | Přečteno: 256 | Diskuse

Vlastimil Shaana Šantroch

Lovci

Pamatujete tu reklamu na Oskara? "Jsem ti Vladěno složil písničku, tak poslouchej..." Právě jsem taky jednu napsal, tak poslouchej... :-)

23.11.2016 v 14:45 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 349 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 157: Jde se na aktivní Grande Crater Vulcano, všude žluť a síra

.souostroví se stalo útočištěm pirátů, pro Řeky byly domovem boha větru Aiola, zastavil se tu i Odysseus na cestě na rodnou Ithaku, pod ostrovem Vulcano měl prý dílnu božský kovář Hefaistos, dosud činné sopky Vulcano, Stromboli..

30.3.2017 v 15:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 156: Bašta křesťanů pevnost Taormina sto let Saracény nedobyta

..co po dobytí? Byli nesmlouvaví, biskupovi křesťanů vyřízli srdce z těla, dlouho ji nemohli dobýt Normané, kongres tu nedávno rozhodl o MS v ledním hokeji, ten Sicilané neznají, to manželky funkcionářů, chtěje do tepla a k moři..

30.3.2017 v 13:52 | Karma článku: 4.29 | Přečteno: 150 | Diskuse

Milan Slanina

Proč už nemohu být papežem

K přijetí na fakultu jsem potřeboval doporučení jiného kněze, který z denní praxe znal mé postoje a názory. Všude jsem mluvil o tom, co jsem cítil jako Pravdu. Byl jsem z církve oficiálně exkomunikován. Netuším proč...

30.3.2017 v 12:31 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 391 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jsem čtyřoký

Počínaje minulým týdnem, zařadil jsem se po bok takových osobností, jakými byly a jsou například: Máhátmá Gándhí, John Lennon, Mánička, Himmler či Harry Potter.

30.3.2017 v 8:17 | Karma článku: 19.90 | Přečteno: 626 | Diskuse

Marcela Valouchová

Jsem tvá Nemesis

Vždy jsem byla spíše samotář. Společensky mě to moc nešlo. Neprůbojná tichá osoba, která je většinu času zavřená ve svém vlastním světě. Na muže jsem nikdy moc dojem nedělala. Neuměla jsem to s nimi.

30.3.2017 v 7:20 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 222 | Diskuse
VIP
Počet článků 887 Celková karma 9.33 Průměrná čtenost 1619

Trochu muzikant, trochu komediant, trochu programátor, trochu grafoman, trochu magor... :-)

TOPlist

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.