Johannes Gutenberg, Zdeněk Lev z Rožmitálu nejvyšším purkrabím, generální pardon pro účastníky českého stavovského povstání, obavy Františka II. ze šíření myšlenek Francouzské revoluce, Felix Mendelssohn-Bartholdy, změna soudní organizace v Čechách, jazyk československý státním jazykem, Milan Lasica, americký nálet na Berlín, zatčen Klaus Fuchs, Ondřej Hejma, Sputnik 3a, Buddy Holly, Luna 9, Jásir Arafat vůdcem Organizace pro osvobození Palestiny, Ústavní soud ČSFR, Bohumil Hrabal...
Události:
1468 – Zemřel Johannes Gutenberg, německý kovotepec a vynálezce (* okolo 1400)
1525 – Zdeněk Lev z Rožmitálu byl na sněmu českém opět uveden do funkce nejvyššího purkrabího (úřady byly vráceny i jeho stoupencům, kteří byli propuštěni roku 1522).
1622 – Tzv. generální pardon (vydaný Ferdinandem II. v Innsbrucku) omilostnil účastníky českého stavovského povstání; zveřejněn 7. května.
Statky povstalců však byly zkonfiskovány a rozprodány příslušníkům dvorské strany.
Rozhodování o hmotných trestech se ujaly konfiskační komitéty, jejichž předsedou byl v Čechách Karel z Lichtenštejna. Během půldruhého roku bylo odsouzeno 680 šlechtických rodin, přičemž 166 bylo zabráno veškeré jmění, ostatní přišly o dvě třetiny (45), polovinu (128) nebo třetinu (215) či jiný podíl (126) vlastnictví (v té době bylo v zemi asi 1600 panských a rytířských rodů). Generální pardon znamenal úplnou pohromu pro královská města; až na výjimky (Budějovice, Plzeň) přišla o veškerý obecní majetek (odhad činí 2,5 milionu míšeňských grošů).
1793 – Císař František II. ze strachu před šířením myšlenek Francouzské revoluce zakázal činnost jakýchkoli spolků (i dobročinných, náboženských bratrstev apod.) a "všeliké dílo domácí neb cizí, jež ve světle příznivém líčí události francouzské".
1809 – Narodil se Felix Mendelssohn-Bartholdy, německý hudební skladatel († 4. listopadu 1847)
1880 – Čeští biskupové vydali prohlášení k ministerstvu kultu a vyučování, v němž žádali ústupky katolické církvi v oblasti národního školství. V říšské radě se jednalo o návrzích revize školského zákona (1869) od února 1882 do dubna 1883.
1890 – Ministr justice hrabě F. Schönborn vydal výnosy o změně soudní organizace v Čechách ve smyslu ohraničení soudních okresů podle národnostních hranic; tak se realizoval 6. bod punktací. Nařízení vyvolalo bouři nevole u českých soudců.
1900 – V Praze založen Pražský automobilní klub.
1909 – Bienerthova vláda předložila říšské vládě dvě předlohy týkající se Čech: 1. úpravu jazykových poměrů u soudů a státních úřadů; 2. návrh na vytvoření krajského zřízení s dvaceti krajskými úřady jako mezičlánkem mezi okresy a místodržitelstvím. Čeští radikálové nejrůznější stranické příslušnosti (včetně agrárníků) odpověděli obstrukcí. Bienerth nechal 4. února říšskou radu odročit ("vyřadit").
1926 – Vydáním jazykového nařízení k jazykovému zákonu z 29. února 1920 byl prohlášen "jazyk československý", tj. ve skutečnosti český nebo slovenský, za jazyk státní; menšiny měly právo používat svého jazyka v úředním styku v soudních okresech, kde tvořily alespoň pětinu obyvatel.
1940 – Narodil se Milan Lasica, slovenský herec
1945 – Letectvo USA provedlo nálet na Berlín. Zahynulo 22 000 lidí.
1950 – V Londýně byl zatčen fyzik německého původu Klaus Fuchs, jenž byl poté odsouzen ke 14 letům vězení. Fuchs musel utéct z nacistického Německa, protože byl členem studentské komunistické organizace. Studia dokončil ve Velké Británii; v letech 1943–1946 spolupracoval v USA na vývoji atomové bomby a poté vedl oddělení teoretické fyziky v jedné z nejdůležitějších britských laboratoří pro jaderný výzkum. Informace o výrobě vodíkové bomby, jež posílal do Moskvy, umožnily Sovětskému svazu vyrovnat americký náskok v této oblasti.
1951 – Narodil se Ondřej Hejma, český zpěvák, překladatel a moderátor
1958 – Havaroval Sputnik 3a.
1959 – Zemřel Buddy Holly, americký zpěvák (* 7. září 1936)
1966 – Na Měsíci přistála Luna 9.
1968 – Martin Vaculík v Čs. rozhlase hovoří o nutnosti zveřejňovat informace o jednání předsednictva ÚV KSČ a o personifikaci politiky.
1969 – Jásir Arafat byl jmenován vůdcem Organizace pro osvobození Palestiny.
1970 – Vláda schválila upravené znění „Dohody o výstavbě obytných domů pro příslušníky sovětských vojsk a členy jejich rodin“. Dohodu den nato podepsali O. Rytíř a D. I. Litovcev.
1971 – V Bratislavě byl zahájen několikadenní 10. kongres Mezinárodního svazu studentstva, který zvolil nové vedení a nového předsedu – Dušana Ulčáka (*1937).
1991 – Zahájena série jednání o novém státoprávním uspořádání.
1992 – V Brně zahájil svou činnost Ústavní soud ČSFR; soudce jmenoval prezident V. Havel 31. ledna.
1997 – Zemřel Bohumil Hrabal, český prozaik (* 28. března 1914)
BohumilHrabal rozený Kylián (28. března 1914 Brno – 3. února 1997 Praha) byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století.
Bohumil Hrabal se narodil v Brně-Židenicích (Balbínova ul. 47, pamětní deska) svobodné matce Marii Kyliánové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blehovi, který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn pod jménem Bohumil František Kilián. Do třech let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaře v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (předobraz literární postavy Francina), za kterého se provdala v děkanském chrámu v Polné dne 7. února 1916. 26. prosince téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy, Bohumil, mohl užívat jeho jméno.
25. září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef. Oba rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce. V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka.
Po maturitě na reálce, kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl, studoval Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Vinou uzavření vysokých škol v období okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946. Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, od roku 1949 brigádník v kladenských ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval v libeňských sběrných surovinách jako balič starého papíru. Později pracoval jako kulisák. Nemalou část svého života (1950–1973) prožil v pražské Libni – v ulici Na Hrázi 326/24. Dům byl zbourán, malířka Svatošová v těchto místech (u východu ze stanice metra Palmovka) ovšem vyzdobila stěnu na hrabalovské téma. V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v Kersku u Nymburka na parcele č. 0274 chatu.
Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. V roce 1965 se stal členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. V roce 1973 se přestěhoval ze staré Libně do družstevního bytu v panelovém domě v Kobylisích na sídlišti Sokolniky (Koštálkova, též Jodasova, 1105). Roku 1975 uveřejnil v časopise Tvorba krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury opět umožněno publikovat. Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace, vydávajícím Hrabala samizdatem od roku 1985. Totéž nakladatelství vydalo pod editorským dohledem Václava Kadlece v letech 1991–1997 Sebrané spisy Bohumila Hrabala v 19 svazcích.
V roce 1956 se Hrabal oženil s Eliškou Plevovou (říkal jí Pipsi) na zámečku v Praze – Libni.
Hrabal se znal s Jiřím Kolářem, obdivoval svérázného a předčasně zesnulého malíře, grafika a průmyslového výtvarníka Vladimíra Boudníka a přátelil se s filosofem Egonem Bondym. Hrabalovy knihy byly mnohokráte úspěšně zfilmovány a obdržel také spoustu nakladatelských cen.
Často navštěvoval hospodu U Zlatého tygra (Husova ul.), kde se v roce 1994 setkal s Václavem Havlem a americkým prezidentem Billem Clintonem.
Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky nemocnice na Bulovce, ve které se léčil.
Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Ve stejném hrobě byli pohřbeni také jeho matka "Maryška", nevlastní otec "Francin", strýc "Pepin", žena "Pipsi" a bratr "Slávek". Byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.
Svátky:
Svátek mají Blažej a Ansgar/Oskar.
Dnes se shodují po dlouhé době oba kalendáře na tom, že má svátek Blažej. Toto jméno přejal náš jazyk z latiny. Snad má původ v řeckém slově bléché, což znamená "bleptavý, breptavý, neobratný", dokonce i "tupý". Existuje však ještě jeden výraz, který by mohl u počátků tohoto jména figurovat. Je jím též řecké slovo, které tentokrát zní blasios. Jeho překlad také není bůhvíjaký, neboť oznamuje, že jeho nositel "trpí na zápal kloubů".
Přes tyto nelichotivosti je však třeba říci, že Blažej je velice oblíbeným patronem. Pod ochranu se k němu utíkají lékaři, obchodníci s vlnou, obuvníci, krejčí, sádraři, tkalci, koželuhové, pekaři, zedníci, kloboučníci a hudebníci. Navíc bdí nad domácími zvířaty, zvláště nad koni. Lidé jej volají o pomoc, když je bolí v krku či mají kašel, nemocný měchýř, krvácejí nebo mají koliku a velké bolesti zubů. Zkrátka modlí se k němu každý, kdo má nějakou patálii, a tak patří Blažej ke čtrnácti pomocníkům v nouzi.
O jeho životě toho však mnoho nevíme, neboť legendy již dokonale zastřely i poslední zbytky kdysi pravdivého jádra. Přesto můžeme říci, že byl křesťanským biskupem v Sebaste (dnes Turecko) a žil v době císaře Diocletiana, což nebylo žádné velké terno. Tento římský císař proslul jako fanatický pronásledovatel křesťanů, a tak se Blažej brzy dostal do jednoho z císařských vězení. Zde byl strašlivě ztýrán a nakonec vykonal kat svou smutnou povinnost. Obliba mučedníka Blažeje si v krátké době získala výraznou tradici. Jak již bylo řečeno, pojí se k jeho osobě četné patronáty. Své výjimečné postavení má však jeho ochrana při krčních bolestech. To souvisí s příhodou, podle které zachránil Blažej ve vězení chlapce, kterému zaskočila v krku kost. Ve východní církvi je tato patronace připomínána již od 6. století. Asi od 16. století existuje tradice blažejského požehnání. Při něm drží kněz pod bradou věřícího dvě posvěcené svíčky ve tvaru svatoondřejského kříže (X). Tuto skutečnost jenom zvýrazňuje fakt, že již od 12. století existuje modlitba ke svatému Blažeji, která měla odstraňovat otok krku. Nás může těšit, že Blažej byl také dobrým patronem počasí. Jeho svátek totiž přináší utišení větru a zmírňuje i všechny škody způsobené případnou bouří z předešlého dne.
Dnes má v českém kalendáři také svátek Oskar neboli Ansgar. Jedná se o velice staré, snad staroislandské jméno, znamenající "boží kopí".
Dalo by se říci, že jím přeneseně byl i patron tohoto jména Ansgar, který se stal v 9. století arcibiskupem spojených diecézí Hamburk a Brémy a je nazýván "apoštolem severu". Současně byl i průkopníkem křesťanství ve Švédsku a Dánsku, kde založil plno klášterů. Narodil se kolem roku 801 v Corbie (Francie) a zemřel 3. února 865 v Brémách.
Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze
