1440 – Obě hlavní politická seskupení v zemi ("polská a habsburská" strana) se dohodly v tzv. mírném listě na rozdělení moci a zároveň na způsobu nové volby krále; ta byla svěřena sboru 46 volitelů (18 pánů, 14 rytířů, 14 měšťanů). Mírný list upravoval také otázku Rokycanova arcibiskupství, dodržování kompaktát a jihlavských Zikmundových zápisů. Úřad zemských desek byl až do volby příštího panovníka uzavřen. Vládu v zemi si rozdělily jednotlivé šlechtické a mocenské skupiny prostřednictvím tzv. landfrýdů (či sněmíků), tj. krajských politických svazků pánů, rytířů a královských měst (sdružovaly jak kališníky, tak i katolíky). Sjezdy landfrýdů v čele s hejtmanem nahrazovaly ústřední zemskou vládu. Mírný list byl do značné míry úspěchem Ptáčkovy strany.
1860 – Narodil se Anton Pavlovič Čechov, ruský spisovatel († 15. července 1904)
1866 – Narodil se Romain Rolland, francouzský spisovatel, nositel Nobelovy cena za literaturu († 30. prosince 1944)
1886 – Karl Benz získal patent na první benzínem poháněný automobil.
1888 – Na počátku jarního zasedání říšské rady oznámilo sedm českých poslanců (z toho čtyři vyloučení z Českého klubu) vytvoření Klubu neodvislých českých poslanců v čele s J. Grégrem a J. Heroldem. Staročesko-mladočeské boje zatlačily do pozadí původní "filologické a teoretické" otázky. Skupina začala být nazývána "realisty".
1901 – Zemřel Julius Zeyer, český spisovatel (* 26. dubna 1841)
1917 – Ruská vláda schválila utvoření Československé národní rady na Rusi v čele s J. Dürichem. Vznikl tak separatistický orgán nezávislý na pařížské Československé národní radě. M. R. Štefánik, který v té době pobýval v Rusku, Düricha vyloučil z pařížské rady. Rada fakticky nezahájila vlastní činnost, neboť mezitím vypukla únorová revoluce v Rusku; v dubnu 1917 nová ruská vláda Dürichovu radu zrušila.
1933 – Narodil se Stanislav Tříska, český herec († 23. října 1996)
Stanislav Tříska pocházel z Plzně, kde se vyučil brašnářem, od mládí jej to ale táhlo k divadlu. Bez sebemenší herecké průpravy nastoupil do Západočeského divadla v Chebu, kde v 60. letech sehrál řadu komických rolí a získal zde značnou, byť lokálně omezenou popularitu.
V roce 1967 přešel do Divadla pracujících ve Zlíně, kde pak působil až do roku 1996 (scéna byla v roce 1990 přejmenována na Městské divadlo a Tříska se zde stal uměleckým šéfem).
Také ve zlínském divadle vynikal v komediích (Švejk, Pokoušení, Komik, Konec masopustu); ačkoli do Zlína přišel až ve zralém věku, s tímto městem se zcela sžil a považoval se za moravského patriota. Po smrti manželky zatoužil po změně prostředí a načas se přestěhoval do Prahy, ale netrvalo dlouho a vrátil se zpět do Zlína. Za své působení na divadelních scénách obdržel Cenu J. K. Tyla.
Pro televizi a film začal Tříska točit v 60. letech, vytvářel vesměs svérázné postavy ve vedlejších až epizodních úlohách, poprvé se objevil v povídkovém filmu STRAKATÍ ANDĚLÉ (1964), později hrál v řadě pohádek a filmů pro děti, vidět jej ale bylo možné také v některých dramatických kusech, jako např. SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986) nebo seriálu VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1985). Právě při natáčení tohoto seriálu se seznámil s Helenou Růžičkovou, která si pak na něj vzpomněla při obsazování rolí do Troškovy komedie SLUNCE, SENO, JAHODY (1984). V padesáti letech se tak Tříska dostal ke své životní roli Škopka, která jej proslavuje dodnes. Tuto postavu hrál pochopitelně také v pokračováních SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1989) a SLUNCE, SENO, EROTIKA (1991). V návaznosti na to přibylo také hereckých příležitostí a Tříska se v 90. letech objevoval kamerou podstatně častěji než dříve. Celkový počet jeho filmových a televizních rolí je kolem 100. Jeho poslední úlohou byla postava Hrstky v seriálu ZDIVOČELÁ ZEMĚ (1997), jehož uvedení se však již nedožil – Stanislav Tříska zemřel náhle přímo v šatně Národního divadla 23. října 1996 ve věku 63 let. S manželkou Zdeňkou, rozenou Hrdou, měl syna a dceru.
1947 – Narodil se Marián Varga, slovenský hudebník
1952 – Narodila se Valérie Čižmárová, česká zpěvačka slovenského původu († 7. března 2005)
Valérie Čižmárová patřila k výrazným osobnostem ze Slovenska, které v 70. letech obohatily českou populární hudbu, dodnes je známá svým největším hitem Léta letí z roku 1971.
Narodila se v Michalovcích na východním Slovensku, od dětství se věnovala tanci a zpěvu, první větší úspěch byl spojen s pěveckou soutěží v Košicích.
V roce 1968 zvítězila v soutěži Talent v České Třebové, v podobně koncipovaném soutěžním klání pak zaujala v Jihlavě (tady ji také poprvé zachytila televizní kamera) a první nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Oslovila ji především ta z legendárního divadla Rokoko, kam nastoupila a převzala zpívané party po Heleně Vondráčkové, která v té době tuto scénu opustila spolu s Martou Kubišovou a Václavem Neckářem, aby založili vlastní skupinu Golden Kids.
Jméno Valérie Čižmárové zůstává v povědomí veřejnosti především s jejím největším hitem Léta letí (1971); podnět k jeho natočení dal ředitel Rokoka Darek Vostřel, který v Čižmárové viděl slibný pěvecký potenciál a chtěl ji zviditelnit výrazným šlágrem (píseň Léta letí je českou verzí zahraničního hitu Looky Looky). Po uzavření divadla Rokoko vytvořila Valérie Čižmárová vlastní hudební skupinu, s níž uspořádala úspěšné turné v SRN, v roce 1974 pak přijala angažmá v Semaforu, kde setrvala více než čtvrtstoletí (do roku 2000).
Hlas Valérie Čižmárové dobře znají i diváci českých filmů, zpívala v dodnes populárních veselohrách HOLKY Z PORCELÁNU (1974) nebo JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA (1974), v menších rolích se objevila i před kamerou. V úloze zpěvačky to bylo ve filmu JÁ TO TEDY, BERU ŠÉFE (1978), později hrála paní Lili v dramatu SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986). Mezitím se s ní setkávali diváci především v rámci televizních záznamů představení ze Semaforu.
Pěveckou dráhu Valérie Čižmárové důstojným způsobem zmapovalo výběrové CD Léta letí z roku 2002, které mimo jiné připomnělo i její zájem o rock nebo jazz, zpěvačka sama mezitím i po odchodu ze Semaforu pokračovala v jevištních aktivitách, spolupracovala například s Helenou Růžičkovou. Navázala také na někdejší spolupráci se Semaforem a vystupovala na jevišti Divadla Jiřího Grossmanna. Zdravotní komplikace donutily zpěvačku postupně omezovat umělecké aktivity. Valérie Čižmárová zemřela následkem nádorového onemocnění 7. března 2005 v Praze ve věku 53 let.
1965 – Narodil se Dominik Hašek, český hokejový brankář
1968 – Deník Práce má článek Milana Hübla, který píše o společenství Čechů a Slováků a vyzývá k oživení „Ducha Košického vládního programu“ z května 1945.
1969 – Proběhla ustavující schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění; předsedou Sněmovny lidu byl zvolen J. Smrkovský, předsedou Sněmovny národů D. Hanes a v čele Federálního shromáždění stanul P. Colotka. Ministerstvo vnitra schválilo statut Českého svazu vědeckých pracovníků, v jehož čele byl akademik Otto Wichterle.
Federální výbor pro tisk a informace na základě usnesení vlády a předsednictva ÚV KSČ rozhodl o okamžitých opatřeních. Zakázal vystupování na televizní obrazovce L. Danešovi, K. Kynclovi (přešel z Čs. rozhlasu do Čs. televize v listopadu 1968), K. Moučkové, V. Škutinovi a dalším osobnostem roku 1968.
Redakcím tisku, rozhlasu a televize byl sdělen požadavek nezveřejňovat žádné informace o protestech proti kádrovým změnám. Dosavadní vládní zmocněnec pro rozhlas Odon Závodský byl jmenován ústředním ředitelem Čs. rozhlasu.
Z Československa byli vypovězeni Sam Zelman (USA), Harmut Kunze (NSR), Alain Debos (Francie) a L. B. Appleton (Velká Británie), kteří v Praze natáčeli společný dokumentární film o událostech bez souhlasu čs. úřadů.
Římská federace Italské socialistické strany uspořádala manifestaci solidarity, aby vyjádřila účast na smutku čs. lidu a úctu k ušlechtilosti národa a jeho současných vůdců.
1970 – V Praze byl zatčen Jiří Lederer a obviněn z poškozování státu světové socialistické soustavy – příčinou byly zejména jeho články o Polsku, uveřejňované v čs. tisku od poloviny roku 1968 do léta 1969.
1971 – Narodil se Pavel Liška, český herec
1979 – Vstoupila v platnost nová úprava pracovní doby, zavedená rozhodnutím federální vlády vzhledem k energetické situaci; úprava se týkala rozložení nástupu lidí do pracovního procesu.
1996 – Prezident Jacques Chirac vyhlásil „definitivní konec“ francouzským nukleárním testům.
1999 – ČR obdržela oficiální pozvání k přistoupení k Severoatlantické alianci.
2001 – Tisíce studentů protestovalo v Indonésii u parlamentu a dožadovalo se demise prezidenta Abdurrahman Wahida za korupční skandál.
Svátky:
Svátek mají Zdislava a Sulpicius.
Zdislava, jíž je věnován dnešní den v českém občanském kalendáři, má již po staletí tradiční svátek 30. května. Toto jméno je slovanského původu a má ještě tvar Zdeslava. Význam slova je "zde slavná" a jeho nejznámější nositelka takovou skutečně byla či, lépe řečeno, stále je.
Zdislava, o které mluvíme, se narodila v rodině pana Přibyslava z Křižanova a Sibyly ze Sicílie. Její otec byl královským purkrabím na hradech v Brně a Veveří u Brna. Zdislava měla ještě několik sourozenců a prožila s nimi velice hezké dětství. Když přišla do těch pravých let, provdala se za šlechtice Havla Markvartice do severních Čech na hrad Lemberk. Manželé spolu měli čtyři děti: Havla, Markétu, Jaroslava a Zdislavu. Její manžel dosáhl brzy vysokého postavení a ve službách krále Václava I. kolonizoval severní Čechy. Spolu se svou manželkou založil kláštery v Jablonném a v Turnově. Usídlil se zde kazatelský řád sv. Dominika, který paní Zdislava velice podporovala. Měla mezi dominikány plno přátel, s nimiž se starala o nemocné a chudé, vedle toho pečovala i o svou rodinu. Vyčerpána mnohými starostmi a mateřskou péčí o velkou rodinu všech pocestných, chudých, nemocných a postižených zesnula velice mladá v roce 1252. Tělo bylo uloženo do hrobky dominikánského kláštera sv. Vavřince v Jablonném.
Lidé ji ctili již za jejího života. Její staletý kult potvrdil v roce 1907 papež Pius X. a zařadil ji mezi blahoslavené. Ke svatořečení došlo 21. května roku 1995 v Olomouci. Památku na Zdislavu šířili především členové šlechtického rodu Berků z Dubé, kteří postavili nad jejím hrobem v Jablonném překrásný barokní chrám zasvěcený sv. Vavřinci. O její svatořečení se pak nejvíce zasloužil litoměřický biskup a později kardinál Štěpán Trochta, který roku 1949 zahájil diecézní kanonizační proces. Nesmíme však zapomenout ani na historika Zdeňka Kalistu, který o Zdislavě napsal vědecké studie a očistil její osobnost od barokních nánosů a nepravd. Stejně tak přínosná byla i práce P. Ambrože Svatoše. Paní Zdislava vstoupila i do české beletristické tvorby a poezie. Jakub Deml ji oslavil Písní na blahoslavenou Zdislavu a literárním skvostem se stalo Durychovo Světlo v tmách. V 70. letech 20. století vyšel román Aleny Vrbové V erbu lvice, podle kterého vznikl také úspěšný film.
Zdislava je dnes uctívána jako patronka rodin, kongregace sester dominikánek, ale také litoměřické diecéze a českého národa.
V českém církevním kalendáři má dnes svátek Sulpicius. Celým jménem se jmenoval Sulpicius Severusa byl raně středověkým historikem a spisovatelem. Narodil se poblíž Toulouse ve Francii a byl žákem a přítelem Martina z Toursu. Většinu života žil v ústraní a psal. Významné jsou především jeho Posvátné dějiny, zachycující události až do roku 300 po Kristu, filozofické Dialogy a v neposlední řadě životopis sv. Martina. Sulpicius Severus zemřel roku 420.
Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze