Vzpomínáček - 1. února - Buster Keaton

Vystoupení Matyáše proti Rudolfu II., třetí protireformační dekret, Marie Majerová, Clark Gable, vzpoura námořníků v Kotoru, Československé vojsko na Rusi, odmítnutí loajality k ČSR, Monte Casino, generální synoda, Josef Lux, Friedrich Paulus, Buster Keaton, zájmová organizace rolníků, 1. únor 1969, první transplantace jater v Československu, zrušení StB, omezená amnestie, dohoda o přidružení ČR k Evropské unii, GMDSS, havárie amerického raketoplánu Columbia, Facebook, Ivo Svoboda a Barbora Snopková...

Události:

1608 – Otevřené vystoupení arciknížete Matyáše proti císaři Rudolfu II. (staršímu bratrovi); Matyáš svolal do Prešpurku uherský sněm, na nějž přizval i rakouské stavy. Došlo zde k uzavření uhersko-rakouského stavovského spolku (tzv. konfederace), který zmocnil Matyáše, aby hájil platnost mírových smluv z roku 1606.

1650 – Vydán třetí protireformační dekret; následkem jeho opatření docházelo k útěkům poddaných z gruntů za hranice a k bouřím proti násilí při vojenských exekucích. Proto si vrchnosti vymohly ve Vídni, aby provádění těchto dekretů bylo zastaveno (27. března 1650).

Místodržícím se nařizovalo, aby předkládali nejprve své rozhodnutí v náboženských věcech vídeňské vládě ke schválení; po tomto rozhodnutí Ferdinanda III. (uplatnil se vliv jezuitů) byl lid obracen ke katolictví spíše duchovními prostředky.

1658 – Leopold I. se vydal do Frankfurtu, kde se konala 1. srpna t. r. jeho císařská korunovace.

1861 – Americká občanská válka – Texas se oddělil od Spojených států.

1864 – Spojená vojska rakouská a pruská překročila hranice Šlesvicka-Holštýnska a zahájila válku proti Dánsku; brzy se ukázala vojenská převaha spojenců.

1870 – V Předlitavsku nastoupila vláda v čele s prof. L. Hasnerem.

1882 – Narodila se Marie Majerová, česká spisovatelka († 16. ledna 1967)

1901 – Narodil se Clark Gable, americký filmový herec († 16. listopadu 1960)

1918 – Na lodích 5. divize kotvících v jadranském Kotoru vypukla vzpoura námořníků; ti se zmocnili na 40 lodí a internovali důstojníky. Žádali uzavření míru a zlepšení svých podmínek. Vzpoura měla živelný průběh a již 3. února byla potlačena; z 6 tisíc zapojených námořníků bylo 700 souzeno, čtyři vůdci byli popraveni (mezi nimi i přerovský rodák F. Raš).

1919 – Armádním rozkazem ministra vojenství M. R. Štefánika vydaném za jeho pobytu v Čeljabinsku byl Československý armádní sbor v Rusku přejmenován na Československé vojsko na Rusi; velitelem byl jmenován J. Syrový, náčelníkem štábu B. Všetička.

1929 – Jmenována nová vláda agrárníka F. Udržala (tzv. občanské koalice).

1931 – Narodil se Boris Jelcin, první prezident ruské federace († 23. dubna 2007)

1933 – Předseda DNSAP R. Jung přednesl v poslanecké sněmovně prohlášení, v němž odmítl loajalitu k ČSR, vyslovil se pro celní a hospodářskou jednotu s Německem a uvítal uchopení moci v Německu nacisty.

1944 – Byl proveden první útok americké 5. armády na Monte Casino.

1951 – Československá církev uspořádala generální synodu, která sice schválila dosavadní linii činnosti církve, zároveň však potvrdila rozpory mezi vedením a většinou duchovních a činovníky; tato církev ztrácela na přitažlivosti.

