Vzpomínáček - 28. ledna - Adina Mandlová a Alan Alda

Spytihněv II., český sněm v Praze, Adina Mandlová, Národní rada obcí československých, Masarykova univerzita v Brně, Ladislav Mňačko, kongres sociálně demokratických stran v ČSR, Ema Destinnová, Alan Alda, Česko-slovenská národní rada v Paříži, konec obležení Leningradu, zatčen farář Josef Toufar, Nicolas Sarkozy, 28. leden 1969, další čistky v ÚV KSČ, Antonín Novotný, Anticharta, Elijah Wood, havárie raketoplánu Challenger, řetězová stávka pedagogů, Astrid Lindgrenová, Karel Svoboda...

Události:

1061 – Ve věku třiceti let zemřel kníže Spytihněv II. (zanechal po sobě jediného syna Fridricha - Svatobora); novým knížetem se stal jeho mladší bratr Vratislav II. [1061-1092].

1609 – Zahájen český sněm v Praze, který předložil císaři Rudolfovi ke schválení Českou konfesi z roku 1575.

Radikální katolická skupina v čele s kancléřem Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic, Vilémem Slavatou z Chlumu a Jaroslavem Bořitou z Martinic (posilovaná nunciem Cae¨tanem) odmítala přijmout ústupek v otázce náboženské svobody, a dokonce požadovala umlčet nekatolický odboj vojensky. Sněm byl 1. dubna rozpuštěn.

1910 – Narodila se Adina Mandlová, česká herečka († 16. června 1991)

Dlouhý život plný tragédií, úspěchů i zklamání; osudových zvratů, které by vydaly na několik lidských příběhů, takový byl život nejzářivější hvězdy českého filmu - Adiny Mandlové.

Směry, kterými se ubíral její život se neustále měnily. Započal v rodině s dobrým společenským postavením, ale po smrti otce jej vystřídala bída.

Čas po vyloučení ze školy Mandlová nazývala prvním obdobím flámování a chátrání.

Partner její matky jí pak hradil studia v Paříži, odkud ovšem byla také vyloučena a tak začala pracovat jako jeho sekretářka v Mladé Boleslavi.

Na tenise získala kontakty, které ji dovedly k první roli (nazvala ji „ne víc než štěk před kamerou“) ve filmu DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE! (1932)

Následovalo seznámení s Haasem, jehož se stala hospodyní, milenkou, sekretářkou i hereckou partnerkou.

V této éře 1933 - 1937 spolu natočili nejtypičtější veselohry jako ŽIVOT JE PES (1933), MAZLÍČEK (1934), AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935) atd.

Až do roku 1937 to skutečně nebyly žádné jiné filmy s jinými hvězdami, protože Haas si nepřál, aby spolupracovala s „konkurencí“. Po rozchodu s Haasem, který před válkou emigroval do USA se však dostala i k pletkám s „konkurencí“ jako byl Oldřich Nový a vznikly dnes již klasické filmy jako KRISTIÁN (1939), KOUZELNÝ DŮM (1939), PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA (1940), PACIENTKA DOKTORA HEGLA (1940) atd. O jejím projevu tehdejší kritika psala, že cynismus Mandlové je zvnitřněný a opravdový, a chvílemi by měl být jen maskou opravdového citu, kdežto u ní se stal její skutečnou tváří. Toto nazývali psychologickou chybou v jejím výkonu.

Během tohoto úspěchu točila i jedenáct filmů ročně a provdala se za výtvarníka Zdeňka Tůmu, který však brzy spáchal sebevraždu. Za války se však kolem ní již začaly objevovat první pomluvy a fámy, v divadle tedy přišla o práci a v roce 1945 natočila poslední film SOBOTA. Po revoluci byla okamžitě zatčena, nějaký čas vězněna a tak jako množství jiných bývalých hvězd se již nemohla objevit ve filmu. Pracovala tedy v továrně a po účelovém sňatku s Čechem s anglickým občanstvím odjela do Anglie, kde natočila THE FOOL AND THE PRINCESS, ale pracovala jako kuchařka bohatých klientů. Během studování nové role na Cote d´Azur se setkala s anglickým obchodníkem Geoffreym, za něhož se z rozumu provdala. Manželství plné hádek po několika letech skončilo. Ještě během něj onemocněla tuberkulózou a žila sama ve Švýcarsku odkud psala dopisy svým známým, a které později zařadila jako přílohu do své autobiografie „Dneska už se tomu směju“.

Po rozvodu začala pracovat jako sekretářka manželova přítele, Bena Pearsona, úspěšného podnikatele ve světě módy. Ačkoli byl Ben homosexuál provdala se za něj. Úspěch ve filmu se však stále nedostavoval a tak začala studovat sochařství v denním studiu v Londýně a sochařství se také stalo jejím povoláním. Až do doby než přišla o jednu ledvinu. Po té však přišla role ve filmu a v televizním seriálu s Rogerem Moorem. Divadelní premiéra však byla zrušena a Mandlová se pokusila o sebevraždu. Po návštěvě ČSSR a matky jí byla nabídnuta role v muzikálu Hello Dolly, kterou chtěla přijmout, v Londýně však dostala dopis od přítele na dovolené v Jugoslávii, který ji upozorňoval na petice kolegů proti jejímu návratu a na zájmy ministerstva... Do Prahy se již nevrátila a v roce 1974 se s manželem odstěhovala na Maltu, kde psala svoji autobiografii, která končí slovy „...Dneska už se tomu směju“. Až v roce 1991 se však do ČR (do sanatoria na Dobříši) skutečně vrátila a zde také zanedlouho zemřela.

1915 – V Paříži se z iniciativy moskevského Čecha S. Koníčka-Horského konal sjezd delegátů českých a slovenských kolonií z Anglie, Francie a Ruska (bez Švýcarska a USA), kde se ustavila Národní rada obcí československých. Když vyšly najevo její procarské tendence a Koníček začal útočit proti Masarykovi i proti socialistům a demokratickým silám zahraničního odboje, začaly se od této rady distancovat krajanské kolonie a v létě 1915 se rada rozpadla. Vedení zahraničního odboje se ujal T. G. Masaryk.

1919 – Národní shromáždění přijalo zákon č. 50/1919 Sb. o zřízení druhé české univerzity - Masarykovy univerzity v Brně (návrh podali poslanci A. Jirásek a K. Engliš 15. listopadu 1918). V roce 1919 bylo provizorně zahájeno studium na právnické a lékařské fakultě, o dva roky později na filozofické a přírodovědecké.

Narodil se Ladislav Mňačko, slovenský spisovatel († 24. února 1994)

1928 – Konal se kongres sociálně demokratických stran v ČSR, který přinesl ideové i politické sblížení československé a německé sociální demokracie; 14. března t. r. byl ustaven sjednocovací výbor obou stran za vedení jejich předsedů A. Hampla a L. Czecha.

1930 – Zemřela Ema Destinnová, česká operní pěvkyně (* 26. února 1878)

1936 – Narodil se Alan Alda, americký herec

Proč si to nepřiznat, Alan Alda, vlastním jménem Alphonso D´Abruzzo, se ponejvíce proslavil svým účinkováním v legendárním seriálu M.A.S.H.

A všichni mohou s klidným svědomím říct, že právem.

Měl v herectví velkou průpravu, protože již od raného věku hrál v různých letních divadlech a dostal se až na Broadway.

Fanoušci seriálů měli štěstí, neboť roli Hawkeyeho Pierce nakonec neodmítl a jeho herectví mu vyneslo šest Zlatých glóbů, dvě ceny Emmy za režii a herecký výkon.

Po skončení téhle slavné televizní show se věnoval vlastním filmům, které většinou zobrazují mezilidské vztahy v současné americké společnosti.

Za všechny se sluší připomenout filmy ČTYŘI ROČNÍ OBDOBÍ a BETSYINA SVATBA.

Alan Alda se také velmi často objevuje ve filmech Woodyho Allena, jako jsou například TAJEMNÁ VRAŽDA NA MANHATTANU či ZLOČINY A POKLESKY. Svou přítomností oživuje i současnou kinematografii, jeho role nejsou rozsahem příliš velké, vždycky je však svou přítomností oživí, jak v komediální, tak i veskrze záporné rovině (PO ČEM ŽENY TOUŽÍ, MĚSTO ŠÍLENCŮ). A perlička na závěr? Alan Alda patří k těm nemnoha hollywoodským hercům, jejichž manželství vydrželo mnoho desítek let. Od roku 1957 je ženatý s klarinetistkou Arlene Weiss.

1940 – V Paříži se z iniciativy M. Hodži ustavilo separátní "vzdorocentrum" zahraničního odboje - Česko-slovenská národní rada; Hodža se dostal do vážného rozporu s Benešovým Československým národním výborem a již 22. listopadu 1939 vytvořil Slovenskou národní radu. Část českých opozičníků, povzbuzena Hodžovou akcí, založila začátkem ledna 1940 v Londýně tzv. Český akční výbor, v němž působili Benešovi odpůrci (V. Myslivec, I. Marek, F. Dvorník). Beneš dosáhl u francouzské vlády zákroku proti Hodžově radě, takže byla 14. února zakázána. To byl výrazný krok k izolaci Benešových odpůrců.

1944 – Skončilo obležení Leningradu.

1950 – Byl zatčen farář Josef Toufar, jedna z obětí komunistické zvůle.

1955 – Narodil se Nicolas Sarkozy, francouzský prezident

1969 – Výkonný výbor ÚV KSČ projednal návrh odpovědi k nótě vlády SSSR ve věci publikace „Sedm pražských dnů“, dále požadavek velení sovětských vojsk dočasně umístěných v ČSSR na bytovou výstavbu a návrh na složení komise k posouzení politicko -morálního stavu čs. armády a složek ministerstva vnitra.

Čínská tisková agentura Hsinhua vydala prohlášení k sebevraždě Jana Palacha, v němž uvedla, že „československý lid demonstruje proti vojenské okupaci země sovětskou revizionistickou a renegátskou klikou“.

1970 – Plenární zasedání ÚV KSČ provedlo další čistky; od dubna 1969 odešlo ze 110členného ÚV KSČ 63 členů a kandidátů. Současně vyhlásilo všeobecné čistky ve straně formou pohovorů spojených s výměnou stranických legitimací; stalo se tak odsouhlasením Dopisu ÚV KSČ všem základním organizacím.

1975 – Zemřel Antonín Novotný, československý prezident (* 10. prosince 1904)

1977 – Provládní umělecké svazy uspořádaly v Národním divadle v Praze shromáždění umělců a kulturních pracovníků, na němž byla manifestačně podpisována tzv. Anticharta, dokument odsuzující vznik a činnost Charty 77.

(Anticharta začíná v čase 1:41)

Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru byla podpisová kampaň významných osobností kultury odsuzující prohlášení Charty 77, konaná počátkem roku 1977 z iniciativy tehdejšího komunistického režimu v Československu a nyní běžně označovaná jako Anticharta.

Rudé právo uveřejnilo 12. ledna 1977 prohlášení pod názvem Ztroskotanci a samozvanci. Na 28. ledna 1977 byli do Národního divadla pozváni národní umělci, herci a jiné osobnosti známé z kulturního života. Na shromáždění přečetla herečka Jiřina Švorcová provolání československých výborů uměleckých svazů Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, které vyjadřovalo loajalitu komunistickému režimu. Podobné shromáždění bylo uspořádáno 4. února 1977 v Divadle hudby, kde prohlášení přečetl Karel Gott.

Komunistickému režimu tenkrát šlo mimo jiné o to, aby „legitimizoval“ pronásledování signatářů Charty 77, tyto signatáře izoloval od většinové společnosti a odradil potenciální signatáře od podpisu prohlášení Charty 77.

Po shromáždění i v následujících dnech pod nátlakem připojovali podpisy podporující toto prohlášení přední umělci tehdejší ČSSR. Seznam byl tiskem vydáván v Rudém právu počínaje 31. lednem 1977. Tyto seznamy nejsou považovány za zcela důvěryhodné, byli v nich uváděni i lidé, kteří Antichartu nepodepsali.

Někteří lidé uvádění Rudým právem jako signatáři popírali (resp. popírají), že by Antichartu podepsali. Někteří z nich přiznávají, že neměli odvahu proti falešné informaci protestovat, nebo že pod nátlakem podepsali později, další uvádějí, že proti svému uvedení mezi signatáři protestovali, ale marně a že před rokem 1989 nebylo snadné svůj protest zveřejnit (představovalo to minimálně určité existenční ohrožení). Další uváděli, že listina předložená jim k podpisu byla prý vydávána za prezenční listinu shromáždění a nikoli za podpisovou listinu. Mezi ně patřil například Jan Werich.

Jiní, např. Bohumil Hrabal nebo Vladimír Neff, díky dobrovolnému podpisu Anticharty získali zpět určité (omezené) publikační možnosti, o které je režim připravil kvůli jejich postojům k okupaci Československa v roce 1968.

1981 – Narodil se Elijah Wood, americký filmový herec

1986 – Raketoplán Challenger explodoval 73 sekund po startu, celá sedmičlenná posádka zahynula.

1997 – Pedagogové základních a středních škol zahájili tzv. řetězovou stávku jako výraz nespokojenosti se svými platy (k vyvrcholení došlo při demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze 12. dubna t. r.).

1998 – Vláda J. Tošovského získala po dramatickém zákulisním vyjednávání důvěru v Poslanecké sněmovně (pro hlasovali 123 poslanci ČSSD, KDU-ČSL, ODA a US).

2002 – Zemřela Astrid Lindgrenová, švédská spisovatelka (* 14. listopadu 1907)

2007 – Zemřel Karel Svoboda, český textař a skladatel (* 19. prosince 1938)

Svátky:

Svátek mají Otýlie, Tomáš (Akvinský) a Karel (Veliký).

Otýlie, která má dnes svátek, se dříve psala Otilie - a ještě dříve Oda. To však již bylo jméno mužské, ze kterého Otylka vznikla. Toto jméno znamená "majetek" nebo "štěstí".

V církevním kalendáři má tato žena svátek 13. prosince. Otýlie měla těžký osud. Podle vyprávění se narodila slepá a její otec, alsaský vévoda Athich, ji chtěl nechat zavraždit, aby rodinu "ušetřil hanby". Její matka Bethsvinda se však tomuto nařízená vzepřela a s pomocí kojné dítě zachránila v klášteře Baumes-les-Dames. Podle legendy nabyla dívka zraku v okamžiku svého křtu. Po nějakém čase ji její bratr z kláštera unesl zpět na rodný hrad. Když však otec spatřil svou zavrženou dceru, rozzuřil se a syna na místě zabil. Otýlie prý bratra opět vzkřísila, ale sama musela před zuřícím otcem prchnout. V poslední chvíli se před ní otevřela štěrbina ve skále, ona se v ní ukryla a úlomky kamene jejího otce zastavily a zranily. To mělo zásadní vliv na jeho povahu. Od té doby se prý polepšil, a když se po nějakém čase Otýlie dověděla, že je nemocný a navštívila jej, nestačila se divit. Otec se s ní smířil a daroval jí hrad u Strasbourgu, aby v něm zřídila klášter. Tento dům nesl název Odilienberg. Otýlie později založila ještě ženské opatství Niedermünster. Právě v tomto klášterním domě Otýlie zemřela roku 720. Její hrob je jedním z nejslavnějších poutních míst Německa, chodíval sem i slavný J. W. von Goethe. Hlavně sem však přicházejí nemocní s očními chorobami, neboť Otýlie je především jejich patronkou.

V českém církevním kalendáři má dnes svátek Tomáš. A ne jen tak ledajaký. Má přívlastek Akvinský a patřil k největším křesťanským teologům. V 18 letech vstoupil do dominikánského řádu a jako nadobyčej vnímavý chlapec hravě vystudoval univerzity v Bologni, Kolíně nad Rýnem a Paříži. Později se stal bakalářem a mistrem biblických věd, působil jako profesor teologie na pařížské univerzitě. Vědě zůstal věrný celý život. Kromě toho byl také hlavním kazatelem dominikánského řádu. Jeho dílo má pro katolickou církev zásadní význam. Je tvůrcem filozoficko-teologického směru, nazvaného po něm tomismus. Pokračuje v něm v úsilí svého učitele Alberta Velikého o harmonii víry a rozumu. Tomáš sám dokládá, že víra a rozum se mohou doplňovat za podmínky, že skutečná zjevení (inspirace) bývají nadřazena nedokonalému rozumovému poznávání. Podkladem k jeho úvahám mu nebyla pouze díla církevních autorů, ale také spisy nejpřednějších starořeckých filozofů, zvláště Aristotela a Platóna. Jeho hlavním dílem je spis Summa theologiae (Suma teologická). Jeho učitel Albert Veliký o něm řekl: "Tento němý vůl jednou zařve tak, že to zazní v celém světě." - Jeden spolužák totiž nazval málomluvného Tomáše "němým volem". Albert měl pravdu, neboť Tomášovy myšlenky k nám hovoří i dnes.

V římském církevním kalendáři má dnes svátek také císař Karel Veliký. Narodil se asi roku 747 v rodině Pipina Mladšího. Ačkoliv je dnes uctíván jako světec, mnohdy se tak nechoval. Některé jeho skutky lze dokonce klidně označit za brutální a zcela nekřesťanské. Za světce jej uznal kolínský arcibiskup Rainald z Daselu, ale papež Alexander III. tento akt nikdy nepotvrdil.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze