Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem potkal múzy

26. 12. 2013 9:00:00
Múzy (řec. músai, lat. Musae) jsou v řecké mytologii dcery nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Jsou to bohyně všech (múzických) umění. Dnes vám budu vyprávět o setkání s Thalií.

Múz bylo celkem devět. Každá z nich měla svůj resort a většina z nich i nějaký symbol. Byly to:

Kalliopé („s krásným hlasem“) - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo

Euterpé („obveselující“) - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou

Erató („láskyplná“) - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem

Thaleia („sváteční, kvetoucí“) - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl

Melpomené („zpívající“) - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem

Terpsichoré („tančící v kruhu“) - tanec; mívala lyru

Kleió („oslavující“) - dějepisectví; mívala svitek rukopisu

Úrania („nebeská“) - astronomie; mívala glóbus

Polyhymnia („mnohozpěvná“) - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená.

PF 2014

Inu, dost bylo hnidopišského poučování, vrhněme se k vlastnímu vyprávění.

Na podzim roku 1983 jsem se vrátil z vojny do rodného města a zjistil, že tu, co se kultury týče, naprosto "chcípnul pes". V Mladé Boleslavi té doby bylo možné jít do kina nebo na diskotéku pro puberťáky. Pro mladé kolem pětadvaceti tam nebylo lautr nic.

Tak jsme s kamarády dali hlavy dohromady a pod hlavičkou (tenkrát to jinak nešlo) DK ROH AZNP jsme založili Klub mladých.

Naším prvním počinem byly tzv. rockotéky. Pouštěli jsme tematické desky, jeden večer třeba Rolling Stones, druhý Pink Floyd atd. K tomu jsme vedli "moudré" řeči a měli radost, jak nám to holky z ekonomky a ze zdrávky baštěj'.

Další věcí byl měsíčník, který se jmenoval BUMM (Bulletin Umělecké Mladoboleslavské Mládeže), tam jsme například vyrazili na sérii rozhovorů s příbuznými a známými Václava Hraběte, ale o tom snad v některém z příštích blogů. Ale vraťme se k slíbenému divadlu.

Divadlo jsme pochopitelně dělali taky, bylo to scénické pásmo galantní poezie, které jsem režijně pojal tak, že jsme si půjčili figuríny z Oděvů, na začátku byly na jevišti ty figuríny a také herci ve "štronzu". Průvodce pořadu divákům vysvětlil, co to je ta galantní poezie a kouzelnou hůlkou "probouzel" jednotlivé aktéry, kteří odehráli a odrecitovali svou část a odešli. Když na scéně zůstaly jen figuríny, principál řekl, že tento večer jsme zkusili probudit ducha galantní poesie, a že něco si zas necháme na příště. Opona, potlesk, děkovačka. Lidem se to líbilo a mělo to úspěch.

Po nějaké době jsem byl vyslán na tzv. "Tvůrčí dílnu" - víkendovou nalejvárnu nápadů pro autory, režiséry, herce a podobnou havěť. Tam jsme jako první dělali hereckou etudu nazvanou Smrtonosné včely. Zastávka autobusu, telefonní budka, v popředí se pinoží párek milenců, stará baba, opilec a slepec. Přiletí hejno smrtonosných včel, všichni zmínění se snaží narvat do té budky a navzájem se pozabíjejí.

Režírovala to tenkrát paní Jarmila Černíková - Drobná. To mi připomnělo vzpomínku z dětství, kdy jsem v rádiu slýchával "... režijměla Jarmila Černíková - Drobná" a mě vrtalo hlavou, co znamená sloveso režijmět. :-) Ale vraťme se na scénu.

Původně jsem měl hrát onoho opilce. Ač jsem dnes zkušený pijan, tenkrát jsem jím nebyl a paní Jarmila po půlhodině praštila deskama do stolu a zařvala: "Člověče, byl vy jste vůbec někdy ožralej?" Načež vyprávěla historku, jak dorazila ráno po tahu na DAMU a na jedné noze měla ponožku bez boty a na druhé botu bez ponožky. Ale o tom také někdy jindy. Zase jsem se zakecal. :-)

Nakonec jsem hrál onoho slepce, tak jsem žral metody pana Stanislavského, že v neděli večer před premiérou jsem hodil po městě a byl jsem nenávistnej starej slepec, nasranej na celej svět. Následovala kýžená premiéra. Těch etud tam bylo pochopitelně povícero. Lidem se to líbilo, plácali i nějaká ta děkovačka byla. No a pak jsme si sedli a páni režiséři, dramaturci a muzikanti začali pitvat, co kde kdo zmršil, nebo zahrál dobře. Myslel jsem, že mě pošlou s odpuštěním do prdele a budu mít klid. Houby s octem, ta parta lumpů mě poslala na Lidovou konzervatoř...

Pokračování příště

Autor: Vlastimil Shaana Šantroch | čtvrtek 26.12.2013 9:00 | karma článku: 16.53 | přečteno: 483x

Další články blogera

Vlastimil Shaana Šantroch

In statu nascendi

Dnešní báseň je jedna z mála těch básní pro lenochy - je psaná ve volném verši. Snad se vám bude líbit i tak. Vaše reakce mě zajímají!

26.4.2017 v 8:04 | Karma článku: 11.57 | Přečteno: 229 | Diskuse

Vlastimil Shaana Šantroch

O vílách a tak

Trocha poezie nikoho nezabije. Ani při odpolední siestě. Tak Vám přináším další dvě ukázky z připravované sbírky.

20.4.2017 v 12:50 | Karma článku: 9.46 | Přečteno: 193 | Diskuse

Vlastimil Shaana Šantroch

Sklizeň

Takový malý poetický povzdech ve formě, která se nazývá stanca - což je osmiverší s formátem ABABABCC.

23.3.2017 v 15:39 | Karma článku: 9.69 | Přečteno: 137 | Diskuse

Vlastimil Shaana Šantroch

Hledání

Budu Vám teď dávat ochutnávky z připravované sbírky Etudy. Tady je první kousek. Přeji Vám dobrou chuť. ;-)

16.2.2017 v 8:33 | Karma článku: 10.80 | Přečteno: 198 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Irena Maura Aghová

Společnost: O kráse, moudrosti a lásce

Když se dnes díváme na náš svět, myslíme si, že je nebezpečný, ohrožují nás všelijaké nástrahy nemocí a lidských náruživostí, chtěli bychom žít v pokoji a přiměřeném prostředí, abychom pociťovali harmonii a ne strach a úzkost.

18.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.12 | Přečteno: 127 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 27.87 | Přečteno: 1174 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Návštěva (povídka)

Tento příběh musel nutně uchopit nejlepší ze spisovatelů, proto jsem nelitoval času a námahy. Téma tak obrovské, jako návštěva bytosti z vesmíru nesnese povrchní zpracování.

18.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 10.19 | Přečteno: 150 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (113)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Duch nepříznivých časů a náměty pro Dostojevského. Javorová Vyhlídka, 25. ledna 2014.

17.8.2017 v 19:38 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 261 | Diskuse

Jan Tomášek

Blues oprýskané cedule

Zase takový příběh, kde se nic neděje... Co se také může stát převratného při čekání na jednom nádraží na zpožděný vlak...

17.8.2017 v 15:36 | Karma článku: 4.95 | Přečteno: 185 | Diskuse
VIP
Počet článků 889 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1639

Trochu muzikant, trochu komediant, trochu programátor, trochu grafoman, trochu magor... :-)

TOPlist

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.