1956 – Narodil se Josef Lux, český politik z KDU-ČSL († 21. listopadu 1999)

1957 – Zemřel Friedrich Paulus, německý generál a pozdější polní maršál(* 23. září 1890).

1965 – Narodil se Brandon Bruce Lee, americký herec († 31. březen 1993)

1966 – Zemřel Buster Keaton, americký filmový komik, scenárista a režisér (* 4. října 1895)

"Moje tvář byla po léta značkou, která se ve filmovém a divadelním světě vyplatila," řekl kdysi o sobě Buster Keaton, hvězda němých grotesek, klaun s pohyblivým tělem a nehybnou kamennou tváří, pro níž byl přezdívaný Frigo.

Z výsluní slávy dopadl až na samé dno. Ale život ho přesto nezlomil.

Vlastním jménem Joseph Fracis Keaton, narodil se 4.10. 1895 v Pickway ve státě Kansas.

Zajímavé je, že krátce na to byla Pickway smetena větrnou smrští. Chlapce na Bustera překřtil sám velký kouzelník Houdini, který vystupoval s jeho rodiči.

Jednou malý Joseph upadl na schodech a rozplakal se. Houdini ho zvedl a poznamenal: "No, tohle je nějaký buster."

Slovo buster v angličtině znamená křikloun nebo taky nezmar. A takové jméno už chlapci zůstalo. Ve třech letech začal Buster s rodiči vystupovat ve vaudevillu v jejich show Tři Keatonovi.

Tatínek Joseph s ním vytíral podlahu, házel s ním do orchestru, do kulis i po scéně, zkrátka předváděli ho coby 'lidské koště'. Byla to sice tvrdá škola, ale z chlapce vyrůstal nesmírně ohebný akrobat. Lidé se divili jak je možné, že to dítě nepláče, jenže když Buster viděl, jak se obecenstvo napjaté a tají dech, rány skutečně necítil. Navíc ho otec naučil skvěle padat. Brzy také pochopil, že když se usměje, diváci se už nebaví jako dřív. A tak se stále tvářil vážně a ten nehybný obličej mu už v hereckém světě zůstal napořád. Při kočovném životě však nemohl chodit do školy, a tak ho maminka Myra naučila aspoň číst, psát a počítat. V jednom městě jej přece jen do školy poslali, ale pro Bustera to bylo pouze další divadlo. Poté, co z přízemí vyskočil z okna, ho učitelka poslala domů se vzkazem: "Už nikdy neposílejte tohoto chlapce do naší školy."

V dětství vystupoval se svými rodiči, ale později, v roce 1917, jeho život změnilo setkání s komikem Roscoe 'Fatty' Arbucklem. Herec natáčel v produkci Joea Schencka vlastní krátké grotesky a přizval Bustera ke spolupráci. V té době se filmové produkci v Hollywoodu dařilo, a talentovaný pohledný mladík brzy dostal příležitost režírovat vlastní filmy. Podle smlouvy, kterou uzavřel se společností MGM se však na veřejnosti nesměl nikdy usmát, a tak se prý smál tajně. V roce 1921 se oženil s herečkou Natalií Talmadgeovou. V letech 1923 - 1927 vzniklo deset jeho nejlepších celovečerních grotesek, mezi nimi i filmy FRIGO, OBĚŤ KREVNÍ MSTY (Our Hospitality, 1923), FRIGO JAKO SHERLOCK HOLMES (Sherlock Jr., 1924), FRIGO JAKO MOŘEPLAVEC (The Navigator, 1924), FRIGO A KRÁVA (Go West, 1925) nebo FRIGO NA MAŠINĚ (The General, 1927).

Busterova žena Natalie Talmadgeová byla neúspěšná mladá herečka a jejich manželství se už dlouho rozpadalo. Obvinila ho, že chce unést jejich dva syny, když je chtěl vzít na dovolenou do San Diega, a zakázala mu se s nimi vídat. Tak Frigo propadl alkoholu, navíc od začátku zvukové éry jeho obliba poněkud klesla a filmy už nedosahovaly takové úrovně jako dřív. Jednoho rána za ním přišla Natalie v doprovodu advokáta a strčila mu do ruky žádost o rozvod. V kocovině papíry podepsal a tím se sám připravil o všechno. O dům, auta i konto v bance. Natalie pak nechala změni příjmení synů z Keatonových na její a zakázala Busterovi se s dětmi stýkat. Herec tím byl příliš zraněn, ale kočovný život s rodiči ho naučil nezvykat si na přepych. Koupil si tedy obytný karavan a přestěhoval do něj vše, co mu zbylo.

Následující léta byla nejhorším obdobím v jeho životě. Denně vypil láhev whisky, neměl peníze, na natáčení chodil opilý. Šéf MGM Louis B. Mayer mu dal výpověď. Buster se z alkoholismu zkoušel dvakrát neúspěšně léčit. Navíc se ocitl bez práce. Ale hrdost mu nedovolila, aby si půjčoval peníze nebo aby požadoval zaplacení dávných dluhů.

Když Keaton dostal roli scénáristy, nastaly lepší časy. Vymýšlel gagy pro bratry Marxovy nebo Clarka Gablea. Také se oženil, s podstatně mladší tanečnicí Eleonorou Norrisovou a jednou do roka spolu vystupovali v pařížském Cirkusu Medrano. Buster se už pomalu vzdal naděje, že by se ještě někdy objevil na stříbrném plátně, ale šanci mu dala televize. Vytvořil několikadílnou Show Bustera Keatona a účinkoval i ve slavné Show Eda Sullivana. V roce 1950 dostal malou roli ve Wilderově SUNSET BOULEVARDU a také Charlie Chaplin ho obsadil do svého filmu SVĚTLA RAMP (Limelight, 1952), v němž Keaton hrál téměř slepého pianistu. V roce 1960 vydal vlastní autobiografii s názvem "Můj nádherný svět grotesky".

Začátkem 60. let mladí diváci znovu objevili kouzlo starých Keatonových filmů. Frigo, ohebná postavička s melancholickým obličejem, se stala legendou. Buster Keaton zemřel 1.2. 1966. Jedno je však jisté - vedle Charlieho Chaplina a Harolda Lloyda se stal nejslavnějším komikem všech dob.

1968 – Na VII. sjezdu JZD bylo rozhodnuto o vytvoření zájmové organizace rolníků; její přípravu a zrod provázelo množství problémů.

1969 – Čs. televize vysílala projev předsedy české vlády St. Rázla „Základním cílem vlády je blaho občana a rodiny“.

Ve Stockholmu uspořádala Mírová nadace B. Russella konferenci o Československu s výzvou k podpoře okupované země. Na konferenci vystoupili Ota Šik a Josef Pokštefl, kteří v té době žili v exilu.

V Drážďanech došlo k setkání funkcionářů mládežnických organizací armád Varšavské smlouvy, aby si vyměnili zkušenosti „o třídní a internacionální výchově“ mladých vojáků, poddůstojníků a důstojníků.

1983 – V brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie byla provedena první transplantace jater v Československu.

1990 – Rozkazem ministra vnitra ČSSR byla zrušena Státní bezpečnost.

1993 – Prezident V. Havel vyhlásil amnestii; byla značně omezená a týkala se zejména nedbalostních trestných činů. Na svobodu se vrátilo asi 130 osob z celkového počtu 14 153 odsouzených a obviněných.

1995 – Vstoupila v platnost Evropská dohoda o přidružení ČR k Evropské unii.

1999 – Do plného provozu byl nasazen GMDSS (Global Maritime Distress and Safety System) - globální námořní tísňový a bezpečnostní systém. Signál SOS se stal historií.

2003 – Při sestupu do atmosféry došlo k havárii amerického raketoplánu Columbia, při němž zahynulo všech sedm členů posádky.

2004 – Byla založena sociální síť Facebook.

2005 – Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze a odsoudil bývalého ministra financí Iva Svobodu (ČSSD) a jeho poradkyni Barboru Snopkovou k pěti letům odnětí svobody. Oba byli obviněni v souvislosti s krachem mělnické firmy Liberta. Podle soudu se dopustili podvodu a zvýhodňování věřitele, Snopková také porušování povinnosti v řízení o konkurzu.

Svátky:

Svátek mají Hynek a Pionius.

Dnes má v našem občanském kalendáři svátek Hynek. Toto jméno vzniklo počeštěním německého jména Heinrich (Jindřich), což znamená "vládce domu". Omylem bývá Hynek ztotožňován s Ignácem.

U nás je bezesporu nejvíce proslavil zakladatel moderní české poezie a nejvýznamnější představitel českého romantismu Karel Hynek Mácha. Narodil se v rodině mlynářského pomocníka v Praze na Újezdě. Jeho otci se příliš nedařilo, přesto Mácha vystudoval gymnázium a potom nastoupil na filozofii. V té době měl za sebou několik německých básnických pokusů. Když začal navštěvovat české přednášky Josefa Jungmanna, začal psát také v rodné řeči. První báseň Svatý Ivan (1831) vydal v Krameriově Večerním vyražení. Mezitím přestoupil na právnickou fakultu a zapojil se aktivně do společenského života. Psal básně, recitoval je a také hrál divadlo. Tam také potkal svou lásku, dceru pražského knihaře Eleonoru (Lori) Šomkovou. V té době také mnoho četl a cestoval. Rád navštěvoval staré hrady, zámky a zříceniny, prodíral se divokou přírodou. Prošel dvakrát Krkonoše a podnikl i cestu pěšky Alpami a severní Itálií. V roce 1836 se mu podařilo dokončit studium práv a získal místo advokátního praktikanta v Litoměřicích. Krátce předtím vydal vlastním nákladem svůj Máj. Dílo však zůstalo nepochopeno a břitce je odsoudil jak Tyl, tak Chmelenský. Domnívali se totiž, že podobné práce ohrožují zdravý vývoj národní společnosti. Toto dílo pochopila až následující generace Nerudova, která se k Máchovi přihlásila svým almanachem Máj. Leč Mácha se žádného významného úspěchu nedožil. Krátce před svou svatbou promokl při hašení požáru a na následky onemocnění zemřel právě v den plánovaného sňatku. Bylo mu 26 let.

V českém církevním kalendáři bychom dnes nalezli méně obvyklé jméno Pionius. Jmenoval se tak jeden velmi učený kněz, jenž žil počátkem 3. století. Patřil k tehdejším vzdělancům, mnoho věděl a znal, a poněvadž i hodně cestoval, dokázal si udělat o všem vlastní úsudek. Proto neměl rád hlupáky a demagogy, což často splývá. Protože patřil mezi křesťany, nežilo se mu zrovna nejklidněji. V roce 250 spolu se svými přáteli Sabinou a Asklépiadem uctil veřejně smrt křesťanského mučedníka Polykarpa. To se však nelíbilo mocným, a tak se dostali všichni tři do vězení. Nejprve jim jejich věznitelé nabídli svou víru. Pionius to však odmítl. Na veřejném přelíčení vysvětlil, proč se nemůže stát pohanem, je-li už jednou křesťanem. Účinek jeho slov byl okamžitý, ke křesťanství se hned přidali další stoupenci, a soud byl proto raději ukončen. I při dalších výsleších se prý kněz neohroženě bránil a obhajoval svou víru, ale smrti nakonec stejně neušel. Prokonzul ztratil trpělivost a odsoudil jej k smrti upálením. A tak zemřel Pionius jako mnozí před ním i po něm za svou víru a přesvědčení.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze