Vzpomínáček - 23. ledna - František Smolík a Jaroslav Foglar

23. 01. 2012 17:15:00
Bitva u Loděnic, říšská klatba na Fridricha Falckého, spojenecká smlouva mezi Švédskem a Francií, postátnění krajských úřadů, Stendhal, Édouard Manet, patent na kostkový cukr, Palackého radikální program důsledné etnické federalizace, Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, Mariánský masakr v Montaně, František Janeček (Jawa), založena Česká akademie věd a umění (dnešní AV ČR), František Smolík, sedmidenní válka, nařízení o pracovní povinnosti, Liga proti bolševismu, nařízení o nucených pracech, Jeruzalém hlavním městem, batyskaf Trieste na dně Mariánského příkopu, další sebevražda v lednu 1969, Salvador Dalí, žádost ČR o členství v Evropské unii, Java, Jaroslav Foglar...

23. ledna
Události:

1179Bitva u Loděnic (poblíž Berouna) mezi vojsky Soběslava a Bedřicha (ten se zastavil až u obce Prčice).

O čtyři dny později se bitva opakovala nedaleko Pražského hradu (dodnes se tu říká Na bojišti); průběh vyhlížel stejně do okamžiku, kdy do boje na straně Bedřicha zasáhly oddíly moravského Konráda II. Oty (bývalého Soběslavova spojence).

Soběslav byl poražen, ale ještě rok se bránil z hradní skály; koncem roku 1179 hrad padl, kníže utekl do ciziny a 29. ledna 1180 zemřel.

1621 – Na Fridricha Falckého uvalena říšská klatba.

1631 – Uzavřena spojenecká smlouva mezi Švédskem a Francií; Francie přislíbila stálý finanční příspěvek na vedení války proti Habsburkům.

1751 – Císařským reskriptem bylo uskutečněno postátnění krajských úřadů, čímž se staly druhou hlavní instancí veřejné správy. Z krajských hejtmanů (jako stavovských hodnostářů) se stali státní úředníci. Dosud byli v čele každého kraje dva hejtmani - jeden ze stavu panského, jeden z rytířského. Krajským hejtmanům bylo přiděleno pevné ústřední místo v krajských městech spolu s platem. Úřad byl každoročně obnovován, nemohli ho zastávat cizinci, nýbrž jen příslušníci šlechty vyšší a nižší, kteří měli inkolát (teprve od Josefa II. mohli úřad zastávat i nešlechtici). Nové krajské rozdělení mělo zajistit, aby všechny kraje byly přibližně stejně velké. Čtyři největší kraje byly rozděleny a počet krajů v Čechách byl tak rozšířen z 12 na 16 (Berounský, Boleslavský, Budějovický, Bydžovský, Čáslavský, Hradecký, Chrudimský, Klatovský, Kouřimský, Litoměřický, Loketský, Plzeňský, Prácheňský, Rakovnický, Táborský, Žatecký), přičemž Praha nepatřila do žádného kraje. Na Moravě bylo i nadále 6 krajů (Brněnský, Hradišťský, Jihlavský, Olomoucký, Přerovský a Znojemský). Ve Slezsku byl až roku 1783 vytvořen Opavský a Těšínský kraj.

1783 – Narodil se Stendhal (vlastním jménem Henri Marie Beyle), francouzský spisovatel († 23. března 1842)

1832 – Narodil se Édouard Manet, francouzský malíř († 30. dubna 1883)

1843Jakub Kryštof Rad získal patent na kostkový cukr.

1848F. Palacký (od 3. srpna 1848 člen pětičlenné subkomise ústavního výboru říšského sněmu) vystoupil s radikálním programem důsledné etnické federalizace, kdy navrhl rozdělení monarchie na 8 zemí; k Čechám, Moravě a Slezsku přiřadil uherské Slovensko. Většina členů Palackého pojetí odmítla (horlivě jej naopak hájil F. L. Rieger), Palacký 3. února formálně z ústavního výboru vystoupil.

1861 - Narodil se Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, český propagátor sportu († 8. ledna 1943)

1870 – Při Mariánském masakru v Montaně U.S. kavalérie zabila 117 Indiánů mezi nimi mnoho žen a dětí.

1878 – Narodil se František Janeček, český konstruktér, zakladatel firmy Jawa († 4. června 1941)

1890 – Založena Česká akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění (zakládací listina je z 5. prosince 1892); prvním předsedou byl J. Hlávka (zároveň byl zakladatelem studentské Hlávkovy koleje v Praze). Akademie byla rozdělena do čtyř sekcí: 1. vědy filozoficko-historické a právní; 2. vědy matematické, přírodní a medicína; 3. vědy filologické a literární historie; 4. krásná literatura, výtvarné umění a hudba. Podle stanov bylo jejím základním úkolem pěstovat a rozšiřovat vědecká a umělecká díla v českém jazyce. V čele akademie stál prezident, v čele sekcí předsedové a sekretáři, volení na tři roky. Usnášecím sborem bylo valné shromáždění. Členové byli rozděleni na čestné, řádné, mimořádné, dopisující a zahraniční. Akademie nahradila česko-německou Královskou českou společnost nauk (1784).

1891 - Narodil se František Smolík, český herec († 26. ledna 1972)

František Smolík
Významný člen činohry Národního divadla František Smolík od malička tíhnul k herectví, ale také k hudbě.

Otec mu nepovolil zkoušky na konzervatoř a tak se mladý František vyučil elektrotechnikem. Ale láska k divadlu byla silnější.

Absolvoval několik lekcí herectví u Karla Želenského, ale jako ochotník vystupoval ojediněle ve srovnání se svými souputníky.

Proti vůli otce odešel v roce 1908 hrát divadlo ke kočovným společnostem, kde hrál 6 let. Mezitím hrál krátce ve Východočeském divadle v Pardubicích (1911).

V roce 1914 byl angažován Švandovým divadlem, ale hned o rok později musel narukovat. Když se v roce 1918 vrátil z ruského zajetí, zůstal prozatím nadále věrný Švandovu divadlu.

V letech 1920 - 1921 vystřídal Uranii a Revoluční scénu, aby ho v roce 1921 angažovalo Městské divadlo na Vinohradech.

Přestože mu Národní divadlo několikrát nabízelo angažmá, Smolík ho stále odmítal. Národní divadlo však o herce stálo natolik, že přijalo i Smolíkovu podmínku, že společně s ním bude přijata jako členka souboru i jeho manželka herečka Milada Smolíková. Stalo se tak v roce 1934. Tam setrval Smolík až do svého odchodu do důchodu v roce 1961.

Za své dlouhé divadelní dráhy prošel Smolík všemi obory herecké práce od milovníků, přes komické role až po vážné role charakterní, dramatické a tragické. Tíhnul však k rolím dramatickým. Ve svém zjevu a herectví nosil cosi ušlechtilého, kazatelského a karatelského. Měl smysl pro mravní zušlechťování a humanizaci postav. Ač byl samotář a vyhýbal se nedivadelní společnosti, sám bojoval proti fašismu především svojí tvorbou. Aby nemusel přijmout pozvání nacistů do propagační rozhlasové hry, nechal si raději od známého lékaře zlomit nohu. Mravním kodexem, který tolikrát vložil do svých postav, se sám řídil i v soukromém životě. Proto se stal Smolík pro diváky velikým mravním hrdinou a vzorem a diváci jeho role přijímali s velikým respektem a vážností. Při tvorbě však Smolík dával důraz i na exteriér postavy. Proto byly jeho masky vždy dokonalé a Smolík se vždy zásadně líčil sám. Dával důraz na nejmenší detaily. Podle toho jaké měla postava povolání, volil i ty nejmenší a nejméně důležité rekvizity. Z jeho divadelních rolí stojí za zmínku Starý Pištora (Langer - Obrácení Ferdyše Pištory), dědeček Dubský (Stroupežnický - Naši Furianti), Pavel Kolínský (Tyl - Paličova dcera), nebo Argan (Moliere - Zdravý nemocný).

Smolíkova první filmová role je sporná i pro filmové historiky. Jeho účast v dnes již nedochovaných filmech ZA SVOBODU NÁRODA a BÁSEŇ O HUSOVI se nedají historicky podložit. Ale jeho role Peruna ve filmu KŘEST SVATÉHO VLADIMÍRA ze stejného roku (1920) je jistá a dá se tedy považovat za první filmovou roli. Smolíkova vysoká a mužná postava byla filmaři vyhledávaná už v období němého filmu. A tak se Smolík objevoval na plátně kin např. jako myslivec (ČERNÍ MYSLIVCI), ruský statkář (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), nebo přednosta stanice (ROMÁN HLOUPÉHO HONZY). S příchodem zvuku začal Smolík vytvářet ve filmu velké hlavní postavy. Tou první byl hned v roce 1931 KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ, kde vytvořil roli ne majestátního člověka, ale prostinkého muže bojujícího za neušlapatelnou pravdu. Postavu profesora Donáta, který rozumí a pomáhá svým studentům, si zahrál v dramatu PŘED MATURITOU a vytvořil tak pravý opak postavy zlého profesora Kleče, představovaného Jindřichem Plachtou.

Smutnou postavu využívaného a dobrotivého kupce Žemly si zahrál v Burianovském filmu U SNĚDENÉHO KRÁMU. Ve Fričově dramatu LIDÉ NA KŘE se zhostil titulní role profesora Junka, muže, lpícího na svých zásadách, který nechápe své děti, které jsou spokojené se svými uspěchanými životy. Veselou karikaturu přitroublého měšťana Tříšky, kterého veřejně podvádí žena, vytvořil v kostýmní komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH. Jeho další hodný profesor - profesor přírodopisu Gábrlík se objevuje ve studentské komedii ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA. Opakem byl jeho pedantský profesor Vlk v komedii STUDUJEME ZA ŠKOLOU. V dramatu Martina Friče JINÝ VZDUCH vytvořil smutnou postavu zkrachovalého malíře a alkoholika Elise. Vážná, ale v určitých ohledech i směšná a politováníhodná byla jeho postava alkoholika starosty Buzka v MĚSTEČKU NA DLANI. Další roli alkoholika zkrachovalce vytvořil v dramatu BATALION. Dále to byl Pavel Kolínský v PALIČOVĚ DCEŘI, doktor Jelínek v TETIČCE, zkrachovalec Hlavsa v BARBOŘE HLAVSOVÉ, kat Jiří v komedii POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ, nebo zdegenerovaný a naivní kníže Andres v PRSTÝNKU.

Po osvobození nadále vytvářel velké dramatické, ale i komické postavy v českém filmu. Jmenujme například věčně nachmeleného, ale jediného upřímného konšela Šmardocha v NEZBEDNÉM BAKALÁŘI, doktora Tomeše v KRAKATITU, pána Boha v ČAPKOVÝCH POVÍDKÁCH, Kolmistra v dramatu VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI, nebo inspektor Hrdlička v dramatu JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA. Vynikajícím způsobem na sebe upozornil v prvním díle husitské trilogie JAN HUS, kde vytvořil výraznou postavu až neúměrně zlého a nenávistného papežského vyslance biskupa z Lódi. V předvečer své životní role si zahrál postavu hodináře Mrázka v dramatu ROMEO, JULIE A TMA, muže, který si na první pohled nevšímá světa okolo sebe a hledí si svých hodin, ale v pravé chvíli dokáže zasáhnout. A v roce 1960 přišla role, ve které Smolík zúročil své celoživotní humanizační herectví. Role profesora Málka v Krejčíkově dramatu VYŠŠÍ PRINCIP byla vrcholem nejen tvorby samotného Smolíka, ale i vrcholem české filmové tvorby právě se uzavírajících 50. let. Hrdinná postava profesora, který chtěl před popravou zachránit své tři studenty a po nezdaru místo loajálního projevu veřejně vystoupil proti nacistům, se stala symbolem hrdinství a boje proti nesmyslným, nehumanitním a amorálním autoritám. S přibývajícím věkem Smolík vytvářel v 60. letech už jen menší postavy. Za zmínku stojí určitě pro Smolíka netypická role matematika Antonyho Hopkinse v IKARII XB 1. Jeho poslední rolí ve filmu byl felčar Sivá Hlava v dobrodružném filmu Milana Vošmika NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE z roku 1967.

Zatímco film poskytnul Smolíkovi bezpočet velkých rolí, televize byla skoupější. Za všechny jeho televizní role jmenujme alespoň upřímného a opět velice mravně a humanitně smýšlejícího osobního lékaře císaře Napoleona v konverzačním dramatu WATERLOO. Z rozhlasových nahrávek zmiňme například Hrátky s čertem, nebo Rajský ostrov. V roce 1959 natočil Jaroslav Mach středometrážní medailon Františka Smolíka.

Jak již bylo řečeno, manželkou Františka Smolíka byla herečka Milada Smolíková. Za svůj život získal Smolík bezpočet ocenění. Státní cenu získal celkem třikrát. V roce 1931, v roce 1937 za role ve filmech LIDÉ NA KŘE a BATALION a v roce 1951 za roli ve filmu VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI. Titul Národního umělce mu byl udělen už v roce 1953, Řád práce v roce 1958 a Řád republiky v roce 1961. Na filmovém festivalu v Ostravě (1961) získal cenu ankety filmového diváka za nejlepší herecký výkon ve VYŠŠÍM PRINCIPU a za stejnou roli získal na MFF v Benátkách (1960) medaili prezidenta festivalu Bienále.

1919 – Polským zástupcům v Těšíně bylo předáno českým podplukovníkem Šnejdárkem ultimátum: během dvou hodin vyklidit Těšínsko až za řeku Bialou (26. ledna měly proběhnout volby do ústavodárného polského sněmu). Po vypršení ultimáta začalo československé vojsko útok na toto území. Vypukla tzv. sedmidenní válka; při ní byl 27. ledna dobyt Těšín, o den později stanula česká vojska na Visle. Cílem okupace bylo znemožnit volby v té části Těšínska, kterou spravovala Rada narodowa. Do konfliktu zasáhly mocnosti a stanovily 2. února demarkační čáru (výhodnější pro Čechy). Sporné území bylo dáno pod mezinárodní kontrolu, konečné slovo měl učinit plebiscit (ten se ovšem nikdy nekonal). Rozhodnutím velmocí došlo k rozdělení území: Češi získali 1280 km2 (soudní okresy bohumínský, ostravský a frýdecký, o fryštácký, těšínský a jablunkovský se museli podělit), Poláci 1002 km2; v obyvatelstvu pak Češi 139 tisíc proti 290 tisícům (na získaném území žilo 48 % Poláků, 12 % Němců a pouze 39 % Čechů). Boje byly definitivně ukončeny 30. ledna.

1941 – Protektorátní vláda vydala nařízení o pracovní povinnosti.

1944 – Z popudu K. H. Franka byla založena Liga proti bolševismu, kolaborantská organizace s protikomunistickým a protisovětským zaměřením; jejími zakladateli byli například prof. J. Drachovský a J. Bartoň z Dobenína; Liga podléhala přímo ministerstvu školství a lidové osvěty (ministru E. Moravcovi). Její činnost spočívala zejména v pořádání přednášek a manifestačních shromáždění.

1945 – Protektorátní vláda vydala nařízení o nucených pracech mužů od 18 do 50 let.

1950 – Izraelský parlament proklamoval Jeruzalém za hlavní město země.

1960Don Walsh a Jacques Piccard se v batyskafu Trieste potopili na dno Mariánského příkopu.

1969 – V týdeníku Reportér byl otištěn rozhovor V. Prečana a M. Otáhala, který reagoval na četné dotazy, týkající se publikace „Sedm pražských dnů“ (21. – 27. srpen 1968). Uvedli mj.: „Nesledovali jsme v žádném případě nějaké politické cíle, byli jsme si vědomi současné reality, a proto jsme tento materiál vydali jen jako studijní a pro vnitřní potřebu. Naše tvrzení dokazuje i fakt, že v knize není ani slovo komentáře, registrujeme události formou kroniky a uveřejňujeme k nim příslušné články z novin, popřípadě letáky či jiné podkladové materiály.“

V bytě svých rodičů v Praze spáchala sebevraždu otravou svítiplynem 17letá studentka Blanka Necházelová. V dopisu na rozloučenou uvádí, že byla k sebevraždě donucena a že o život se musí připravit po trojím zahoukání černého „mercedesu“ pod okny bytu. Týž den předalo ministerstvo vnitra zprávu ČTK se žádostí o okamžité uveřejnění. Zprávu však ČTK vypustila až 25. 1.

1989 – Zemřel Salvador Dalí, katalánský malíř (* 11. května 1904)

1996 – Premiér V. Klaus předal do rukou předsedy italské vlády L. Diniho (Itálie převzala od 1. ledna 1996 na půl roku předsednictví Evropské unie) žádost ČR o členství v Evropské unii; jednání o členství se předpokládá v roce 1998.

Byla publikována první verze programovacího jazyka Java.

1999 – Zemřel Jaroslav Foglar, český spisovatel (* 6. července 1907)

Jaroslav Foglar
Jaroslav Foglar se narodil v Nuslích v Benátské ulici č. 3. Studoval Veřejnou obchodní školu.

Zaměstnán byl jako úředník, pedagogický pracovník, odpovědný redaktor časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Pod přezdívkou "Jestřáb" vedl po celý život skautské oddíly.

Ve čtyřech letech ztrácí otce a od té doby žije s matkou a starším bratrem. V roce 1914 se přestěhují z Nuslí na Vinohrady.

Roku 1920 poprvé na výzvu svého staršího bratra navštěvuje skautský oddíl 48. klub oldskautů Jestřábi, podle kterého později dostal i svoji přezdívku Jestřáb.

Jako třináctiletému (1920) mu vychází literární pokus, báseň Měsíční noci.

V roce 1921 se mu naskytla možnost vstoupit do 34. pražského oddílu "Ohnivci", kde získává i svoji přezdívku.

Jeho první publikovaná povídka Vítězství vychází časopisecky roku 1923, a je vlastně prvním krůčkem ke spisovatelské dráze.

V roce 1925 končí obchodní školu, krátce pracuje v informační kanceláři firmy Wys Müller et Company a poté přechází na třináct let jako úředník k firmě Oskar Stein, velkoobchod papíren. O prázdninách vede skautský tábor, při němž poprvé zavítá do Sluneční zátoky na řece Sázavě. Po návratu z tábora se 34. pražský oddíl slučuje se slavnou Dvojkou a Jestřáb přechází do jeho vedení pod názvem Hoši od Bobří řeky. Po šedesáti letech nepřetržitého vedení předává oddíl v roce 1987 svému nástupci a řadí se tak mezi nejstarší oddílové vedoucí na světě.

V roce 1934 je vydána v nakladatelství Melantrich první Foglarova kniha - Přístav volá (původní název "Modrý život Jiřího Dražana"). Brzy přichází období Foglarova redaktorského působení v časopise Mladý hlasatel, kde 8. 5. 1937 vychází výzva k zakládání čtenářských klubů Ml. hlasatele. V létě vychází první vydání knihy Hoši od Bobří řeky s ilustracemi Z.Buriana. Od listopadu 1938 se ve vedení redakce objevuje Jaroslav Foglar spolu s Karlem Burešem a od 17. prosince vychází na pokračování, dnes již legendární seriál, Rychlé šípy, kreslený Dr. Janem Fischerem. Roku 1941 je Mladý hlasatel zastaven nacisty. Těsně po válce rediguje Foglar časopis Junák, brzy však odsud odchází pro názorové neshody, aby založil nový časopis - Vpřed. První "foglarovské" číslo Vpředu (č. 18) vychází 9. 4. 1946 s legendární kresbou Rychlých šípů na titulní straně (autor Bohumil Konečný - Bimba). Tento časopis ukončil svoji činnost v roce 1948.

Rychlé šípy

V padesátých letech Foglar působí jako vychovatel v domově mládeže pod dohledem StB. Ani v tuto dobu nepřestává psát. Po delší odmlce se v roce 1965 na trhu objevuje Tajemná Řásnovka. V Ostravském kulturním zpravodaji začínají vycházet Rychlé šípy i s novými příběhy, kreslenými Marko Čermákem.

V sedmdesátých letech se spisovatel věnuje převážně práci s oddílem, publikuje pouze časopisecky. Z tohoto období pochází kniha Náš oddíl, podložená více než šedesátiletou autorovou zkušeností ve vedení oddílu.

Ve věku 102 let umírá 18. února 1980 Foglarova maminka. Osmdesátá léta jsou poznamenána spoluprací s výtvarníkem Karlem Soudkem na kreslených seriálech Modrá rokle a Ztracený kamarád.

Po "sametové revoluci" roku 1989 má Foglar plně otevřenu cestu k čtenářské veřejnosti. V nakladatelství Olympia vydává stínadelskou trilogii Dobrodružství v temných uličkách (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta). 18. listopadu 1992 je spisovatel přepaden dvěma učni, kteří ho chtějí okrást o peníze. Ubrání se a zavolá o pomoc.

Od jara 1995 je J. Foglar dlouhodobě hospitalizován v nemocnici, ale podle možností dál vyjíždí na besedy se čtenáři. K devadesátinám J. Foglara a nedožitým devadesátinám dr. Jana Fischera pořádá Muzeum hl. m. Prahy rozsáhlou výstavu s názvem Po stopách Rychlých šípů. Vychází jubilejní 15. vydání knihy Hoši od Bobří řeky s pamětním listem. V roce 1998 se v televizi objevuje při setkání s dr. Karlem Burešem po neuvěřitelných padesáti letech. A v listopadu vychází v nakladatelství Olympia kompletní knižní vydání Rychlých šípů se všemi dosud vydanými příběhy.

1999 umírá po delší nemoci v Thomayerově nemocnici v Praze.

Svátky:

Svátek mají Zdeněk, Zdeslav, Zdík, Sidonius a Ildefons.

V občanském kalendáři má dnes svátek Zdeněk nebo, jak se dříve psávalo, Zdenek. Názory na původ tohoto hojně užívaného jména se různí. Od minulého století donedávna byli odborníci přesvědčeni, že Zdeněk vznikl ze jména Sidonius. Teprve v poslední době byla publikována teorie, že jde naopak o domácký tvar ryze českého jména Zdeslav s významem "zde slavný". Tento názor poněkud kalí závažná skutečnost, že mnohem častěji se v minulosti vyskytovalo jméno Zdislav se stejným významem. Známe k němu i dosti obvyklou zkrácenou formu - tou není Zdeněk, ale pěkné staročeské mužské jméno Zdík. A tak se zdá, že v pozadí Zdeňků stojí přece jenom Sidonius.

Ve středověku nosil jméno Sidonius irský misionář působící ve střední Francii, kde se toto jméno dobře ujalo. Díky tomu byl poměrně častým jménem středověkých rytířů, a jeho běžné užívání u nás tak dokládá dávné česko-francouzské vztahy.

Naše dějiny znají mnoho významných Zdeňků. Namátkou můžeme jmenovat Zdeněk Kostka z Postupic, Zdeněk Lev z Rožmitálu či Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Zajímavé osudy měl zvláště posledně jmenovaný. Pocházel z nepříliš zámožné větve panského rodu Lobkoviců. Narodil se 15. srpna 1568 a od mládí byl vychováván u jezuitů. To znamenalo, že se mu dostalo skvělé výchovy a vzdělání. Svá vysokoškolská studia si rozšířil na cestách po západní Evropě, kde se naučil snad všem tehdy známým jazykům. Byl také kavalírem k pohledání, a tak není divu, že v něm našla zalíbení nejbohatší a nejskvělejší vdova království - Polyxena z Rožmberka rozená z Pernštejna, kdysi choť Viléma z Rožmberka. Oboustranné sympatie byly naplněny v roce 1603, kdy si řekli své ano. Měli k sobě skutečně blízko. Spojovala je silná katolická víra a bezmezná důvěra v trůn habsburský, kterou v sobě oba měli od dětství. Není proto divu, že se Zdeňkovi dostalo za jeho politické postoje odměny. Již od roku 1599 byl nejvyšším kancléřem Českého království a jeho vliv neustále rostl. Dokázal dokonce odporovat císaři - roku 1609 odmítl podepsat Rudolfův majestát, který liberalizoval náboženské poměry v zemi. Jeho zásluhou byl v roce 1617 zvolen císařem Ferdinand II. Štýrský. To však již byla v Čechách rozehrána nebezpečná mocenská partie, která vyvrcholila roku 1618 pražskou defenestrací. Zdeněk jí unikl jenom náhodou - byl zrovna s císařem ve Vídni. Ve městě na Dunaji zůstal také po Bílé hoře. Zpovzdálí sledoval, co se v Čechách děje, a jeho názory a postoje se začaly měnit. Mohl se nyní stát kořistníkem a tančit slavnostní tance nad poraženými protivníky, jak to činili jiní, z nichž mnozí jen rychle změnili "stranické kabáty". Při pohledu na pobělohorský morální marasmus, udavačství a korupci se však Zdeněk zachoval zcela jinak. Snažil se zmírnit tresty, které hrozily mnohým povstalcům, a skutečně se mu to několikrát i podařilo. Při všeobecných konfiskacích se na rozdíl od mnohých, dokonce i své ženy, držel zpátky. V roce 1624 dosáhl sice knížecího titulu, politika jej ale dávno znechutila. Nemohl se smířit se snížením významu Českého království. Sláva jeho vlasti mu byla totiž nade vše a nehodlal ji vyměnit za výnosné úřady a patolízalství k trůnu. A tak, jak napsal velký historik té doby J. Janáček, "...umíral s vážnými výhradami k habsburské politice v Čechách." My jenom dodejme, že se tak stalo 16. června 1628. Kde jinde než ve Vídni.

V českém církevním kalendáři má dnes svátek Ildefons, rodem Španěl, od roku 658 arcibiskup v Toledu. Jeho životním dílem je obrovská bibliografie všech církevních spisovatelů. Zemřel 23. ledna roku 667 v Toledu.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze

Autor: Vlastimil Šantroch | pondělí 23.1.2012 17:15 | karma článku: 18.06 | přečteno: 1867x

Další články blogera

Vlastimil Šantroch

Sonet

Trocha poesie nikoho nezabije. Nechme politiku politikou. Aneb takovej sonet pane, to je vlastně šlágr.

17.3.2023 v 15:37 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 170 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Sbohem a trenýrky

Trocha poezie nikoho nezabije. Když jsem viděl (díky Bohu) poslední televizní vystoupení Miloše Zemana, nedalo mi to. Mistr Nezval jistě promine ;-)

5.3.2023 v 14:12 | Karma článku: 22.06 | Přečteno: 504 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Soudruhu, táhni...

Před pětasedmdesáti lety proběhl bolševický puč zvaný "Vítězný únor". Následovala více než čtyřicetiletá doba temna.

25.2.2023 v 0:29 | Karma článku: 23.78 | Přečteno: 693 | Diskuse

Vlastimil Šantroch

Jé, ty jsi ještě blbější...

Znáte to, jsou takové zapeklité situace, taková drobná nedorozumění, kdy v dobré víře něco plácnete, a pak jste za blbce.

9.10.2022 v 0:24 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 901 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 28.78 | Přečteno: 552 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 525 | Diskuse
VIP
Počet článků 909 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1694

Trochu muzikant, trochu komediant, trochu programátor, trochu grafoman, trochu magor... :-)

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...