Kutnohorský sněm, Jindřich VIII. nejvyšší hlavou anglikánské církve, Valdštejnův válečný soud v Praze, René Descartes, první nemocnice v USA, Thomas Alva Edison, Americká občanská válka, Zdeněk Burian, Rudolf Firkušný, Leslie Nielsen, naměřena nejnižší teplota na území Česka, Burt Reynolds, adaptace části hry Karla Čapka R. U. R. v BBC, štěchovický archiv, Jana Rybářová, zákaz publikace klasiků v Číně, Frank Herbert, propuštění Nelsona Mandely, Josef Větrovec, Míla Myslíková, Pavel Novák...
Události:
1431 – Kutnohorský sněm zvolil 12 zemských "vládců" z jednotlivých husitských směrů; současně navrhl vyslat do Polska misi.
1531 – Král Jindřich VIII. byl jmenován nejvyšší hlavou anglikánské církve.
1633 – Valdštejnův válečný soud v Praze odsoudil 16 obviněných důstojníků jeho vojska za dezerci v bitvě u Lützenu k trestu smrti; Staroměstské náměstí před radnicí se stalo svědkem jejich popravy.
1650 – Zemřel René Descartes, francouzský filozof, matematik a fyzik (* 31. března 1596)
1752 – Pennsylvania Hospital byla otevřena jako první nemocnice ve Spojených státech amerických.
1790 – Představitelé české šlechty (na šedesát aristokratů) zaslali "stížný list" císaři, v němž požadovali obnovení stavovského zemského zřízení.
1847 – Narodil se Thomas Alva Edison, americký vynálezce († 18. října 1931)
1861 – Americká občanská válka: Sněmovna reprezentantů se všemi hlasy usnesla na garanci proti otroctví v kterémkoli státu Ameriky.
1899 – Mladočeši vydali Provolání k národu českému, v němž nabádali k zdrženlivosti, volajíce po "jednotě". "Strachem před německou levicí", která v případě nástupu k moci by mohla nastolit mnohem "horší" poměry, zdůvodňovali mladočeši svůj provládní postoj, trvajíce na dosavadní parlamentní konstelaci. Za to získali Češi řadu drobných subvencí - na střední školy v Prostějově, Mladé Boleslavi, Poličce, na českou techniku v Brně, na regulaci Vltavy, restauraci Vlašského dvora v Kutné Hoře apod.
1905 – Narodil se Zdeněk Burian, český malíř († 1. července 1981)
1912 – Narodil se Rudolf Firkušný, český klavírista († 19. července 1994)
1919 – V Bratislavě vypukla politická stávka proti Šrobárově "vládě"; k první stávce došlo již 4. února při jejím příchodu do města.
1926 - Narodil se Leslie Nielsen, kanadskoamerický herec († 28. listopadu 2010)
1929 – V Litvínovicích u Českých Budějovic byla naměřena nejnižší teplota na území Česka -42,2 °C
1936 - Narodil se Burt Reynolds, americký herec
1938 – Britská rozhlasová a televizní společnost BBC uvedla první vědeckofantastický televizní pořad – adaptaci části hry Karla Čapka R. U. R.
1945 – Skončila Jaltská konference.
1946 – Skupina třinácti amerických vojáků se zmocnila 32 beden z prostoru u Štěchovic, poblíž soutoku Sázavy a Vltavy, a odvezla je do Německa; jednalo se údajně o spisy gestapa, Sicherheitsdienstu a K. H. Franka. Na základě československého protestu bylo 30 beden 2. března t. r. vráceno. Kolem tzv. štěchovického archivu zůstává řada nezodpovězených otázek. Mezi dokumenty měl být údajně seznam 60 tisíc konfidentů.
1957 – Zemřela Jana Rybářová, česká herečka (* 31. března 1936)
1970 – V pařížském nakladatelství Gallimard vyšla s předmluvou J. P. Sartra kniha A. J. Liehma „Tři generace“. Francouzský list Le Monde interpretoval její vydání jako osobitý pohled čs. inteligence na komunistické hnutí a socialismus. O těchto skutečnostech informoval týdeník Tvorba ze dne 11. 2.
1971 – 87 zemí, např. Spojené státy americké, UK, a USSR, podepsalo Smlouvu o mořích zakazující jaderné zbraně v mezinárodních vodách.
1973 – Vietnamská válka: Spojené státy provedly první vydání válečných zajatců z Vietnamu
1978 – Čínská lidová republika zavedla zákaz publikace prací Aristotela, Williama Shakespeara a Charlese Dickense.
1979 – Islámská revoluce v Íránu pod vedením ájatolláha Chomejního dovršena.
1986 – Zemřel Frank Herbert, americký spisovatel (* 8. října 1920)
1990 – Bělošský rasistický režim v Jihoafrické republice propustil po 27 letech z vězení Nelsona Mandelu, vůdce Afrického národního kongresu.
1991 – V Brně zasedal "kulatý stůl", kde se zvažovala možnost vytvoření samostatné "moravskoslezské ústavy".
2002 – Zemřel Josef Větrovec, český herec (* 5. března 1922)
Josef Větrovec se narodil 5. března 1922 v Plzni do dělnické čtvrti Petrohrad, krejčímu fazonérovi a matce posluhovačce.
K divadlu tíhl již od dětství, už v devíti letech stál na ochotnických prknech.
Učil se v plzeňské Škodovce, hrál závodně házenou a byl členem spolku dělnické mládeže Kovodělník a mládežnického recitačního kolektivu RECKOV – Plzeň 5.
Právě v této době se formovalo jeho levicové přesvědčení.
Za nacistické okupace byl za rozmnožování ilegálních letáků Němci vězněn v plzeňských Borech, Terezíně a Buchenwaldu.
I v těchto těžkých chvílích spoluvězňům recitoval a hrál.
Po návratu z koncentráku v osvobozené Plzni založil Větrovec Divadlo naší doby ’45 (1945 – 1946).
Následně se stal profesionálem v plzeňském Divadle J. K. Tyla (1946 – 1960).
Poté hrál v pražském Divadle E. F. Buriana (1960 – 1990), kde působil do svého odchodu na odpočinek. Zde byl v době normalizace i uměleckým ředitelem (1973 – 1988) a vnášel na divadelní scénu oficiální „umění“.
Josef Větrovec se herectví nikdy neučil, ale lety své praxe se z něho vyvinul vynikající herec. Díky svému plastickému herectví a krásným hlubokým hlasem byl hercem charakterních dramatických i komediálních rolí s břitkým humorem, nadsázkou a ironií („Jezero Ukereve“, „Obyčejný člověk“, „I chytrák se spálí“, „Sprcha“, „Dvaasedmdesátka“, „Jízdní hlídka“, „Král Lear“, „Sen noc svatojánské“, „Julius Caesar“, „Veselé paničky windsorské“, „Hercule Poirot“, „Konec masopustu“, „Malostranská humoreska“ atd.).
Poprvé přišel bližšího do styku s filmovou prací až po svém definitivním příchodu do Prahy, díky roličce muže v hospodě v Čechově dramatu KOHOUT PLAŠÍ SMRT (1961). U diváků byl populárním svým jednoduchým herectvím bodrých a politicky uvědomělých vesnických i městských hrdinů současnosti i minulosti.
Takový byl třeba ředitel Grochol (LUCIE), vojín Pelnář (HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK), kapitán (UKRADENÁ VZDUCHOLOĎ), akrobat Vencl (LIDÉ Z MARINGOTEK), rolník Josef Bařina (NOC NEVĚSTY), šejk (NA KOMETĚ), Dr. Jáchym (LUPIČ LEGENDA), ředitel ZOO (HROCH), provozář Šantala (HOLKY Z PORCELÁNU), kormidelník Vrána (MYS DOBRÉ NADĚJE), funkcionář KSČ Hrubý (OSVOBOZENÍ PRAHY), akrobat Kroupa (ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM), kapitán VB (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT), šéf Paul („JÁ TO TEDY BERU, ŠÉFE…!“), ředitel divadla („JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“), Obrist (PAN VOK ODCHÁZÍ), viník Dymeš (JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA), Franta Chovanec (ZRALÉ VÍNO a MLADÉ VÍNO), komisař First (ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE, ANDĚL SVÁDÍ ĎÁBLA) a ředitel nemocnice (JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT a KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH), kdež se naposledy zjevil na stříbrném plátně. Rozhodně větší herecké příležitosti (než film) mu přinesla Československá televize.
Jako herec, komentátor a přednašeč se uplatnil v rozhlase („Dialog s doprovodem děl“, „Grünsteinova varianta“, „Před západem slunce“, „Pražský Žid“, „Kouř v očích“, „Hadrián z Římsu“), televizi (inscenace a pohádky ODCHÁZETI S PODZIMEM, KOUZELNÝ DŮM, EGYPTOLOGOVÉ, ŠPERK, LÍSTEK DO PAMÁTNÍKU, DALSKABÁTY HŘÍŠNÁ VES ANEB ZAPOMENUTÝ ČERT apod., a seriály SOUDNIČKY, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MATKA, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, CHALUPÁŘI, TAJEMSTVÍ PROUTĚNÉHO KOŠÍKU, DNES V JEDNOM DOMĚ, ARABELA, DOBRÁ VODA, BAMBINOT, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, U NÁS DOMA, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, CIRKUS HUMBERTO, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, DLOUHÁ MÍLE aj.) a dabingu (př. „MAYOVKY“ nebo „ANGELIKA“), kde často daboval např. Jeana Gabina a Buda Spencera.
Uplatnil se i jako spíkr (tř. MÍŠA KULIČKA) na audio nosičích s pohádkami s Hurvínkem (zločinec Drsňák). Jeho herecká práce šla v ruku v ruce s prací politickou a veřejnou. Jako přesvědčený komunista a člen KSČ byl př. členem Městského výboru KSČ v Praze, výboru SČDU a České mírové rady. Ve svém domovském divadle prosazoval jako umělecký vedoucí hlavně politicky angažované hry.
Za své herectví, a zejména za politickou činnost, byl poctěn Zasloužilým umělcem (1973), Řádem práce (1978), Cenou Jaroslava Průchy (1978), Medaili „Za zásluhy o hlavní město Prahu“ (1981), Medaili SČSP (1981), pamětní Medaili Světové rady míru (1982), pamětní Plaketu Klementa Gottwalda 1982, Medaili J. K. Tyla (1983) a titul Národního umělce (1983). Josef Větrovec, který se po roce 1989 stáhl do ústraní, zemřel už trochu zapomenut 11. února 2002 v Praze, necelý měsíc před svými osmdesátými narozeninami.
2005 – Zemřela Míla Myslíková, česká herečka (* 14. února 1933)
Narodila se v Třebíči jako Bohumila Myslíková a od útlého mládí toužila být spisovatelkou.
Protože ale neměla představu, o čem by měla psát, rozhodla se získat zkušenosti v jiném oboru.
Inspirována prostředím rodinné půjčovny kostýmů, kde pomáhala mamince, přihlásila se na brněnskou JAMU a první divadelní angažmá získala v Divadle Bratří Mrštíků tamtéž.
Prošla také Státním divadlem Brno a v roce 1964 zakotvila v Severočeském divadle v Kladně.
Míla Myslíková debutovala ve filmu už jako jedenadvacetiletá v komedii s Vlastou Burianem NEJLEPŠÍ ČLOVĚK.
Film jí učaroval do té míry, že jí nikdy nedělalo problémy hrát tzv. druhé housle.
I v epizodních rolích prokazovala svůj talent ke ztvárnění obyčejných, na první pohled nekomplikovaných žen.
K větším rolím se ovšem také dostala - jako věčně hudrující lázeňská Kateřina v poetickém ROZMARNÉM LÉTĚ, energická vedoucí HOLEK Z PORCELÁNU Světluška nebo trpělivá strážkyně rodinného krbu v komedii MAREČKU, PODEJTE MI PERO!
Jednu z mála záporných rolí - panovačnou vodnici Wassermanovou - ztvárnila v legendárním filmu JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA a snad nejvíce proslula jako starostlivá maminka Šafránková z prvních čtyř "básnických" komedií Dušana Kleina.
V televizi jsme ji mohli vidět v řadě inscenací, v Moskalykově zpracování BABIČKY si zahrála paní Proškovou, v bláznivém sci-fi seriálu BAMBINOT obětavou trafikantku Pollockovou.
Kvůli pracovnímu vytížení u filmu opustila po třinácti letech angažmá v kladenském divadle. V druhé polovině osmdesátých let zanechala i filmování a odešla na odpočinek. Po listopadové revoluci si začala plnit sny z mládí - podívala se například do Řecka nebo Finska a právě zážitky z Finska zúročila jako materiál pro sepsání pozoruhodných knížek FINSKÝ MARATON a V ZEMI KALEVOVĚ.
2009 – Zemřel Pavel Novák, český zpěvák a skladatel (* 10. března 1944)
Svátky:
Svátek mají Božena, Marie (Lurdská) a Eva.
V občanském kalendáři má dnes svátek Božena. Jméno Božena má původ zcela jasný. Základem je slovo Bůh a u nás velmi častá přípona ženských jmen -ena. Božena je tedy "Bohem obdařená".
Naše nejznámější Božena byla navíc obdařena i krásou. Kronikář Kosmas o ní napsal, že byla "bělejší než labuť a krásnější než safír". Vypráví se, že kníže Oldřich (vládl v letech 1012-34) bloudil jednou se svou družinou lesem u Peruce, když tu náhle spatřil, jak nějaká vnadná žena pere v potoce prádlo. Ani na okamžik nezaváhal, vyhnal svou německou manželku a vzal si k sobě českou Boženu. Božena byla sice již jednou vdaná, ale u Přemyslovců se to až tak přísně nebralo. Oba milenci přivedli na svět "českého Achilla" Břetislava a rod Přemyslovský byl na několik století zachráněn.
Český církevní kalendář dnes připomíná nezávaznou památku Panny Marie Lurdské. Základem této mariánské památky je osmnáct zjevení, která měla mezi 11. únorem a 16. červnem roku 1858 dívenka Bernadetta Soubirousová. V nich jí Maria vysvětlila své neposkvrněné početí. K 50. výročí prvního zjevení zavedl papež Pius X. tento svátek jako duplex maius čili "větší dvojný". Svátek byl současně přeměněn ze "svátku Zjevení neposkvrněné Panny Marie" na "památku Panny Marie Lurdské". Byl tedy přeorientován z oslavy události na oslavu samotné Marie. Z tohoto aktu je zároveň patrné i oficiální stanovisko církve ke všem zázrakům a různým zjevením. Ani v okamžiku, kdy je oficiální církevní autority přijmou, nejsou předmětem povinné víry, ale na druhé straně nejsou ani znevažovány či podceňovány. V církvi jsou tradičně výrazem prorockého daru a charismatu různých osob, které zprostředkovávaly po celá staletí různá poselství a činí tak dodnes.
Dnes bychom našli v římském církevním kalendáři Evu. Málokdo asi ví, že dnes je památka sv. Evy, která byla pro svou víru roku 304 popravena v severoafrickém Kartágu. Známější je pramáti Eva, kterou si všichni připomínáme 24. prosince.
Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze
