Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vzpomínáček - 4. února - Jiří Císler a Otto Lackovič

4. 02. 2012 11:36:37
Václav IV. písemně přenechal vládu v Českém království Zikmundovi, příměří mezi Ferdinandem II. a Bethlenem, J. A. Komenský s rodinou nuceně odešel do polského Lešna, první české periodické noviny, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová, hromadný proces s jedenatřiceti socialisty, Jacques Prévert, Jiří Císler, střet u duchcovského viaduktu, Adolf Hitler vrchním velitelem ozbrojených sil, Jiří Raška, konečné řešení české otázky, Jaltská konference, rozdělení československé měny na měny národní, CEFTA, televize Nova, stávka železničářů, rozpad Svazové republiky Jugoslávie, Julie Tymošenková předsedkyní ukrajinské vlády, Otto Lackovič...

4. únoraUdálosti:

1402 – Schůzka Václava IV. a Zikmunda v Hradci Králové, na níž Václav písemně přenechal vládu v Českém království Zikmundovi pod podmínkou, že sám zůstane do konce života formálně panovníkem jak v českém státě, tak i v Říši. Zikmund nabídl Václavovi pomoc v jeho úsilí o dosažení císařské koruny a okamžitě začal "panovat" v zemi (drancoval královské statky, dosazoval své lidi na hrady apod.). Markrabě Prokop se měl vzdát svého majetku na Moravě a obdržet za to knížectví svídnické a javorské a podržet si hrabství kladské.

1620 – Uzavřeno příměří mezi Ferdinandem II. a Bethlenem (za cenu výhod sedmihradskému knížeti) na dobu od ledna do září 1620. Příměří způsobilo rozruch Fridrichova dvora.

1628J. A. Komenský se svou rodinou nuceně odešel do polského Lešna.

1719 – V Praze vyšly první české periodické noviny s názvem Pražské poštovské noviny, z rozličných zemí a krajin přicházející (Český postilion). Vycházely dvakrát týdně a začal je vydávat K. F. Rosenmüller, majitel knihtiskárny na Uhelném trhu; tiskly se do roku 1772, pak pro nedostatek odběratelů (jen čtyři) zanikly, obnoveny byly po deseti letech.

1808 – Narodil se Josef Kajetán Tyl, český dramatik a spisovatel († 11. července 1856)

1820 – Narodila se Božena Němcová, česká spisovatelka († 21. ledna 1862)

1882 – Zahájen hromadný proces s jedenatřiceti socialisty; dvacet sedm (mezi nimi i L. Zápotocký, J. B. Pecka, N. Zoula) jich bylo odsouzeno k trestům od 6 týdnů do 18 měsíců. V témže roce proběhl také proces s 51 severočeskými socialisty.

1900 – Narodil se Jacques Prévert, francouzský básník († 11. dubna 1977)

1928 – Narodil se Jiří Císler, český herec († 17. dubna 2004)

Jiří Císler

Jiří Císler se narodil v Českých Budějovicích a tam také prožil své dětství a dospívání. Na přání otce se vyučil číšníkem a vystudoval obchodní akademii.

Už v pubertě ho ale mnohem víc než praktické řemeslo či představa stálého zaměstnání lákalo umění, zejména hudba. Intenzivně se učil hrát na housle a po studiu nastoupil v roce 1947 jako houslista do divadelního orchestru v Českých Budějovicích.

Tam si jeho nadání všiml režisér Miroslav Macháček a Císler začal zpívat v operetách a operách.

Postupně se propracoval i do činoher. Macháček považoval Císlera za mimořádný umělecký talent a postupně ho zasvětil i do tajů divadelní režie. Vedle toho byl Císler využíván i jako skladatel divadelní hudby a písňových textů.

Po Macháčkově odchodu z Českých Budějovic se roku 1960 rozhodl přesídlit do Prahy i Jiří Císler a nastoupil do Divadla na Fidlovačce. Tam se mohl plně věnovat svému nejoblíbenějšímu žánru, muzikálu, ve kterém mohl skloubit lásku k herectví i hudbě zároveň. Zářil tehdy například ve hře Limonádový Joe. Na začátku normalizace ztratil angažmá v Praze a posléze zakotvil k Kladivadle v Ústí nad Labem. V roce 1971 se vrátil do Prahy a těžiště své činnosti postupně přesunul k divadelní režii. V divadle Semafor pracoval v letech 1971-1973 a režíroval tam mj. hry Kytice, Elektrická puma nebo Kdyby tisíc klarinetů. Poté až do roku 1978 režíroval pořady komika Josefa Dvořáka s hudbou Karla Černocha v divadle Ateliér. V roce 1974 režíroval v divadle ABC program Hany Zagorové.

Koncem 70. let hrál Jiří Císler v Činoherním klubu a byl považován v úzkém kruhu divadelních fanoušků a odborníků za významnou osobnost českého divadelnictví. Prošel celkem 9 angažmá, vesměs šlo o malé scény, protože velké kamenné divadlo ho nelákalo. Přes své úspěchy zůstával nicméně širšímu publiku prakticky neznámý. Kromě drobné role estébáka v Kachyňově snímku UCHO ho film ani televize nevyužívaly. Vše se změnilo v roce 1979, kdy nečekaně získal sice vedlejší, nicméně vděčnou roli intrikána Voženílka v televizním seriálu INŽENÝRSKÁ ODYSEA. Postavu měl původně hrát J. Somr, který ale odstoupil a doporučil jako náhradníka právě Císlera. Tomu se podařilo i na malém prostoru strhnout pozornost diváků na sebe a rázem získal mimořádnou popularitu, byť zvláštní, protože jeho Voženílek byl zápornou postavou, se kterou herce mnoho diváků ztotožnilo.

Následujících deset let byl Císler pravidelně obsazován do řady televizních a filmových rolí, které sice až na drobné výjimky v případě televizních her byly vedlejší, nicméně herec měl schopnost díky své energii a nezaměnitelnému přednesu strhávat na sebe větší pozornost, než by mu rozsahem práce náležela. Většinou šlo o tragikomické figurky lidí "malých duší" - intrikány, neschopné byrokraty a snaživé hlupáky. Typickým příkladem byl zakomplexovaný pomaďarštěný Slovák Belányi v Jakubiskově seriálu TISÍCROČNÁ VČELA nebo nadšený příslušník armády spásy v Matějkově snímku ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE.

V televizi se podílel na několika pohádkách jako byl např. ladovský PERNÍKOVÝ DĚDEK, JAK SE PEČE ŠTĚSTÍ nebo DOKTORSKÁ POHÁDKA. Děti si ale Císlerův hlas ztotožňovaly zejména s populárním pořadem STUDIO KAMARÁD, kde namlouval postavičku Harryho Šoumena nebo s televizním seriálem ŠMOULOVÉ, kde daboval čaroděje Gargamela. Svůj hlas propůjčil i Kolomajznovi z pohádky JAK ŠEVCI ZVEDLI VOJNU PRO ČERVENOU SUKNI. Z dabingu pro dospělé stojí za zmínku záskok za zesnulého Františka Filipovského, kde ve filmu JO převzal dabing Louise de Funese.

V soukromí byl prý spíše tichým introvertem, který mnoho času věnoval hraní na housle a skládání hudby. V roce 1986 např. napsal scénickou hudbu a písně ke hře Zítra touhle dobou pro divadlo Večerní Brno. Druhou etapu jeho popularity přinesla 2. polovina 80. let, kdy se stal partnerem Luďka Nekudy v autorském projektu SEŠLOST. Tento cyklus byl nejoriginálnějším a nejvtipnějším zábavným pořadem své doby a několikrát tam zazněly i Císlerovy písně.

V roce 1990 založil v Praze první českou soukromou divadelní společnost nazvanou Hravé divadlo. Po roce však musel projekt ukončit. Jednak neměl zkušenosti se šéfováním souboru v tržních podmínkách, ale začaly se také hlásit první příznaky Alzeheimerovy choroby, která ho v 90. letech postupně vyřazovala z aktivního života a nakonec způsobila smrt. Kvůli této nemoci strávil poslední léta svého života v osamění a zemřel prakticky zapomenut. Jiří Císler byl výrazným tvůrcem, který dělil svůj zájem mezi hudbu a divadlo. Je považován za mistra ironie a sarkasmu. Byl dvakrát ženatý, s první manželkou, sólistkou hudebního divadla v Karlíně Boženou Havlíčkovou-Císlerovou měl dvě děti.

1931 – U duchcovského viaduktu došlo ke střetnutí průvodu nezaměstnaných s četnictvem; výsledkem byli čtyři mrtví a čtyři ranění.

1938Adolf Hitler se stal vrchním velitelem ozbrojených sil v Německu.

1941 – Narodil se Jiří Raška, český skokan na lyžích

1942 – V tajném projevu pro nacistické pohlaváry vyložil R. Heydrich Hitlerův (a svůj) plán na "konečné řešení" české otázky; v tomto smyslu se nesla jeho vystoupení už 2. a 17. října 1941.

1945 – Začala Jaltská konference.

1967 – Při návštěvě generálního tajemníka KSSS L. I. Brežněva a šéfa KGB J. V. Andropova v Praze opětovně zazněl návrh sovětského vedení umístit v československém pohraničí dvě sovětské divize; tento požadavek A. Novotný odmítl.

1969 – Schůzi výkonného výboru ÚV KSČ řídil A. Dubček; byly projednány otázky rozvoje mládežnického a dětského hnutí, postoje současné mladé generace, situace ve Svazu čs. – sovětského přátelství, o umisťování vedoucích pracovníků, uvolněných po lednu 1969, a také informaci o Russellově konferenci ve Stockholmu (konala se 1. 2.).

Sovětská agentura TASS vydala komentář o čs. posrpnové emigraci.

Náčelníci generálního štábu čs. armády a sovětské armády jednali o dislokaci vojsk uvnitř Československa.

1993 – Uskutečnilo se rozdělení československé měny na měny národní, bankovky byly okolkovány; od 8. února začala platit koruna česká (Kč). Výměna byla provedena na všech poštách a v pobočkách České spořitelny. Osoby starší 15 let si mohly vyměnit maximálně 4 tisíce korun, osoby mladší 15 let 1000 korun. Občané mohli také peníze vložit na vkladní knížky nebo nakoupit vkladové listy.

1994 – Na společném zasedání v Praze podepsaly delegace ČR, SR, Maďarska a Polska závěrečnou deklaraci Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA) na dobu pěti let.

Začala vysílat televize Nova.

1997 – Proběhla stávka železničářů vyhlášená jejich odborovým svazem; jednalo se o největší stávku v české novodobé historii, která byla původně plánována na 2 dny. Stávkující si vymohli uzavření dohody s vládou (stávka znamenala ztrátu 1 miliardy korun).

2003 – Rozpadla se Svazová republika Jugoslávie.

2005Ukrajinský parlament schválil kontroverzní opoziční političku Julii Tymošenkovou do funkce předsedkyně vlády.

2008 – Zemřel Otto Lackovič, slovenský herec (* 5 dubna 1927)

Otto LackovičOtto Lackovič se narodil 5. dubna 1927 ve slovenském Hlohovci u Trnavy.

Narodil se do slovenské chudé rodiny, kde žil s babičkou, ovdovělou matkou a starším bratrem. Již od mládí měl velmi rád film a divadlo, které si poprvé vyzkoušel jako ochotník za studií.

Odešel se však učit na strojního zámečníka do Nitry, ale v průběhu Slovenského národního povstání byl těžce raněn a několik týdnů ležel v nemocnici.

Svoji divadelní dráhu započal v baletu a v opeře, kde měl příležitost zaskakovat i v sólových partech.

Později však přes operetního mladokomika přešel natrvalo k činohře.

Působil ve slovenských scénách v Nitře (1945 – 1946), Michalovcích (1946 – 1947), Prešově (1947 – 1952) a také Žilině (1954 – 1955).

Kvůli nabídkám českých filmařů a politickým důvodům odešel 1955 natrvalo do Prahy.

Zde vystupoval v Divadle ABC (1955 – 1962) a od roku 1962 v Městských divadlech pražských, ze kterých odešel už začátkem 90. let na odpočinek. I v penzi vystupoval v Trávníčkově Divadle Skelet a Divadle na Jezerce.

Lackovič často vytvářel různé negativní postavy, blázny či zločince. Svou hřmotnou a snědší postavou inklinoval k postavám nebojácných hrdinů, odvážných mladíků a často také cikánů (které si často ztvárnil i před filmovou kamerou). Později (za svého doživotního pobytu v Praze) postavy obohacoval také svou precizní znalostí rodné slovenštiny. Postavám pacholka Joži („Kozie mlieko“), Marka Antonia („Caesar“), Villona („Balada z hadrů“), Talbota („Sestup Orfeův“), Lóvborka („Heda Gablerová“), Rafaela („Husaři“), a dalším („Hry o lásce a smrti“, „Postarej se o Amálku“, „Veselé paničky windsorské“, „Krvavá svatba“ či „Tovje vdává dcery“) vtisknul svůj vrozený temperament, vášeň i paličatost.

Před filmovou kamerou se poprvé představil jako pacholek Joža Papcún ve Skalově komedii KOZIE MLIEKO (1950), kterého si přenesl z divadelních prken. Častokrát získal příležitost vytvořit větší či hlavní úlohu horníka Maliny (NAD NÁMI SVÍTÁ), cikána a dělníka Gejzy Fabiána (MŮJ PŘÍTEL FABIÁN), družstevníka Jury Žebroně (FRONA), studenta Karla Zacha (STŘÍBRNÝ VÍTR), vojáka Karla Haluzy (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ), mladého bojovníka Ondřeje Johy (JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM), Rudolfa Peciána (VĚTRNÁ HORA), buldozeristy Sejka (BOMBA), dělníka Karla (105% ALIBI), partyzána Ondry (SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN), člena posádky rakety Michala (IKARIE XB 1), hospodáře Jožky Kupce (CESTA HLUBOKÝM LESEM), číšníka Pepiho (VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR), zlatokopa Boba Jacksona (POSLEDNÍ VÝSTŘEL DAVIDA SANDLERA), cikána Horvatha (RADIKÁLNÍ ŘEZ), předsedy Reveše (SESTŘIČKY), cikána Bihatyho (KDO SE BOJÍ, UTÍKÁ), inspektora Skákala (FEŠÁK HUBERT) či opět cikána, prezidenta festivalu „Děti jedné planety“ Deža (TRHALA FIALKY DYNAMITEM).

Mj. vytvářel rozličné malé a epizodní úlohy ve slovenských i českých filmech. Uvedl se v titulech MLADÉ SRDCIA (Šmelko), ČTVERYLKA (voják Miško), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (důstojník na večírku), BUBNY (Mustafa), ADVENT (Jan), MARATÓN (dělovod), „ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU“ (gangster José Antonio), ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ... (vědecký asistent), DÍVKA NA KOŠTĚTI (Ind), BITVA O HEDVIKU (ing. Mareček), KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA (Antoš), PARTA HIC (horník), „JÁ TO TEDY BERU, ŠÉFE!“ (vrchní). V 90. letech svoji hereckou činnost částečně omezil a zahrál si již jen rybáře v pohádce NESMRTELNÁ TETA (1993) a vězně Josefa Loubala v dramatu BUMERANG (1996).

Spolupracoval také s rozhlasem, dabingem („MAYOVKY“, STŘIHORUKÝ EDWARD aj.) a televizí. Hrál v inscenacích (ALMARA, MUŽI JDOU VE TMĚ, HONORÁLNÍ KONZUL, KRÁL ZLODĚJ nebo ZÁLETY KOŇSKÉHO HANDLÍŘE) i seriálech (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, VE ZNAMENÍ MERKURA, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, DNES V JEDNOM DOMĚ, ČERNÁ ZEMĚ, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, RODÁCI, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, BYLO NÁS PĚT, ČETNICKÉ HUMORESKY či NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA PO DVACETI LETECH a ...NOVÉ OSUDY).

Za roli ve hře „Kozie mlieko“ získal cenu na pražské Divadelní žatvě (1950). Jako jeden z mála herců nezískal v době totality žádné ze státních vyznamenání. V 90. letech se stal nositelem Ceny Senior Prix (1996) a za celoživotní mistrovství v dabingu Ceny Františka Filipovského (2005). Otto Lackovič, který jako velký kuřák trpěl ke konci života rakovinou plic, zemřel v pražské nemocnici 4. února 2008 v 80 letech.

Svátky:

Svátek mají Jarmila, Ondřej (Corsini) a Veronika.

Dnes nacházíme v občanském kalendáři velmi hezké jméno Jarmila. Patří k nověji vzniklým a podle významu lze říci, že nositelky tohoto jména "milují bujnost a sílu". Oslavují vše rašící, rostoucí a krásné. Zkrátka slaví jaro a jeho rodivou moc. Jarmila patří mezi nejrozšířenější jména a zásluhu na tom má dozajista Máchův Máj.

V českém církevním kalendáři si dnes připomínáme dalšího z řady Ondřejů. Tentokrát se jmenoval Corsini a narodil se 30. listopadu 1302 ve Florencii. Jeho rodiče patřili k velmi bohatým lidem a odrazilo se to i na jejich synovi. Nutno říci, že negativně. Řadil se totiž ke zlaté mládeži, která po florentských krčmách a hampejzech rozhazovala otcovská jmění. Ondřej prý ve všech nepravostech vynikal a udával svými vylomeninami i směr všem novým nepravostem ve městě. Byl opilcem, karbaníkem a milencem mnoha žen, ve všem k neudolání. Zdálo se, že už hlouběji nemůže ani klesnout a že se již nikdy z bahna nevymaní. A přeci se změnil. V jednom okamžiku zahodil karty, odvrhl lehké děvy i vdané ženy a vylil poslední pohár vína - tolik jej zasáhly slzy jeho zoufalé matky.

Své obrácení myslel vážně, i když to pro něj nebylo vůbec jednoduché. Kolik jenom posměšků si musel vyslechnout od svých bývalých kamarádů, kolik sebezapření jej čekalo, spatřil-li někde kapku alkoholu! Ale vytrval. Věděl totiž, že jediné zaváhání jej vrhne opět zpátky. Stal se dokonce knězem a po nějakém čase se mu podařilo získat i biskupský úřad ve Fiesole. Zde se věnoval svému úřadu, ale také dbal na to, aby mohl pomoci jinochům, kteří žili jako on před mnoha lety. Ve městě obnovil katedrálu a kostel. Aby zlepšil stav zdejších financí, osobně vedl účetnictví a skutečně se mu podařilo peníze nejen udržet, ale i získat nové. Z nich pak podporoval všechny, kteří pomoc potřebovali. Zemřel 6. ledna roku 1374 ve Fiesole a je pochován v kostele S. Maria del Carmine ve Florencii. Co je s podivem, jeho tělo se dodnes nerozpadlo! Roku 1629 byl Ondřej Corsini prohlášen za svatého. Ve Florencii je velmi uctíván od okamžiku, kdy město vyhrálo bitvu u Anghiari. Toto vítězství bylo totiž přisuzováno právě přímluvě Ondřejově. Od té doby se ve Florencii koná vždy druhou neděli v červnu slavné procesí k jeho hrobu. Římský kalendář jej slaví 6. ledna.

Dříve měla v našem kalendáři svátek Veronika. Dnes ji připomíná občanský kalendář 7. února.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze

Autor: Vlastimil Shaana Šantroch | sobota 4.2.2012 11:36 | karma článku: 17.13 | přečteno: 1822x

Další články blogera

Vlastimil Shaana Šantroch

In statu nascendi

Dnešní báseň je jedna z mála těch básní pro lenochy - je psaná ve volném verši. Snad se vám bude líbit i tak. Vaše reakce mě zajímají!

26.4.2017 v 8:04 | Karma článku: 8.80 | Přečteno: 189 | Diskuse

Vlastimil Shaana Šantroch

O vílách a tak

Trocha poezie nikoho nezabije. Ani při odpolední siestě. Tak Vám přináším další dvě ukázky z připravované sbírky.

20.4.2017 v 12:50 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 155 | Diskuse

Vlastimil Shaana Šantroch

Sklizeň

Takový malý poetický povzdech ve formě, která se nazývá stanca - což je osmiverší s formátem ABABABCC.

23.3.2017 v 15:39 | Karma článku: 8.78 | Přečteno: 106 | Diskuse

Vlastimil Shaana Šantroch

Hledání

Budu Vám teď dávat ochutnávky z připravované sbírky Etudy. Tady je první kousek. Přeji Vám dobrou chuť. ;-)

16.2.2017 v 8:33 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 169 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Helena Vlachová

Návrat čarodějnice

Vyprávění čarodějnice, která se právě vrátila ze sletu, a bolí ji celé tělo. Letěla až do Velkých Losin

1.5.2017 v 6:53 | Karma článku: 7.28 | Přečteno: 129 | Diskuse

Milan Radek

Odpověď muslimek na výzvu rakouského presidenta Bellena

Jsou muslimky které doopravdy utíkají z islámskch zemí ne proto aby islám šířily, ale proto že chtějí žít svobodně a po evropsku. A takové Bellenův výrok nadzvedl ze židle. Ony si nepřejí nosit hadry na hlavě na znak méněcenosti

1.5.2017 v 1:53 | Karma článku: 32.37 | Přečteno: 870 | Diskuse

Pavla Kolářová

Ve zkratce

Dlouhé zamilované pohledy, teskné vzdychání, vzrušené bušení srdce, když je poblíž objekt mé touhy... a pak diskrétní zatmívačka... a následuje dlouuuhý něžný polibek. Tak tohle dnes patří asi už jen do romantických telenovel...

30.4.2017 v 12:35 | Karma článku: 10.97 | Přečteno: 179 | Diskuse

Jiří Beránek

Co vlastně ženský chtějí ? Nemůžu na to pořád přijít.

"Máme o ně mít zájem nebo nemáme mít zájem? Máme něco zkoušet nebo nemáme? Chtějí abysme byli dole, abysme byli nahoře, používat šampóny a nepoužívat šampóny? Co vlastně chcete?" ptá se zoufale muž ženy a ta mu odpovídá:

30.4.2017 v 8:12 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 909 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Šéfe, co bude příliš strašlivé, přeskočíme

Tak jako to už od loňska mají študáci právnické fakulty v Oxfordu: pokud se obávají, že by obsah přednášek týkajících se násilných případů mohl být příliš „strašlivý“, jednoduše je mohou přeskočit.

30.4.2017 v 7:35 | Karma článku: 21.33 | Přečteno: 470 | Diskuse
VIP
Počet článků 889 Celková karma 8.83 Průměrná čtenost 1620

Trochu muzikant, trochu komediant, trochu programátor, trochu grafoman, trochu magor... :-)

TOPlist

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.