Vzpomínáček - 22. ledna - Jim Jarmusch a Telly Savalas

Francis Bacon, George Gordon Byron, Krvavá neděle, A. Švehla vystřídán J. Šrámkem, Tobruk dobyt, František Křižík, bolševici si vytyčili cíl získat v příštích volbách více než 50 % hlasů, Ondrej Nepela, Jim Jarmusch, 22. leden 1969 a 1970, Telly Savalas - Kojak, Bohuš Pastorek - Gottwald...

Události:

1561 – Narodil se Francis Bacon, anglický filosof, vědec a státník († 9. dubna 1626)

1788 – Narodil se George Gordon Byron, anglický spisovatel († 19. dubna 1824)

1905 – „Krvavá neděle” v ruském Petrohradu.

Více než tisíc ze 140 000 protestujících dělníků bylo postříleno carskou armádou.

Následovala řada stávek v téměř všech velkých ruských městech, střety demonstrantů s vojskem a policií.

1929 – Předsednictvo Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu rozhodlo, aby těžce nemocný předseda vlády A. Švehla byl vystřídán jiným agrárníkem; dosud byl Švehla zastupován lidovcem J. Šrámkem. Švehla navrhl za svého nástupce (po dohodě s prezidentem Masarykem) F. Udržala.

1941 – Britské a australské jednotky, pod vedením generálporůčíka Richarda O´Connora, dobyly Tobruk.

Zemřel František Křižík, český technik (* 6. července 1847)

1947 – Na zasedání ÚV KSČ vytyčili komunisté (povzbuzeni vítězstvím v parlamentních volbách) cíl získat v příštích volbách více než 50 % hlasů.

1951 – Narodil se Ondrej Nepela, slovenský krasobruslař († 2. února 1989)

1953 – Narodil se Jim Jarmusch, americký režisér

Jim Jarmusch se narodil 22. ledna 1953 v Akronu, ve státě Ohio. S filmem začal později, ale mnoho zkušeností měl již z raného dětství. V kinech v Akronu, neměli moc širokou nabídku filmů, ale když byl Jarmusch malý, jeho matka ho brávala každou neděli do kina. A jak on sám říká, byly to většinou filmy s gigantickými krabími monstry či s příšery z tajuplných lagun. Ale jak sám dodává, vždy je hrozně miloval. Vystudoval Cayahoga Falls High School a poté šel rovnou na Nortwestern University.

Když opustil Ohio a odjel v sedmnácti do New Yorku, tak jak sám říká, zjistil, že ne všechny filmy jsou o gigantických monstrech a příšerách. Zlomový okamžik v jeho životě nastal, když odjel na roční studium do Paříže. Právě tam se zamiloval do filmového stylu francouzské kinematografie. A rozhodl se tam zůstat další rok. Přestal chodit na přednášky a celé dny trávil v kinech, kde za celou tu dobu shlédl mnoho filmů z různých zemí světa.

Když se pak vrátil zpět do New Yorku, rozhodl se stát spisovatelem! Tak přešel na Columbia University, kde vystudoval literaturu (titul B.A. - Bachelor of Arts - bakalář svobodných umění). Ale jeho okouzlení francouzským filmem stále přetrvávalo. A tak, když už neměl žádné peníze a rozhodoval se co dál se životem, rozhodl se absolvovat filmovou školu v New Yorku. On sám nikdy žádný film před tím nenatočil, a tak vzal pár svých věcí, co kdy napsal a zkusil se dostat mezi skupinu potencionálních spisovatelů (režisérů). Byl přijat a měl to velké štěstí, že při studiu dostal práci jako pedagogický asistent profesora, kterým nebyl nikdo jiný než režisér Nicholas Ray (Rebel without a Cause). Později se z nich stali kamarádi a Ray poté pomáhala Jimovi s jeho prvním filmem.

Jak Jim Jarmusch sám uvedl v jenom rozhovoru, že to byl snad jen jeho rozmar, že šel studovat a vydržel tam celé dva roky. On vlastně ani nedostal titul, když školu dokončil, dostal jej, až se stal známým a populárním. Důvod proč ho nedostal byl ten, že v posledním roce studia dostal stipendium což nebyl zrovna nejlepší nápad, protože on všechny peníze utratil. I když o tom, jestli to byl dobrý nebo špatný nápad bychom mohli diskutovat, protože za stipendium, které bylo asi 12000 USD natočil v roce 1980 svůj první film PERMANENT VOCATION -Trvalá dovolená.

O dva roky později následoval krátkometrážní film THE NEW WORLD (Nový svět). Jeho druhý celovečerní film spatřil světlo světa v roce 1984, STRANGER THAN PARADISE - Podivnější než ráj (Golden Camera pro nejlepší režii na festivalu v Cannes). A zajímavostí je, že na tento film měl třetinový rozpočet než u Permanent Vocation. Proto natočil jen část filmu a pak musel čekat na zázrak. Ten přišel, když uvedl svůj film jako krátkometrážní záběry na filmovém festivalu v Rotterdamu. Tam se zalíbil pár německým producentům (hlavně tedy Wimu Wendersovi) a tak dostal finanční dotaci a mohl film dokončit celý.

Již za svoje první dva filmy byl hodně chválen u kritiky. K definitivnímu upevnění jeho reputace došlo v roce 1986 po natočení jeho třetího celovečerního snímku DOWN BY LAW (Mimo zákon). A pak jeho následné dva filmy MYSTERY TRAIN (Tajuplný Vlak) 1998 “Nejlepší umělecký příspěvek“ (v Cannes) a NIGHT ON EARTH (Noc na zemi) 1991, které už jen dokreslily jeho neotřesitelnou pozici ve světě nezávislého filmu.

V roce 1995 natočil jeden ze svých nejúspěšnějších filmů, možná i díky hlavní roli, kterou stvárnil Johnny Depp, DEAD MAN (Mrtvý muž). Hudbu k tomuto filmu stvořil neopakovatelným způsobem frontman skupina Crazy Horse, Neil Young. Ten poté poprosil Jima, aby natočil videoklip jeho skupině, to se Jimovi zalíbilo, že nakonec v roce 1997 vznikl stominutový muzikálově-dokumentární film o této skupině nazvaný CRAZY HORSE (Rok koně).

V roce 1999 vyústila Jimova fascinace asijským filmem a kulturou jeho dalším filmem GHOST DOG-THE WAY OF SAMURAI (Gost Dog-Cesta samuraje). S Forestem Whitakerem v hlavní roli, který se nejvíce zviditelnil ve filmu "The Last King of Scotland" (Poslední skotský král) za kterou byl nominován na oscara - "herec v hlavní roli".

Poté v roce 2002 následovala spolupráce s několika světovými autory nezávislého filmu a vznik povídkového filmu TEN MINUTES OLDER: THE TRUMPET. V roce 2003 po několika letech zkompletoval a dokončil další film, složený z několika povídek, COFFE AND CIGARETTES (Kafe a cigára), za jehož závěrečnou třetí část získal “Zlatou palmu za krátký film“ (v Cannes).

Jeho zatím poslední film jsou BROKEN FLOWERS (Zlomené květiny) z roku 2005, s Billem Murrayem v hlavní roli. Za který získal mimo jiné “Hlavní cenu poroty v Cannes“ a “Českého lva“ v kategorii nejlepší zahraniční film. Jim Jarmusch je ve filmařině a hlavně v “nezávislém filmu“ světově uznávanou osobností. A neustále všem dokazuje, že je ještě stále možné točit filmy bez přispění hollywoodské mašinérie.

1969 – Vláda ČSR vyzývá k zachování veřejného pořádku.

V Praze se konal I. Všesvazový sjezd ROH českých zemí, který v závěrečné rezoluci požaduje mj. urychlené provedení voleb, zajištění svobody projevu a důslednou realizaci ekonomických reforem.

G. Husák přijal delegaci Východního vojenského okruhu v čele s generálmajorem S. Kodajem, aby projednali otázky politické práce v armádě. V té souvislosti nelze nevzpomenout, že šlo o někdejšího kapitána Samuela Kodaje, který v Národním shromáždění hřímal nad vydáním Dvou tisíců slov (27. 6. 1968) a označil je návodem ke kontrarevoluci; vida, za jak krátkou dobu se stal generálmajorem.

V Čs. televizi odvysílali živý pořad „Slovo ke dni“, kde vystoupili naposledy proreformní žurnalisté. Hned po svém vystoupení jim bylo oznámeno, že další jejich vystupování v televizi je nežádoucí.

V libeňské Čechii se konala „veřejná stranická schůze k 45. výročí úmrtí V. I. Lenina za účasti V. Svobody, J. Jodase, E. Famíry, J. Langa, V. Nového (měl hlavní projev a když odsuzoval některé představitele polednového vývoje, plénum ho doprovázelo pokřikem „Vemte na ně bič!¨). Mezi dalšími dlouholetými členy KSČ byl mj. také univerzitní profesor Jaromír Lang. Všem účastníkům byla rozdána tiskovina „Pravda o smrti Jana Palacha“, v níž jeho čin je hodnocen jako výsledek působení protisocialistických sil, některých publicistů a novinářů.

Týdeník Tribuna uveřejňuje ostrou kritiku existence a činnosti klubu K 231.

1970 – Bratislavská Pravda přinesla rozhovor s M. Hruškovičem „Nepřehlédnout činy, které oslabily stranu a rozvrátily společnost“.

1994 – Zemřel se Telly Savalas, americký novinář, zpěvák, herec, režisér a producent řeckého původu (* 21. ledna 1924)

Telly Savalas se jako syn řeckých přistěhovalců narodil roku 21. ledna 1924.

Za 2. světové války sloužil v armádě a byl vyznamenán (Purple Heart), vystudoval psychologii na Kolumbijské univerzitě.

Za svůj seriál Your Voice of America na TV stanici ABC byl oceněn Peabody Award, pracoval i v Informační službě ministerstva vnitra.

Roku 1948 se oženil s Katherine Nicolaidesovou, s kterou se rozvedl roku 1957 a se kterou měl dceru Christinu.

Měl zkušenosti jako divadelník (Connecticutský soubor Stamford Playhouse), s televizním herectvím začal v roce 1959, kdy si zahrál soudce v inscenaci "Přines domů dítě".

Roku 1960 si vzal Marylin Gardnerovou, s níž měl dcery Penelope a Candace. Hrál v mnoha seriálech i filmech, díky své oholené hlavě dostával role sadistických padouchů a šílenců, jako např. Ernst Stavros Blofeld v bondovce "V tajné službě jejího veličenstva". V roce 1974 se s Marylin Gardnerovou rozvádí, o rok dříve natáčí první sérii svého úspěšného krimiseriálu Kojak (1973 - 1978), v němž si zahrál také hlavní roli slavného plešatého poručíka s lízátkem.

Kojak dostal roku 1974 také cenu Emmy, Savalas vstoupil do povědomí veřejnosti také jako zpěvák. Se svou poslední manželkou, Julií Hovlandovou, žil od roku 1984 až do své smrti 22. 1. 1994, den po svých sedmdesátých narozeninách.

2010 – Zemřel se Bohuš Pastorek, český herec, (* 25. října 1928)

Svátky:

Svátek mají Slavomír, Mnislav, Vincenc (Pallotti ze Zaragozy).

V občanském kalendáři má dnes svátek Slavomír. Je to jméno slovanského původu a vyskytuje se i ve starší polštině a bulharštině. Podle významu je nosí člověk, jenž "slaví mír". Slavomíra najdeme v různých pověstech a pohádkách, ale po známější historické osobnosti bychom pátrali marně. Podobný osud máMnislav, staré české jméno, vykládané jako "pomni své slávy", jinak řečeno "pamatuj na svou slávu". Z Mnislava je prý vytvořen i zkrácený tvar Mnata či Mnatek.

Mnata je znám ze Starých pověstí českých. Vládl prý jako třetí kníže po Přemyslu Oráči.

V českém církevní kalendáři dnes najdeme jméno Vincenc, ale též Vincent. Jméno má latinský původ a znělo Vincentius. Vzniklo ze slova vincens, tj. "vítězící". Staročeskou formou je Čeněk.

V kalendáři jsou dnes dva nositelé tohoto jména. První Vincenc měl přívlastek "ze Zaragozy". Stal se prvním mučedníkem ze Španělska a je jedním z nejuctívanějších světců Iberského poloostrova. Jeho postava je však opředena legendami, ve kterých pravdy najdeme jen poskrovnu. Vincenc se narodil někdy ve 3. století v Huesce (Španělsko). Stal se křesťanem a po nějakém čase začal vypomáhat jako arcijáhen biskupu Valerovi v severovýchodním Španělsku. Záhy poté, za císaře Diocletiana, vypuklo velké pronásledování křesťanů. Vincenc byl zajat a vsazen do vězení ve Valencii. Zde prožil velice krutá mučení, kterým nakonec podlehl. Mrtvé tělo zašili vojáci do volské kůže a hodili do moře. Vlny je však vyplavily, a tak mohou být dnes jeho ostatky uctívány nejen v Římě, ale i v Paříži, Metzu, Chartres, Besanćonu a v Le Mans. Vincenc ze Zaragozy se vždy těšil velké úctě. Stal se cechovním patronem vinařů, námořníků, pokrývačů, dřevorubců, výrobců cihel, hrnčířů a drvoštěpů. Zvláštní význam má dnešní den pro vinaře - Vincencův paprsek prý přináší ovoce a dobré víno. Na mnoha místech je jeho svátek chápán jako střed zimy, často i jako den "ptačí svatby". V Dolním Rakousku a v části Burgundska se konají dnešního dne Vincencovy trhy a taneční zábavy. Tento světec zaměstnal také řadu umělců. Mezi jinými prosluly Vincencovy obrazy na čtyřech kobercích v Historickém muzeu v Bernu (1515) nebo na oltáři farního kostela hornorakouského Hallstattu (kolem roku 1520).

Druhý Vincenc se jmenoval Pallotti a narodil se v zámožné římské rodině 21. dubna roku 1795. Duchovní službě se věnoval takřka celý život. Již v roce 1818 přijal katolické svěcení a až do své smrti působil ve svém úřadě v Římě, kde byl velmi oblíben. Stal se průkopníkem tzv. Katolické akce (tím je míněn církevně uznaný, organizovaný laický apoštolát). Vedle toho se zvláště staral o vězně. Ostatně všichni lidé v nouzi k němu měli přístup kdykoliv. Aby byla jeho pastorace ještě účinnější, založil Vincenc Pallotti společnost katolického apoštolátu, tzv. pallotiny (1835). Nejprve zde pracovali jenom kněží, ale záhy i mnoho laiků. V roce 1843 založil podobnou organizaci i pro ženy. Vincenc zemřel 22. ledna roku 1850 v Římě a byl pochován v kostele S. Salvatore in Onda. Papež Jan XXIII. jej 20. ledna 1963 svatořečil a od té doby je také patronem kněžského misijního svazu.

Zajímavé také je, že svátek sv. Vincence je vlastně christianizací pohanského boha slunce Apollóna. Počasí dnešního dne charakterizuje, jaká bude tento rok úroda.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze