Vzpomínáček - 17. ledna - Jaroslava Moserová a James Earl Jones

Kardinál Dietrichštejn císařským komisařem na Moravě, Edikt ze Saint Germaine, Benjamin Franklin, James Cook překročil jižní polární kruh, petice české státoprávní opozice císaři, Al Capone, Československý dobrovolnický sbor v Itálii, Jaroslava Moserová, první hokej na Štvanici, James Earl Jones, Muhammad Ali, Jim Carrey, Miroslav Plesinger-Božinov, zprávy o tragickém činu Jana Palacha, vznik Unie svobody...

Události:

1621 – Kardinál Dietrichštejn jmenován císařským komisařem na Moravě.

Zabavené statky restituoval původním majitelům.

Nejvyšším zemským hejtmanem se stal Ladislav Popel z Lobkovic.

Nejvyšším sudím byl Burian Berka.

1652 – Ve Francii byl vydán Edikt ze Saint Germaine.

Edikt povoloval hugenotům jejich zjednodušené bohoslužby veřejně mimo města a soukromě ve městech.

1706 – Narodil se Benjamin Franklin, americký státník († 17. dubna 1790)

Benjamin Franklin (17. ledna 1706, Governors Island u Bostonu, Massachusetts, USA - 17. dubna 1790, Filadelfie, Pensylvánie, USA, pseudonym Richard Saunders) byl americký státník, diplomat, vydavatel, přírodovědec a spisovatel.

Byl jedním ze zakladatelů americké demokratické kultury, je známý jako vynálezce bleskosvodu. V roce 1740 založil Pensylvánskou univerzitu, první univerzitu ve Spojených státech.

Pocházel z chudých poměrů (otec byl chudým mydlářem), původně se vyučil u svého bratra knihařem a knihkupcem. Další vzdělání získal jako autodidakt.

Brzy začal sám psát a publikovat v bratrově časopise New England Current. V roce 1723 odešel nejprve do New Yorku, pak do Filadelfie a v roce 1724 do Londýna, kde pracoval jako knihtiskař.

Vrátil se v roce 1726. Později si otevřel tiskárnu, knihkupectví a papírnictví. Vydával časopis Pensylvania Gazette a od roku 1732 pod pseudonymem Richard Saunders almanach Poor Richard's Almanack, který v Čechách překládal Josef Jungmann pod názvem Chudý Richard, aneb Cesta k blahobytu.

Franklin se aktivně věnoval veřejnému životu i přírodovědným výzkumům. V roce 1753 vynalezl bleskosvod (popsal jej v dopise datovaném 17. září). Vydal do roku 1774 čtyřsvazkové pojednání o elektřině. S pokusy přestal někdy kolem roku 1757. Byl jmenován čestným doktorem mnoha univerzit.

V roce 1754 byl za Pensylvánii vyslán do kongresu osad, kde předložil první návrh americké ústavy. Po vzniku USA pak spolupracoval i na její definitivní verzi. Roku 1775 uzavřel ve Francii dohodu o pomoci koloniím, která zajistila materiální pomoc v boji za nezávislost. Po návratu se stal známým senátorem za Pensylvánii.

V roce 1752 se Benjamin Franklin rozhodl zjistit, jestli existuje souvislost mezi elektrickým proudem a bleskem. Provedl velmi nebezpečný pokus. Vzal papírového draka a připevnil ho ke kovové tyči. Potom přivázal konec provázku na klíč a vyšel do bouře. Když drak vyletěl do bouřkového mraku, uviděl jiskry a cítil náraz, jak elektřina z mraku prošla z draka po provázku ke klíči.

Potom Franklin vyrobil a vyzkoušel funkční bleskosvod. Nebyl však první - v téže době jej nezávisle na Franklinovi vynalezl český kněz Prokop Diviš. Dnes jsou všechny budovy vybaveny bleskosvody, které přitahují blesk lépe než budova samotná. Připojený vodič odvede elektrický proud bezpečně do země a zabrání tak poškození budovy.

1773 – Výprava Jamese Cooka překročila jako první jižní polární kruh (66° 33′39″ j. š., 39° 35′00″ v. d.).

1873 – Veřejnost byla seznámena s peticí české státoprávní opozice císaři, v níž se mj. odmítaly připravované přímé volby do říšské rady. Petice opatřená více jak 270 tisíci podpisy byla 20. února odevzdána knížetem J. Lobkovicem císaři Františku Josefu I. Podobná podpisová akce byla uspořádána na Moravě a petice, opatřená tisíci podpisy, byla odevzdána císaři prostřednictvím hraběte E. Belcrediho.

1899 – Narodil se Al Capone, americký gangster († 25. ledna 1947)

1917 – V táboře Santa Maria Capua Vetere v Itálii byl ustaven Československý dobrovolnický sbor, který měl zhruba 30 členů; za tři měsíce se rozrostl na 1500 dobrovolníků.

1930 – Narodila se Jaroslava Moserová, česká lékařka, spisovatelka a politička († 24. března 2006)

Doc. MUDr. Jaroslava Moserová, DrSc. (17. ledna 1930 Praha – 24. března 2006 Praha) byla česká lékařka, spisovatelka, diplomatka a politička.

Během studií na gymnáziu byla vybrána v rámci amerického stipendijního programu American Field Service (AFS), aby mohla studovat ve Spojených státech amerických (1947–1949).

Tedy spolu s dalšími 3 studenty odcestovala do Severní Karolíny. Roční studijní pobyt byl prodloužen na dva roky a právě druhý rok strávila v New Yorku na Art Students League a jako zpáteční cestu do své vlasti si zvolila cestu kolem světa, na kterou vydělala sama během studií v USA.

Byla zde instruktorkou lyžování, také pracovala v obchodě s lyžařskými potřebami a byla dětskou pečovatelkou v jedné americké rodině.

Ve svém původním povolání lékařky se specializovala na popáleniny a do roku 1990 pracovala na klinice popálenin Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. Nejprve se chtěla stát plastickým chirurgem, o což se po studiích velice snažila. Na radu svého profesora se po státnicích nechala umístit v nemocnici v Duchcově, kde bylo dobré chirurgické oddělení a právě zde chtěla získat dobrou průpravu pro své zamýšlené budoucí zaměstnání. Po 5 letech se vrátila do Prahy, jelikož se jí na popud své maminky podařilo získat místo na oddělení plastické chirurgie. Tomu ale předcházela povinná praxe na výše uvedené klinice popálenin. A právě zde zakotvila, jelikož ji tato práce přirostla k srdci.

Jaroslava Moserová byla i vědeckým pracovníkem. Ke vědě se dostala právě v USA, kdy byla vybrána na odbornou stáž (postgraduální stipendium), kde měla působit na světově uznávané klinice popálenin v Texasu (v této době už byla po druhé vdaná). S tímto úmyslem také do USA odjížděla, ale osud tomu chtěl jinak a na této klinice byla právě umístěna do vědeckého týmu. Nejprve měla obavy, jak tuto práci bez jakýchkoliv předešlých zkušeností zvládne, ale díky své pracovitosti, odhodlání a inteligenci obstála. Poté se vrátila zpět do Československa, kde ve vědecké práci úspěšně pokračovala. Z jejich českých spolupracovníků je možno zmínit i prof. Ottu Wichterleho, který byl i se svou ženou dobrými přáteli paní Moserové-Davidové a jejího muže Milana Davida. Mezi její další důvěrné přátele patřila i Jana Brejchová spolu se svým prvním mužem Milošem Formanem a také i druhým Vlastimilem Brodským spolu s jejich dcerou Terezou Brodskou. Jejím další přítelem byl i Jiří Šlitr a mnoho další.

V letech 1991 až 1993 zastávala funkci velvyslankyně v Austrálii a na Novém Zélandu. V devadesátých letech předsedala generálnímu shromáždění UNESCO. V letech 1996 až 1998 byla místopředsedkyní Senátu Parlamentu ČR. Roku 2003 neúspěšně kandidovala při druhé volbě na úřad prezidenta ČR.

Napsala řadu povídek, filmových scénářů (Vlastně se nic nestalo, režie Evald Schorm; námět a spoluautorka scénáře filmu Dvojrole, režie Jaromil Jireš) a divadelních her (Takový milý chlapec; Dopis do Wollongongu). Do češtiny překládala díla Dicka Francise.

Byla výtvarně nadaná. Jako důkaz toho může být právě považovat "Atlas plastické chirgiue" pana prof. Františka Buriana, ilustrace přebalu vlastní knihy "Historek - na koho se nezapomíná", také překladaných knih Dicka Francise a dětských knih.

1931 – Odehrál se první zápas v ledním hokeji na provizorně otevřeném zimním stadiónu na Štvanici v Praze, který nabízel první umělou ledovou plochu v tehdejším Československu.

Narodil se James Earl Jones, americký herec a moderátor

James Earl Jones se narodil 17. ledna 1931v Arkanbutle státu Mississippi. Jeho oter Rober Earl Jones byl známý herec a boxerský šampion. Vyrůstal na farmě v Michiganu u prarodičů. Po maturitě na Norman Dickson High School, chtěl dále studovat medicínu, ale nakonec roku 1953 vystudoval dramatické umění na University of Michigan v Ann Arboru. James Earl Jones se dvakrát oženil, prvně v roce 1967 a v roce 1982 s Cecilií Hartovou.

V roce 1955-1957 účinkoval v několika divadlech např. American Theatre Wing a u Lee Strasberga. Od roku 1955 účinkoval v Michiganu po čtyři sezóny a od roku 1957 i na newyorských podiích. Hlavní úspěch však přišel v roce 1966 když na Broadwayi boxera Jacka Jeffersona v dramatu VELKÁ NADĚJE BÍLÝCH. Později v roce 1969 za tento excelentní výkon dostal cenu Tony a o rok později byl za stejnou filmovou roli nominován na Oscara.

Díky svému zvučnému a výraznému hlasu zazněl v mnoha reklamách, podílel se na profilování televizní stanice CNN. Nadaboval i kresleného Dartha Vadera z HVĚZDÝCH VÁLEK. Nejčastěji hrál vedlejší nebo malé role. Byl hlavní postavou ve filmu ČLOVĚK, kde ztvárnil prezidenta černé pleti.

V letech 1979-1980 hrál v krimi seriálu PARIS, kde hrál kapitána policie a v roce 1984 hrál v seriálu ME AND MOM. V roce 1991 získal hned dvě ceny Emmy za seriál GABRIEL'S FIRE a drama HORKÁ VLNA. V roce 1986 znovu dostal cenu Tony za broawayskou inscenaci FENCES. Byl jmenován čestným doktorem umění a byla mu udělena medaile Americkou akademií.

1936 – Prezident E. Beneš a premiér M. Hodža jednali s rakouským kancléřem Schuschniggem o možnostech vzájemné hospodářské a politické spolupráce; jednání však nepřineslo žádný konkrétnější výsledek.

1942 – Narodil se Muhammad Ali, americký boxer

1962 – Narodil se Jim Carrey, kanadský herec a komik

1963 – Zemřel Miroslav Plesinger-Božinov, český legionář a diplomat(* 8. června 1893)

Miroslav Plesinger-Božinov se narodil 8. 6. 1883 v Lobkovicích, které jsou dnes součástí Neratovic, a po své smrti 17. 1. 1963 byl pochován na místním hřbitově. Byl synem lobkovického starosty, po studiu na reálném gymnáziu a ČVUT v Praze se záhy dostal do styku s ilegální organizací, jakou byla Mafie, kterou řídil Edvard Beneš. Ten ho také tajně vyslal za T. G. Masarykem v létě 1915 do Švýcarska s cestovním pasem na jméno Vasil Atanas Božinov.

To bylo jméno bulharského studenta v Praze, který uprchl do Ruska a které už M. Plesinger uváděl dál za svým původním jménem. Po boku TGM se stal významným organizátorem národního odboje v cizině, spolu s novinářem Lvem Sychravou založili na popud TGM časopis politické emigrace Československá samostatnost (první číslo vyšlo 22. srpna 1915). Byl pověřován i mnoha dalšími úkoly, zajížděl do Anglie a Paříže jako oficiální zástupce Čs. národní rady, byv přitom výborně jazykově vybaven.

V nové Československé republice působil jako sekretář čs. delegace na mírové konferenci ve Versailles, stal se poté vyslancem v Nizozemí, kde mj. vyjednal smlouvu s nizozemskou vládou o věčném nájmu kaple v Naardenu, kde je pohřben J. A. Komenský a kde později vznikl Komenského památník. Také zasedal u Mezinárodního soudu v Haagu – a to vše do osudného Mnichova 1938, od kdy již žil v ústraní. Mezitím ztratil syna a při leteckém neštěstí zahynula i jeho dcera.

Marně se pokoušel o návrat do diplomacie, naopak ve svých 70 letech byl zatčen a vězněn. Po smrti byly ve vší tichosti převezeny jeho ostatky do hrobu jeho rodičů, který zůstával po celá minulá léta zanedbaný, zarostlý, ukrytý. Než ho objevil Miroslav Pavlík, původem z Prachatic, který v době komunistické totality našel zaměstnání až v Neratovicích. Obec si zamiloval, napsal o ní knihu s názvem Neratovice – tudy šla historie, v níž podrobně líčí i osudy Miroslava Plesingera-Božinova.

Teprve po 45 letech, 28. října 2001, poprvé položili zástupci města na jeho hrob kytici květin a od 1. září 2008 jméno významného spoluobčana připomíná název jedné ze základních neratovických škol.

1969 – Na zasedání ÚV KSČ, jehož jednání rovněž ovlivnila zpráva o tragickém činu Jana Palacha, byl doporučen na funkci předsedy parlamentu P. Colotka (místo něho do funkce místopředsedy vlády doporučen K. Laco), za místopředsedy Federálního shromáždění navrženi J. Smrkovský (předseda Sněmovny lidu) a D. Hanes (předseda Sněmovny národů). Za tajemníky byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích J. Piller a O. Průša.

V diskusi mj. V. Koucký, čs.velvyslanec v Moskvě, navrhl anulovat usnesení předsednictva z 21. srpna 1968, které odsoudilo intervenci pěti zemí jako akt odporující mezinárodnímu právu. Jeho návrh byl tehdy ještě odmítnut.
Federální vláda projednala své programové prohlášení a rozhodla o vydávání vládního deníku.

V Čs. rozhlasu byl přečten dopis Jana Palacha, který napsal před svým tragickým činem; měl vyburcovat obyvatelstvo z letargie na protest proti zmaření ideálů Pražského jara. Jiná média na základě okamžitého pokynu ČÚTI již o dopisu neinformovala.

Zvláštní senát Městského soudu v Praze rehabilitoval bývalého pracovníka americké tiskové agentury AP Pavla Woydinka, který byl v roce 1951 odsouzen na 18 let vězení za vyzvědačství.

1970 – Rudé právo otisklo článek J. Hečka o odhalení trockistické „Revoluční socialistické strany“.

1998 – Měsíc po ustavení platformy ODS bylo rozhodnuto 247 signatáři na setkání v Litomyšli o vzniku pravicové strany Unie svobody (US); na prvním republikovém shromáždění v Nymburku byl zvolen 22. února t. r. předsedou J. Ruml.

Svátky:

Svátek mají Drahoslav, Antonín (Veliký).

V občanském kalendáři má dnes svátek Drahoslav. O tom, že jde o velice staré slovanské jméno, svědčí skutečnost, že je najdeme i v jihoslovanských jazycích a ve starší polštině. Ve staročeštině existuji i varianty Drahoš a Drahoň, jejichž obdobou je bulharský Drago či Dragan.

V českém církevním kalendáři je připomínán Antonín Veliký. Narodil se kolem roku 250 v Egyptě, o jeho dětství nevíme téměř nic. Když mu zemřeli rodiče, dal prý svou malou sestru do sirotčince, rozdal veškerý zděděný majetek a vlezl si do starého hrobu ve skále na okraji pouště. Později odešel do pustých hor, kde prožil 20 let v plném osamění. Kolem roku 311 vystoupil na veřejnost.

Pomáhal pronásledovaným křesťanům, pracoval na poli a hlavně radil všem, kdo o to požádali. Postupně kolem něho vznikl kroužek stejně smýšlejících lidí. Z nich vytvořil Antonín vůbec první obec poustevníků. Všichni společně žili v Tebennísi u Nilu v ohrazeném klášteře. Podle tradice prý také zavedl mnišské roucho, tzv. angeliku. Těsně před smrtí opustil Antonín nakrátko toto společenství, odešel do Alexandrie a kázal tam proti ariánskému učení. Po návratu, někdy kolem roku 356, v klášteře zemřel. Dnes jsou jeho ostatky uloženy ve farním kostele sv. Juliána v provensálském městě Arles - odpočívají zde od roku 1491 a těší se velké úctě.

Jeho kult se šířil především ve 14.-18. století, obdiv k němu ale navazoval na starší tradice. První jej oslavil řád antonitů, který byl založen roku 1095 francouzským šlechticem, jehož syn se uzdravil poté, co se dotkl Antonínových ostatků. Hned potom se stal světec patronem rytířského stavu a bylo mu zasvěceno mnoho hradů a kaplí. Antonité se proslavili tradicí tzv. Antonínova prasátka s přivěšeným zvonečkem. V komunitě vždy chovali jednoho vepře, který se volně pohyboval a 17. ledna klesl pod řeznickým nožem. Maso bylo požehnáno a rozděleno mezi chudé. Jistě nás tedy nepřekvapí, že vedle rytířů je Antonín Veliký i patronem řezníků, pasáků vepřů, ale i tkalců, cukrářů, hrobníků a košíkářů. Ochraňuje také dobytek od moru a dalších nepříjemných chorob. Většina znázornění ukazuje Antonína jako starce s holí a knihou, mnohdy se mu u nohou povaluje malý vepřík. Snad nejznámější zobrazení představuje obraz na Isenheimském oltáři (Colmar, muzeum Pod Lipami) od Mathise Grünewalda.

Prameny:

Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze