Vzpomínáček - 18. ledna - Oliver Hardy a František Černý

Dekret kutnohorský, markrabě Jošt, mincovní konsorcium, Charles Louis Montesquieu, Pruské království, Německé císařství, Carl Gustav Jacob Jacobi, Arthur Ransome, Oliver Hardy, trasa Panamského průplavu, Cary Grant, Robert Falcon Scott na jižním pólu, generální stávka, mírová konference v Paříži, Rudyard Kipling, prolomení obklíčení Leningradu, dobytí Krakova, Kevin Costner, Josef Carda, František Černý, 18. leden 1969, konec války v Gaze...

Události:

1409 – Václav IV. vydal v Kutné Hoře (podepsán ve Vlašském dvoře) mandát, známý jako Dekret kutnohorský, jímž se z moci českého krále zásadně změnily poměry na pražské univerzitě (velký podíl na jeho vydání měl Jan Hus, Jeroným Pražský a Jan z Jesenice).

Zatímco dosud každý ze čtyř národů měl jeden hlas, nyní získal český národ tři hlasy a ostatní národy (polský, saský a bavorský) dohromady jeden hlas. Vydání dekretu souviselo s tím, že Václav potřeboval podporu české části univerzity pro svůj postoj k řešení papežského schizmatu (měl se projednávat na koncilu v Pise v březnu 1409).

Koncil měl volbou nového papeže odstranit schizma (dvojpapežství) a současně podpořit Václava při jeho snaze po znovuzískání římskoněmeckého trůnu. Jako výraz nesouhlasu opustila v květnu 1409 značná část cizích mistrů Prahu a odešla na jiné univerzity, především na nově založenou univerzitu v Lipsku. Důležité bylo i rozhodnutí, že každý nový rektor (podobně jako student přijímající gradus) musí složit slib věrnosti králi a království; první takový slib složil M. Jan Hus jako rektor (stal se jím na podzim 1409).

1411 – Na brněnském Špilberku zemřel markrabě Jošt (snad otráven), muž "velice zchytralý, ziskuchtivý, lakomý a zemí žádostivý", ale také "nejučenější kníže svého věku"; odešel poslední moravský skutečně v zemi sídlící a vládnoucí markrabě. Římskoněmeckým králem se stal (po dohodě s Václavem) Zikmund Lucemburský (korunován 8. července 1414).

1622 – Ve Vídni byla podepsána smlouva o mincovním konsorciu (na návrh Karla z Lichtenštejna, vypracovaná bankéřem Hansem de Wittem) mezi císařskou dvorskou komorou a soukromým konsorciem (Karel z Lichtenštejna, František z Dietrichštejna, Albrecht z Valdštejna, Pavel Michna z Vacínova, Hans de Witte a Jakub Bassewi); to převzalo do své správy mincovnictví a zavázalo se, že odvede z mincoven v Čechách, na Moravě a v Dolních Rakousích během jednoho roku 6 milionů zlatých. Konsorcium postupně stahovalo z oběhu hodnotnou stříbrnou minci a nahrazovalo ji znehodnocenou mincí s nižším obsahem stříbra (tzv. dlouhou mincí). Smlouva vešla v platnost 1. února t. r. a skončit měla 16. února 1623. Došlo k rozvrácení hospodářství, členové konsorcia se vydatně obohatili.

1689 – Narodil se Charles Louis Montesquieu, francouzský filozof a spisovatel († 10. února 1755)

1701 – Kurfiřt Friedrich III. se prohlašuje „Králem v Prusku“ jako Friedrich I. a vzniká Pruské království.

1871 – V Zrcadlovém sále na francouzském zámku ve Versailles je pruský král Vilém I. prohlášen německým císařem, čímž současně dochází k prvnímu sjednocení Německa jako Německého císařství.

1851 – Zemřel Carl Gustav Jacob Jacobi, pruský matematik (* 10. prosince 1804)

1884 – Narodil se Arthur Ransome, anglický spisovatel a novinář († 3. června 1967)

Arthur Ransome (18. ledna 1884, Leeds – 3. června 1967, Manchester) byl anglický spisovatel a novinář. Proslavil se především svým třináctidílným románovým cyklem pro děti o prázdninových dobrodružstvích dvou dětských skupin, které se nazývají Vlaštovky a Amazonky.

Arthur Ransome se narodil roku 1884 v Leedsu v rodině profesora historie. Na škole v Rugby se prostřednictvím spolužáka seznámil s rodinou Collingwoodových, kteří měli dům u jezera Coniston v tzv. Jezerní oblasti (Lake District). Zde se Ransome učil jachtingu a našel zde bohatou inspiraci pro své pozdější dílo.

Protože se již od mládí chtěl stát spisovatelem, ukončil po roce svá studia přírodovědy na Victoria University a odešel do Londýna, kde se živil jako poslíček jednoho nakladatelství. Začal psát eseje a zaujal svou knihou Bohéma v Londýně (1907) a monografiemi Edgar Allan Poe (1910) a Oscar Wilde (1912). Roku 1909 se oženil, ale manželství se příliš nevydařilo.

V roce 1913 procestoval Ransome Dánsko, Švédsko, Německo, Francii a také Rusko, kde od roku 1916 působil jako válečný zpravodaj listu Daily News a později jako korespondent listu Manchester Guardian. Zde se zajímal o folklór a sbíral pohádky, které vydal pod názvem Ruské pohádky starého Petra. Osobně se stýkal s vůdci bolševické revoluce z roku 1917 Leninem a Trockým a projevoval k jejich cílům určité sympatie (nedávno však vyšlo najevo, že pracoval jako agent pro britskou zpravodajskou službu). V Trockého sekretariátu se seznámil se svou druhou ženou a po rozvodu svého prvního manželství v roce 1924 se s ní oženil.

Od roku 1924 působil Ransome v Egyptě a později v Číně. Po návratu z Číny v roce 1929 se začal plně věnovat spisovatelské práci pro děti. První jeho kniha ze série dětských příběhů (román Boj o ostrov), jejichž děj situoval převážně do jemu dobře známe Jezerní oblasti (Lake District) v severozápadní Anglie v hrabství Cumbria vyšla roku 1930 (jezero v knihách je složeno ze skutečných reálií kolem jezer Windermere a Coniston). Hlavními hrdiny cyklu jsou sourozenci Walkerovi (Vlaštovky) a sestry Blackettovy (Amazonky), kteří společně prožívají prázdninové příhody, přičemž v dalších dílech se objevují i jiní dětští hrdinové. Ransome postupně vydal na toto téma dvanáct knih, poslední třináctou (Lysky na severu) se mu již nepodařilo dokončit. Roku 1936 získal Ransome za šestý díl z cyklu (román Holubí pošta) jako první anglickou prestižní cenu za dětskou literaturu Carnegie Medal.

Arthur Ransome zemřel roku 1967 v Manchesteru.

1892 – Narodil se Oliver Hardy, americký komik z dvojice Laurel a Hardy († 7. srpna 1957)

Oliver Hardy, celým jménem Oliver Norvell Hardy (18. ledna 1892, Harlem, Georgia, USA – 7.srpna 1957, North Hollywood, Kalifornie, USA) byl americký komik.

Po smrti otce v roce 1892 se rodina odstěhovala do Milledgeville, kde matka provozovala hotel. V roce 1910 začal pracovat v Palace Theater, prvním kině v Milledgeville.

Roku 1912 odešel do městečka Jacksonville na Floridě, kde se rozvíjel filmový průmysl. Neuplatnil se, a proto se musel živit jako zpěvák.

V roce 1913 odešel do Atlanty, kde se seznámil s pianistkou Madelyn Saloshinovou, která se stala jeho první ženou. O rok později se vrátil do Jacksonville, kde konečně sehnal práci jako filmový herec u Lubin Company. Jeho prvním snímkem se stal krátkometrážní Outwitting Dad. V roce 1915 natočil 50 krátkometrážních filmů pro Lubin Studio.

Později, po přestěhování do New Yorku, pracoval pro studia Pathé, Casino a Edison.

Po návratu do Jacksonville pracoval pro studia Vim a King Bee, kde spolupracoval s napodobitelem Charlieho Chaplina Billy Westem a komediální herečkou Ethel Burton Palmer. V roce 1917 si ale odskočil do Los Angeles, kde pracoval jako nezávislý herec pro několik hollywoodských studií. S Billy Westem setrval až do roku 1920. Rok nato se poprvé objevil ve filmu spolu s britským hercem Stanem Laurelem ve filmu A Lucky Dog (produkce G. M. Anderson). Do té doby měl Oliver za sebou už cca 270 krátkometrážních němých filmů (většinou grotesek), ze kterých se do dnešních dnů dochovalo okolo stovky.

V letech 1918 až 1923 natočil více než 40 filmů pro studio Vitagraph. V roce 1919 se rozvedl a v následujícím roce se znovu oženil s herečkou Myrtle Reevesovou. V roce 1924 začal pracovat pro studio Hal Roach Studios, kde spolupracoval s Charleyem Chasem. Roku 1925 si zahrál ve filmu Yes, yes, Nanette! po boku Jamese Finlaysona v režii Stana Laurela. Roku 1926 si měl zahrát v dalším filmu Get’Em Young pod režisérským vedením Stana Laurela, ale musel být hospitalizován kvůli popáleninám, které utrpěl při vaření jehněčí kýty. Jeho roli dostal Laurel. Do té doby se Laurel objevoval spíše za kamerou jako režisér. Počínaje tímto rokem se Laurel orientoval převážně na hereckou profesi. Ještě téhož roku si zahráli Hardy s Laurelem ve filmu Forty-five Minutes from Hollywood, kde ale v žádném záběru nebyli společně.

Zlomovým se stal rok 1927, kdy s nimi producent Hal Roach podepsal spolupráci. V následujících desetiletích natočili společně 106 krátkometrážních i celovečerních filmů. V roce 1936 se rozvedl se svou ženou Myrtle. Roku 1939 natočil Hardy komedii Zenobia bez Stana Laurela (v době, kdy společně čekali na prodloužení své smlouvy u Hal Roach Studia). V tomto období se seznámil s pomocnicí scenáristy Lucille Jonesovou, se kterou se oženil o rok později. Další kariéru ovlivnila druhá světová válka, což se promítlo i do některých jejich pozdějších filmů. Hardy a Laurel začali pracovat pro USO (United Service Organizations) a podporovali válečné úsilí spojenců. V tomto období natočili mj. Laurel a Hardy v Cizinecké legii (The Flying Deuces), Laurel a Hardy studují (A Chump at Oxford) a Laurel a Hardy na moři (Saps at Sea). Snímek Saps at Sea byl jejich posledním filmem v produkci Hala Roacha. Následující filmy, které natočili ve spolupráci se společností 20th Century Fox již nedosáhly úspěchu jejich předchozích filmů. V roce 1949 si zahrál vedlejší roli ve westernu The Fighting Kentuckian po boku Johna Wayna. Rovněž bez Laurela si zahrál ještě v následujícím filmu Cesta k úspěchu (Riding High) po boku Binga Crosbyho. V letech 1950 až 1951 natočili Hardy s Laurelem v Evropě svůj poslední celovečerní film Laurel a Hardy zdědili ostrov (Atoll K nebo UTOPIA), který vznikl v koprodukci Francie a Itálie.

1902 – Komise pro stavbu Panamského průplavu rozhodla, že trasa průplavu povede přes Panamu a ne přes Nikaraguu, jak zněly původní návrhy.

1904 – Narodil se Cary Grant, anglo-americký herec († 29. listopadu 1986)

1912 – Britský polární badatel Robert Falcon Scott dosahuje jižního pólu. Na místě zjistil, že Roald Amundsen dorazil na pól již o 3 týdny dříve.

1918 – Celou monarchií, i českými zeměmi, otřásla generální stávka, žádající mír, chléb a demokracii; k největším demonstracím došlo v Plzni (18. a 19. ledna, 20 tisíc lidí), v Praze (22. ledna, 60 tisíc), Brně, na Kladně a Ostravsku.

1919 – V Paříži byla zahájena mírová konference; naši delegaci tvořili K. Kramář (vedoucí), E. Beneš (ministr zahraničních věcí) a Š. Osuský (sekretář). Ústřední osobou byl Beneš, který 5. února před Radou deseti vyložil československé požadavky (sedm memorand):

1. uznání českých zemí v jejich historických hranicích s některými rektifikacemi proti Německu (část Kladska, část území Horního Slezska) a proti Rakousku (část Moravského Pole, Gmünd a okolí, jižní břeh Dyje a pravý břeh řeky Moravy);
2. přivtělení Slovenska;
3. připojení Podkarpatské Rusi;
4. zřízení koridoru mezi Československem a Jugoslávií;
5. internacionalizaci některých hlavních řek a tratí;
6. pomoc Lužickým Srbům;
7. ochranu české menšiny ve Vídni.

K prozkoumání těchto požadavků byla 28. února ustavena zvláštní "československá" komise, v dubnu předložila své návrhy Radě.

1936 – Zemřel Rudyard Kipling, britský spisovatel, nositel Nobelovy ceny (* 30. prosince 1865)

1943 – Došlo k prolomení německého obklíčení Leningradu.

1945 – Rudá armáda dobyla Krakov.

IV. tankový sbor SS zahájil pokus o vyproštění Budapešti z obklíčení.

1955 – Narodil se Kevin Costner, americký filmový herec a režisér

1956 – Narodil se Josef Carda, český herec, bavič a moderátor

1963 – Zemřel František Černý, český herec (* 2. července 1904)

František Černý se narodil 2. července 1904 v Praze.

Po ukončení měšťanské školy v Nuslích se vyučil elektromontérem v Křižíkových závodech a rovněž vystupoval jako statista v nuselském Tylově divadle.

Své zkušenosti nejdříve získával u kočovných společností a od roku 1922 hrál v profesionálních činoherních a kabaretních scénách.

V letech 1926 – 1929 vystřídal činoherní a operetní pražské scény (Tylovo divadlo v Nuslích, Komedia, Uranie, Na Slupi, Švandovo divadlo).

Působil v Osvobozeném divadle Jana Wericha a Jiřího Voskovce (1932 – 1935), v Novém divadle (1935), v Divadle U Nováků a ve Švandově divadle. Po válce hrál v letech 1948 – 1962, až po odchod na odpočinek, v Hudebním divadle Karlín.

Černý byl jeden z nejtlustších českých herců (prý měl až 150 kg). Ze své kulaté a mrštné postavy mohl skvěle herecky těžit.

Při herecké práci kladl veliký důraz na práci rukou, gest, slovního projevu a civilního dobráckého a optimistického výrazu.

Nejčastěji hrál různé svérázné a dobrácké postavičky malých lidiček, ke kterým měl velmi blízko. Na jeho herecký vývoj mělo největší vliv Osvobozené divadlo (například ve hře „Pěst na oko“) a karlínské divadlo (př. inscenace „Zavinil to Ferkl“, kde umělecky tvořil po boku Vlasty Buriana).

Poprvé se objevil před kamerou ve filmu ŠVEJK V RUSKÉM ZAJETÍ (1926). Zahrál si ještě v šesti němých filmech MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA (zahradník), VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE (člen městské rady), Z ČESKÝCH MLÝNŮ (krajánek Široký), TCHÁN KONDELÍK A ŽEŤ VEJVARA (malířský tovaryš), HORSKÉ VOLÁNÍ S. O. S. (host v hotelu) a později ozvučený ČERNÝ PLAMEN (chasník).

První Černého rolí ve zvukovém filmu byl vězeň v české a německé verzi Burianovy bláznivé komedie TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931). Pro režiséry se stal vyhledávaným představitelem bodrých roliček, u kterých je komickým základem jejich fyziognomie.

Hrál celkem v osmdesáti filmech role hostinských a kuchařů (REVIZOR, HEJ – RUP!, POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, NEZLOBTE DĚDEČKA, HOLKA NEBO KLUK?, DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ, PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA), různé funkcionáře, úředníky a muže z lepší společnosti (PENÍZE NEBO ŽIVOT, SRDCE ZA PÍSNIČKU, ZLATÁ KATEŘINA, JEJÍ LÉKAŘ, DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE!, HARMONIKA, U NÁS V KOCOURKOVĚ, JEJÍ LÉKAŘ, DOKUD MÁŠ MAMINKU, AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK, POLSKÁ KREV, HRDINA JEDNÉ NOCI, TŘI MUŽI VE SNĚHU, SLÁVKO, NEDEJ SE!, HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE, SVÁTEK VĚŘITELŮ, PROSÍM, PANE PROFESORE!, MĚSTEČKO NA DLANI) a neméně významné jsou i jeho humorné kreace policistů (ULIČNICE a PŘEDNOSTA STANICE).

Za okupace byl také donucen zahrát malou roli v německém dramatu GLÜCK UNTERWEGS (1944), který se tehdy natáčel v barrandovských ateliérech českým režisérem Miroslavem Cikánem.

Po válce opět sehrál několik zajímavých rolí: číšník v Radokově a Sádkově komedii PAROHY (1947), svatební host Bedřich v Grussově komedii HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“ (1948), vynálezce koprové omáčky v komedii SOUDNÝ DEN (1949) Karla Steklého, tlustého měšťana v Krškově dramatu REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), alchymista Scotta ve dvoudílné Fričově komedii CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKŘŮV CÍSAŘ (1952), Jarda Hálek ve filmu Oldřicha Lipského CIRKUS BUDE! (1954), kuchař v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL... (1954) Bořivoje Zemana, dvořan v další pohádce Josefa Macha HRÁTKY S ČERTEM (1956), vězeň ve Steklého komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a hostinský ve druhém díle VOJÁKA ŠVEJKA Karla Steklého POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957).

Ve svém posledním filmu HRY A SNY (1958) ztvárnil v první povídce malou epizodní roli pasažéra. Externě spolupracoval s rozhlasem. František Černý zemřel 18. ledna 1963 ve své rodné Praze ve věku nedožitých padesáti devíti let. Jedním z katalyzátorů jeho předčasné smrti byla také nadváha...

1967 – Vláda se zabývala některými obsahovými a materiálními otázkami středních a vysokých škol, vyhlásila novou nomenklaturu skupin oborů na středních odborných a vysokých školách a projednala způsob poskytování půjček studentům.

1969 – Na konferenci Svazu vysokoškolského studentstva v Brně J. Smrkovský ve svém projevu varuje před pořádáním studentských stávek.

V Praze zahájili studenti ze solidarity s Palachovým činem hladovku.

Deník Mladá fronta začíná uveřejňovat na pokračování úryvky z knihy A. Londona „Doznání“.

V Čs. televizi nazvali projev L. Štrougala „Vytvořit klidné ovzduší pro konstruktivní práci!“

U Hlavního nádraží v Praze došlo k demonstraci, při níž bylo napadeno motorové vozidlo sovětské armády.

2009 – Skončila válka v Gaze.

Svátky:

Svátek mají Vladislav a Vladislava, Panna Maria Matka jednoty křesťanů.

Dnes najdeme v kalendáři velice slavná jména - Vladislav a Vladislava. Jsou slovanského původu, lze je vyložit jako "slavný vládou" a celá řada Vladislavů taková skutečně byla. Toto jméno totiž nosilo mnoho českých králů a knížat, vládce tohoto jména najdeme i v okolních zemích.

V našich dějinách si nejdříve připomeneme přemyslovského knížete Vladislava I., který vládl v letech 1109-17 a znovu od roku 1120 až do smrti v roce 1125. Přestávku v jeho vládě zavinila obvyklá přemyslovská řevnivost a spory o trůn.

Jeho nejstarším synem byl také Vladislav. Byl úspěšnější než tatínek, neboť se stal prvním dědičným českým králem (od roku 1158, zemřel 1172). Jeho vláda přinesla celé zemi rozkvět a hospodářský vzestup. V Praze například vyrostl unikátní Juditin most, Olomouc rozkvetla pod vládou biskupa Jindřicha a do země proudily zástupy cisterciáků, premonstrátů, johanitů, s nimiž přicházela vzdělanost, řemesla a umění. Za Vladislava vzaly prý svůj počátek i mnohé erby české šlechty. Dostali je stateční čeští vojáci, když pomáhali v čele se svým panovníkem císaři Fridrichu I. Barbarossovi dobýt roku 1158 město Milán.

Do třetice se zmíníme o dalším našem králi. Tentokrát to bude Vladislav Jagellonský, který byl českými stavy zvolen vladařem roku 1471 a panoval až do své smrti roku 1516. Nastoupil na trůn po Jiřím z Poděbrad a vládl jako on dvojímu lidu - kališníkům a katolíkům. V roce 1490 se stal také králem uherským. Protože se ve věčně rozhádané Praze necítil dobře, přesídlil po své druhé korunovaci do hlavního města Uher Budína. Přesto po něm u nás zůstala nesmazatelná památka - je po něm pojmenován architektonický a umělecký sloh, tzv. vladislavská gotika, nejvýrazněji představovaná Vladislavským sálem na Pražském hradě a kutnohorským chrámem sv. Barbory. Vladislav byl třikrát ženatý. Dvakrát nepříliš šťastně, a tak byl papežem rozveden. Až potřetí jej potkalo štěstí. V roce 1502 se oženil s francouzskou šlechtičnou Annou z Foix a jejich soužití bylo požehnáno dvěma dětmi, Annou a Ludvíkem. Při porodu syna však královna zemřela a Vladislava tato ztráta pro zbytek života hluboce poznamenala. Zemřel deset let po ní v roce 1516. Ještě rok před svou smrtí uzavřel ve Vídni s římskoněmeckým císařem Maxmiliánem I. Habsburským dynastickou smlouvu. Na jejím základě vstoupil jeho syn Ludvík do manželství s Marií Habsburskou a dcera Anna si vzala arcivévodu Ferdinanda, který po smrti Ludvíka Jagellonského (1526 u Moháče) usedl na český trůn, čímž přivedl habsburskou dynastii definitivně a skoro na věčné časy do našich zemí.

Reforma 2. vatikánského koncilu silně zredukovala slavení svátků Panny Marie, takže jich v římském kalendáři zbylo jenom devět. Český národní kalendář připojil ještě svátky dva. Na dnešek připadá svátek Panny Marie Matky jednoty křesťanů. Druhý se nazývá svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí a katolická církev jej slaví 8. května.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze