Vzpomínáček - 24. ledna - Hana Vítová a Sir Winston Churchill

24. 01. 2012 14:15:00
Caligula, Matyáš Korvín uherským králem, Valdštejn zbaven hodnosti vrchního velitele, kalifornská zlatá horečka, Jan Kollár, Karl Hermann Frank, Hana Vítová, Amedeo Modigliani, Jiřina Steimarová, Korsuň-ševčenkovská operace, Nastassja Kinski, Sir Winston Churchill, 24. leden 1968 a 1969, Marie Nademlejnská, Zuzana Norisová, první Macintosh, Julia Tymošenková premiérkou Ukrajiny...

24. ledna
Události:

41 – Zemřel Caligula, římský císař (* 31. srpna 12)

1458 – V Uhrách byl zvolen za krále Matyáš Korvín (syn Jana Hunyadiho).

Jiří z Poděbrad mu zaslíbil svou dceru Kateřinu (v únoru t. r. ve Strážnici) a získal pro něj Jana Jiskru z Brandýsa, dosud odpůrce rodu Hunyadova.

1634 – Císař Ferdinand II. zbavil Valdštejna hodnosti vrchního velitele císařských armád.

Jeho nástupcem byl jmenován hrabě Jan Matyáš Gallas.

1742 – Za pomoci francouzské diplomacie byl zvolen ve Frankfurtu římskoněmeckým císařem Karel Albrecht (jako Karel VII.); 12. února ho slavnostně korunoval jeho bratr, arcibiskup kolínský.

1848 – Bylo nalezeno první zlato v Kalifornii – začala kalifornská zlatá horečka.

1852 – Zemřel Jan Kollár, český a slovenský básník, jazykovědec a historik slovenského původu (* 29. červenec 1793)

1857 – Mezi habsburskou monarchií, Lichtenštejnskem a státy v Německém spolku byla uzavřena měnová dohoda; bylo rozhodnuto o směnitelnosti stříbrné měny, o společném měnovém základu, jímž byla stanovena celní libra stříbra o 500 g; zavedením spolkové měny byla ukončena platnost konvenční měny (z 21. září 1753). V Rakousku bylo z celní libry raženo 45 zlatníků. Spolková měna skončila 13. června 1867, rakouská (zlatková) měna pokračovala až do zavedení korunové měny roku 1892.

1884 – V říšské radě (od 4. prosince 1883 zasedali poslanci v nové budově s elektrickým osvětlením) probíhalo náročné jednání o návrhu zákona hraběte Wurmbranda, kterým měla být němčina prohlášena za státní jazyk Rakouska (reakce na Stremayrova jazyková nařízení). Návrh při hlasování (175 : 161) neprošel.

1898 – Narodil se Karl Hermann Frank, sudetoněmecký nacistický politik († 22. května 1946)

1914 – Narodila se Hana Vítová, česká herečka († 3. března 1987)

Hana Vítová

Hana Vítová se narodila 24. ledna 1914 v Praze jako Jana Lašková operní pěvkyni Nině Laškové a opernímu pěvci a učiteli hudby Hanušovi Laškovi (1860 – 1937).

Už od dětství dostávala dobré hudební vzdělání.

Zpočátku na uměleckou dráhu nepomýšlela a chtěla být učitelkou.

Po naléhání rodičů však nakonec odešla (a nedokončila) na dramatické oddělení Státní konzervatoře (1928 – 1931) a soukromě se pěvecky školila u zpěvačky Kamily Ungrové.

Studium opustila kvůli angažmá v Osvobozeném divadle V + W (1931 – 1932, 1933 – 1935), olomoucké zpěvohře (1932 – 1933), Divadle Vlasty Buriana (1935 až 1937), Švandově divadle (1939 – 1941), Novém divadle (1941 – 1942), Uranii a Studiu Intimního divadla (1943 – 1945).

Po přerušení kariéry z politických důvodů se mohla vrátit do okrajových divadel Alhambry (1953), kabaretu U svatého Tomáše (1953 – 1959) a do konce 60. let v zájezdových estrádách.

Pseudonym Vítová vymysleli Voskovec s Werichem (prý k tomu dal podmět vtip se jménem Vítězslava Nezvala). Její krásná, jemná a melancholická tvář s modrýma očima, úzkými rty a havraními upravenými vlasy se skvěle vyjímala na divadelních prknech („Golem“, „Caesar“, „Kat a blázen“, „Slaměný klobouk“, „Osel a stín“, „Karolina“, „Asagao“ atd.) a o to více ve filmovém ateliéru, v němž s Adinou Mandlovou, Lídou Baarovou, Jiřinou Štěpničkovou, Trudou Grosslichtovou a Věrou Ferbasovou patřila ve 30. letech k nejobsazovanějším filmovým milovnicím a herečkám. Poprvé se před kameru dostala s pomocí svého přítele skladatele Johna Gollwella do filmového týdeníku v hrané písni „Já miluji jen vás a vaše oči šedé“.

Už roku 1932 se Hana Vítová zjevila ve čtyřech filmech DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE! (komorná Olly), NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (Edith Načeradcová), PENÍZE NEBO ŽIVOT (dívka z akvária) a PRÁVO NA HŘÍCH (pacientka). Záhy se však dostala do „spárů“ těch průměrných a zcela okrajových režisérů Miroslava Cikána, Vladimíra Slavínského, Leo Martena, Svatopluka Innemanna, V. Ch. Vladimírova aj. (POZDNÍ MÁJ, ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI, BLÁHOVÉ DĚVČE, MATKA KRÁČMERKA, HŘÍCH MLÁDÍ, KOHO JSEM VČERA LÍBAL, OSMNÁCTILETÁ, SEXTÁNKA, JEDNA Z MILIONU, POSLÍČEK LÁSKY, JARČIN PROFESOR, ARMÁDNÍ DVOJČATA, DĚVČE ZA VÝKLADEM, KRB BEZ OHNĚ, ADAM A EVA), kde hrála stále ty samé role ubrečených dcerušek či chudinek, které nakonec přijdou ke štěstí.

Pouze několikrát hrála v cennějších filmech, v nichž měla možnost dokázat, že je velkou charakterní herečkou: Věra Hornová v DOMĚ NA PŘEDMĚSTÍ (1933) Miroslava Cikána, sekretářka Josefínka v Burianově a Lamačově filmu NEZLOBTE DĚDEČKA (1934), Anna Kopecká v TRHANECH (1936) Václava Wassermana, nešťastná číšnice Mimi v Cikánově BATALIONU (1937), Hanka Junková ve Fričově dramatu LIDÉ NA KŘE (1937), Alžběta v komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938) Otakara Vávry, životní úloha Marty Dekasové, která spadne až na dno existence v pochybném baru v Čápově dramatu NOČNÍ MOTÝL (1941), švadlenka Helenka v komedii VALENTIN DOBROTIVÝ (1942) Martina Friče, prodavačka Milena ve Vávrově dramatu ŠŤASTNOU CESTU (1943) a nevěrná Helena ve Wassermanově komedii SOBOTA (1944). Skvěle zpívala, což dokládají gramofonové desky a rozhlas (sama velmi nelibě nesla, když byla ve filmu nazpívána někým jiným).

Pod upraveným jménem Hana Witt hrála ve dvou německých filmech (DER ZWEITE SCHUSS / DRUHÝ VÝSTŘEL a FREUNDE / PŘÁTELÉ), což ji připravilo po válce nejeden problém. Ale ve druhé polovině 40. let se ještě blýskla ve dvou titulních úlohách pohřešované Pavly Markové v dramatu ZNAMENÍ KOTVY (1947) Františka Čápa a Elén Hadrbolcové ve Fričově parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949), kde měla možnost parodovat své předválečné melodramatické úlohy. S českým filmem se rozloučila rolí referentky MNV Koubové v Cikánově komedii MUŽ V POVĚTŘÍ (1955). Naposledy před filmovými kamerami stanula v západoněmeckém snímku Kurta Hoffmanna DŮM V KAPROVÉ ULICI / DAS HAUS IN DER KARPFENGASSE (1964). Tím její filmová kariéra ustala.

V 60. letech se ještě zjevila v televizi (BABIČČINA KRABIČKA). Rodinné problémy (sebevražda jediné dcery Bedřišky 1959) a dvě manželství se zpěvákem Járou Pospíšilem (1905 – 1979) a novinářem Bedřichem Rádlem (1905 – 19??) ji dohnaly na úplné dno a k alkoholismu. V pozdějších letech se živila pod civilním jménem Jana Rádlová jako překladatelka z angličtiny, němčiny a ruštiny. Hana Vítová zemřela v úplném zapomenutí, zahořklá, nemocná a opuštěná 3. března 1987 v pražské nemocnici ve věku sedmdesáti tří let.

1920 – Zemřel Amedeo Modigliani, italský malíř a sochař (* 12. července 1884)

1916 – Narodila se Jiřina Steimarová, česká herečka († 7. října 2007)

Jiřina Steimarová

Jiřina Steimarová se narodila 24. ledna 1916 v Praze do herecké rodiny. Jejím dědečkem byl slavný Vendelín Budil (1847 – 1928), rodiči (později rozvedení) herci Anna Steimarová (1889 – 1962) a Jiří Steimar (1887 – 1968) a bratr Miloš Steimar (1922 – 1949). Rovněž někteří její potomci Jiří Kodet (1937 až 2005), Evelyna Steimarová (*1945) a sochař Kristián Kodet (*1948) a vnoučata Bára Kodetová (*1970) a Anna Polívková (*1979) byli herci. Byla dvakrát vdaná: za sochaře Jana Kodeta (1910 – 1974) a obchodníka s automobily Jaroslava Juhana (*1922). Rodinné prostředí ji ovlivnilo natolik, že se rozhodla stát se herečkou.

V letech 1931 – 1932 studovala na dramatickém oddělení Státní pražské konzervatoře a v roce 1932 nalezla první angažmá v divadle Rokoko.

Následně přešla do pražského Národního divadla (3. říjen 1933 až 31. prosinec 1952) jako elévka (1933 – 1934), sustentantka (1934 – 1941) a řádná členka činohry (1941 – 1952). Z Národního divadla byly propuštěna kvůli emigraci svého manžela Juhana. Následně našla, jako politicky nespolehlivá, do odchodu na odpočinek útočiště v Hudebním divadle Karlín (1952 až 1. září 1979), kam byla nejdříve přijata externě (1952 – 1953).

Díky genetické dědičnosti a zázemí se z Jiřiny Steimarové stala skvělá charakterní herečka. Na jevišti stála už jako malá holčička po boku svých slavných rodičů. Její herecká osobnost vždy působila skvělým temperamentním, oslňujícím, svěžím i přirozeným zjevem a projevem. Z významných rolí, které Steimarová sehrála na scéně ND musíme zcela jistě vyjmenovat Sefu z „Holčičky“, Ivanu ze „Zlatého jelena“, princeznu Dišperandu „Hrádek s čertem“ či princeznu Zuliku ze „Strakonického dudáka“. Jako přední členka karlínského souboru se ukázala v hudebních hrách „Fidlovačka“ (Mastílková), „Paní Marjánka, matka pluku“ (Marjánka), „My Fair Lady“ (paní Higginsonová) nebo „Bílý oficír“ (teta Kulichová).

K filmu se dostala už po absolvování konzervatoře v roce 1932 ve dvou epizodkách návštěvnice baru (MALOSTRANŠTÍ MUŠKETÝŘI) a písařky (EXTASE). Do roku 1944 sehrála řadu malých epizodek: mladou ženu (ROZMARY MLÁDÍ), Tonču Vackovou (POSLEDNÍ MUŽ), sextánku (SEXTÁNKA), žačku J. (DĚVČATA, NEDEJTE SE!), maskovanou Emilii (MASKOVANÁ MILENKA) i děvče (PŘEDTUCHA).

V této době však musíme uvést i její titulní úlohy. Skvěle sehrála Jiřinu v komedii Karla Lamače DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK (1933), Hedu v operetce NA SVATÉM KOPEČKU (1934) Miroslava Cikána, neteř Julinku v POZDNÍ LÁSCE (1935) Václava Kubáska, rozpustilou Irču v Hašlerově IRČINĚ ROMÁNKU (1936), Andělu Čermákovou v komedii POSLEDNÍ PODSKALÁK (1940) Jana Svitáka a Lolu, hádající se s manželem, spisovatelem Andělem (Oldřich Nový) o románu v Cikánově komedii PAKLÍČ (1944).

Po roce 1945 na něho zbyly pouhé epizodní a vedlejší (často němé) roličky. Divákům se předvedla ve filmech TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (Marie), POSEL ÚSVITU (Gerstnerová), STŘÍBRNÝ VÍTR (pradlena), SLOVO DĚLÁ ŽENU (Jarmila), NA STŘÍBRNÉM ZRCADLE (matka), JEŠTĚ SVATBA NEBYLA (Rozina), PSOHLAVCI (Dorla), KAM S NÍM? (hospodyně Anča), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (prostitutka), CHLAP JAK HORA (Kátina matka), MĚSTO NIC NEVÍ (Kalvínská), BÁJEČNÍ MUŽI S KLIKOU (babička), ŠAŠEK A KRÁLOVNA (dvořan) a naposled v ČASECH SLUHŮ (stará dáma).

Výjimečně spolupracovala s rozhlasem („Báječný svět“) a s televizí (inscenace KLÍČOVÁ ZÁLEŽITOST, DOKTOR A BĚSI, DOTEK MOTÝLA, POSLEDNÍ KRÁLOVNA, JEHLA a seriály TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, BAMBINOT, POMALÉ ŠÍPY). Za své herecké umění ji komunistický režim „poctil“ titulem Zasloužilé umělkyně (1976). Od roku 1965 působila také jako herecká pedagožka (vedoucí dramatického oboru na pražské LŠU v Biskupské ulici). Jako cenná pamětnice sepsala své memoáry „Život plný kotrmelců“ (1995), které vyšly po její smrti pod názvem „Ničeho nelituju“ (2007). Jiřina Steimarová zemřela 7. října 2007 v Praze ve věku úctyhodných devadesáti jedna let.

1917 – Předsednictvo Českého svazu adresovalo ministru zahraničí Czerninovi dopis, v němž odmítlo stanovisko Dohody z 10. ledna t. r. a potvrdilo svůj prorakouský postoj. I v dalším prohlášení z 31. ledna rozhodně toto své stanovisko svaz potvrdil. Těmito prohlášeními kulminoval prorakouský aktivismus Českého svazu v I. světové válce.

1944 - Rudá armáda zahájila Korsuň-ševčenkovskou operaci, při níž obklíčila v Čerkaském kotli přes 50 tisíc německých vojáků

1945Adolf Hitler nechal zničit památník vítězství Němců v 1. světové válce u Tannenbergu.

1961 – Narodila se Nastassja Kinski, německá herečka

1965 – Zemřel Sir Winston Churchill, britský politik (* 30. listopadu 1874)

Winston Churchill

Winston Churchill (celým jménem Winston Leonard Spencer Churchill), britský politik, ministerský předseda Velké Británie v letech 1940–45 a 1951–55, laureát Nobelovy ceny za literaturu za rok 1953 a jedna z nejvýznamnějších osobností světové politiky 20. století.

Winston Spencer Churchill přichází na svět 30. listopadu roku 1874 na zámku Blenheim jako potomek starého šlechtického rodu.

Dětství prožije Churchill v irském Dublinu, vzdělání získává postupně na školách v Ascotu, Brightonu a Harrow.

V roce 1893 pak Winston Spencer Churchill nastupuje jako kadet na vojenskou akademii v Sandhurstu (absolvuje v roce 1894) – po absolvování akademie Churchill nastupuje jako poručík u husarů.

V letech 1896–99 působí Winston Churchill jako armádní důstojník u britských jednotek v Africe a Indii.

V roce 1899 Winston Churchill armádu opouští a po neúspěšném vstupu do politiky (účastní se neúspěšně voleb do Dolní sněmovny) se stává válečným dopisovatelem během búrské války v jižní Africe – tady je zajat, nicméně podaří se mu uprchnout a vzápětí nato je opět povolán do armády, v jejíž řadách pak během búrské války bojuje.

V roce 1900 se Winston Churchill o vstup do politiky pokouší opět, a tentokrát již úspěšně – je zvolen členem Dolní Sněmovny britského parlamentu za konzervativní stranu.

V roce 1904 Winston Churchill z řad britských konzervativců odchází a stává se členem labouristické strany (bude jejím členem až do roku 1924, kdy se opět vrátí mezi konzervativce).

V roce 1908 se pak Winston Churchill poprvé stává členem britské vlády, a to jako ministr obchodu (v této funkci působí do roku 1910), v letech 1910–11 působí pak Churchill jako ministr vnitra a mezi lety 1911–15 je Winston Churchill prvním lordem britské admirality.

Po vypuknutí první světové války a neúspěchu britských vojsk při obraně Antverp a během dardanelské operace je Winston Churchill donucen funkci prvního lorda admirality opustit a stává se kancléřem lancasterského vévodství, zároveň se jako důstojník účastní bojů první světové války ve Francii a v Belgii (mimo jiné velí praporu ve Flandrech).

V roce 1916 se pak Winston Churchill navrací do Dolní Sněmovny britského parlamentu, v letech 1917–18 přitom působí jako ministr zbrojení a letectví (na jeho popud je britská armáda vyzbrojována tanky), v lednu roku 1919, již po skončení první světové války se Churchill stává ministrem války (bude jím do roku 1921).

V letech 1921–22 Winston Churchill působí v britské vládě jako ministr kolonií – po porážce labouristů ve volbách na podzim roku 1922 pak Churchill z vlády odchází.

Navrací se do ní v roce 1924, nyní už jako opětovný člen konzervativní strany – stává se ministrem financí (bude jím do roku 1929, kdy vláda padne).

Během třicátých let Winston Spencer Churchill ve vrcholné politice nepůsobí – z pozice opozičního politika nicméně ostře kritizuje nepřipravenost Velké Británie na hrozící válečný konflikt v Evropě a politiku ústupků vůči hitlerovskému Německu.

Do nejvyšších státních funkcí se Winston Churchill navrací až s počátkem druhé světové války – 4. září, krátce po napadení Polska Německem je Churchill jmenován prvním lordem admirality, po pádu Chamberlainova kabinetu se pak stává v květnu roku 1940 ministerským předsedou vlády národní koalice, zároveň zastává post ministra obrany.

Během války pak Winston Churchill patří k nejdůležitějším osobnostem protiněmecké koalice – zároveň Churchill již za války varuje před politikou ústupků vůči Sovětskému svazu J. V. Stalina. Winston Churchill se za druhé světové války účastní těch rozhodujících mezinárodních konferencí, na kterých je dohodnut postup vůči Německu – v roce 1941 spolupode¬pisuje Atlantickou chartu a účastní se konference ve Washingtonu, kde přichází s požadavkem soustředit vojenské síly za druhé světové války především proti Německu, jako britský ministerský předseda pak Winston Churchill zastupuje Velkou Británii i na třech nejdůležitějších válečných konferencích tzv. „velké trojky“ (Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie) – v Teheránu roku 1943, v Jaltě na jaře roku 1945 a nakonec i v Postupimi (též 1945).

Po skončení druhé světové války působí Winston Churchill krátce jako předseda vlády konzervativců, po jejím pádu po volbách v červenci roku 1945 již nicméně tento post neobhájí a stává se vůdcem konzervativní opozice.

V roce 1946 pak Winston Churchill vystoupí se svojí kritikou bývalé protihitlerovské koalice (na konferenci v americkém Fultonu poprvé použije později tolik známé sousloví „železná opona“) – odsoudí politiku stalinistického Sovětského svazu a vyzve k vytvoření jednotného, protikomunistického bloku demokratických států.

Po volbách v roce 1951 se Winston Churchill vrací do křesla předsedy vlády za konzervativní stranu (předsedou vlády bude až do roku 1955), zároveň v letech 1951–52 působí jako ministr obrany.

Na jaře roku 1953 Winstona Churchilla postihne vážný záchvat mozkové mrtvice, ve stejném roce se Churchill stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu za své celoživotní historické a biografické dílo (resp. za své šestisvazkové „Dějiny druhé světové války“).

Z politiky Winston Churchill odchází v roce 1955, zbytek života pak prožije, omezen následky mozkové mrtvice, v ústraní.

Winston Spencer Churchill umírá 24. ledna roku 1965.

1968 – Na zasedání ÚV SČSS byl zvolen novým předsedou Eduard Goldstücker a rozhodnuto vydávat týdeník Literární listy s jejich šéfredaktorem Dušanem Hamšíkem. Hned druhý den E. Goldstücker poskytuje rozhovor Čs. rozhlasu, žádá přehodnotit vyloučení tří spisovatelů z KSČ (po sjezdu spisovatelů v červnu 1967 – P. Kohout, A. J. Liehm a I. Klíma) ) a mj. říká, že „poprvé v této zemi a snad i v mezinárodním měřítku se otvírá cesta k vybudování socialismu vpravdě osvíceného...“ Podobný rozhovor má 4. 2. v Čs. televizi, kde navíc žádá o uvolnění návratu Ladislava Mňačka z exilu a kritizuje vedení KSČ za jeho postoje ke spisovatelům a k inteligenci vůbec.

1969 – Moskevská média šířila tvrzení, že smrt J. Palacha zavinily antisocialistické síly v ČSSR. Brežněv a Kosygin žádali dopisem A. Dubčeka a O. Černíka, aby přijali okamžitá opatření proti zneužívání Palachova činu.

Vláda se usnesla na okamžitých opatřeních v Čs. rozhlase a Čs. televizi. Byl ustaven ideový sbor, složený z politicky pevných pracovník aparátu ÚV KSČ, jehož úkolem bylo projednávat a schvalovat programové plány.

Ve sjezdové hale Průmyslového paláce v Praze – Holešovicích (oficiálně Park kultury a oddechu Julia Fučíka) byl uspořádán aktiv příslušníků Lidových milicí s projevy L. Štrougala a B. Šimona, vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v hl. m. Praze. Z aktivu byly odeslány dopisy prezidentu republiky a ÚV KSČ.

Ministerstvo vnitra dalo tisku k publicitě oznámení, v němž se konstatovalo, že „v nejbližší době, nejpravděpodobněji v sobotu, by mohlo dojít k provokacím extrémistických živlů. Na základě zmocnění vlády ministerstvo vnitra použije všech prostředků k potlačení jakýchkoli provokací“.

V Rudém právu otiskuje A. Dubček reakce na četné dopisy a rezoluce pod názvem „Neohrozit program započatý v lednu“.

1974 – Zemřela Marie Nademlejnská, česká herečka (27. června 1896)

1979 – Narodila se Zuzana Norisová, slovenská herečka

1984 – Na trh byly uvedeny první počítače Macintosh.

2005Julia Tymošenková byla jmenována premiérkou Ukrajiny.

Svátky:

Svátek mají Milena, František (Saleský).

V občanském kalendáři má dnes svátek Milena. Toto dnes tak časté jméno se začalo v češtině objevovat až od počátku 20. století, ale jeho obliba velmi rychle rostla. V jihoslovanských jazycích má Milena tradici a obdoby, najdeme tu i jména Milica, Milina, Mileva a jiné tvary. Význam je jasný, jeho nositelka je "milá" a "milovaná". Toto ryze slovanské jméno se kupodivu objevuje i v němčině a maďarštině.

Dle českého církevního kalendáře má dnes svátek jeden z velkého počtu Františků, František Saleský. Jde o osobnost vskutku vynikající. Biskup, církevní učitel, zakladatel řádu, tím vším byl a všude zanechal nesmazatelnou stopu. Narodil se 21. srpna 1567 na zámku rodiny de Sales v Savojsku. Studoval v Paříži a v Padově, dosáhl doktorátu práv a v roce 1593 se nechal vysvětit na kněze. Vedla však k tomu vpravdě trnitá cesta. Předtím prodělával po léta těžké vnitřní boje, potáceje se mezi "Římem a Kalvínem". Obojí mělo na něho silný vliv. Nakonec zvítězilo katolictví a František se již jako duchovní přihlásil za misionáře pro území ovládané právě kalvínci. Vybral si jižní břeh Ženevského jezera. Následující léta byla pro nového kněze plná nebezpečí, musel dokonce čelit několika atentátům. Byl však natolik přesvědčen o své pravdě, že se mu pomocí dobroty a lásky ke všem bytostem podařilo celý kraj rekatolizovat.

V roce 1602 byl František Saleský konečně jmenován biskupem ženevským. Neúnavně procházel v příštích letech celou svou velkou diecézí a získával si pověst i jako skvělý kazatel. Spolu s Janou Františkou de Chantal, se kterou ho pojilo vřelé duchovní přátelství, založil v roce 1610 řád salesiánek. Jeho úspěchů si povšiml i papež a jmenoval jej kuriálním kardinálem. František však nechtěl opustit svou diecézi, a s díky proto velkou poctu odmítl. Zemřel raněn mrtvicí na jedné cestě do Lyonu, 28. prosince 1622. Jeho tělo bylo pochováno v kostele Navštívení v Annecy, jižně od Ženevského jezera u Lac d'Annecy. Byla zde rovněž pochována jeho věrná pomocnice Jana Františka de Chantal, která zemřela roku 1641. František Saleský si získal vážnost schopností vést dialog, především s kalvínstvím. Už v roce 1665 byl prohlášen za svatého a 16. listopadu roku 1877 jej papež Pius IX. povýšil na církevního učitele. František Saleský je také spoluzakladatelem Řádu Navštívení P. Marie, tzv. salesiánek. Často je znázorňován s Janou Františkou de Chantal. Vedle světce vidíme mnohdy srdce ovinuté trním. Dnes je František patronem salesiánů, katolického tisku, spisovatelů, Ženevy, Annecy a Chambéry.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze

Autor: Vlastimil Šantroch | úterý 24.1.2012 14:15 | karma článku: 18.55 | přečteno: 2405x

Další články blogera

Vlastimil Šantroch

Sonet

Trocha poesie nikoho nezabije. Nechme politiku politikou. Aneb takovej sonet pane, to je vlastně šlágr.

17.3.2023 v 15:37 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 170 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Sbohem a trenýrky

Trocha poezie nikoho nezabije. Když jsem viděl (díky Bohu) poslední televizní vystoupení Miloše Zemana, nedalo mi to. Mistr Nezval jistě promine ;-)

5.3.2023 v 14:12 | Karma článku: 22.06 | Přečteno: 504 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Soudruhu, táhni...

Před pětasedmdesáti lety proběhl bolševický puč zvaný "Vítězný únor". Následovala více než čtyřicetiletá doba temna.

25.2.2023 v 0:29 | Karma článku: 23.78 | Přečteno: 693 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Jé, ty jsi ještě blbější...

Znáte to, jsou takové zapeklité situace, taková drobná nedorozumění, kdy v dobré víře něco plácnete, a pak jste za blbce.

9.10.2022 v 0:24 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 901 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 319 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 504 | Diskuse
VIP
Počet článků 909 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1694

Trochu muzikant, trochu komediant, trochu programátor, trochu grafoman, trochu magor... :-)

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...